suky@cz

Volná místa na kurzu

2009-05-07T20:37:00.002+02:00

Mám ještě tak 3-4 volná místa na zážitkovém kurzu. Více informací na http://www.zivotjinak.estranky.cz/clanky/novinky/letni_-zazitkovy-kurz .

Rádi uvítáme všechny, kdo mají zájem.

!!! Blog přesunut !!!

2008-03-15T16:06:00.001+01:00

Dobré odpoledne,
oznamuji, že tento blog byl přesunut (kvůli redakčnímu systému) na adresu http://blindubuntu.ic.cz .
Všem děkuji za přízeň :-)

LaTex - Uvod

2008-02-25T17:09:00.000+01:00

V poslední době se docela hojně diskutovaným tématem stává tvorba

vysoce strukturovaných dokumentů(formálních dopisů, diplomových prací

? ).

K tomu, abychom takovýto dokument mohli napsat můžeme využít dvou

možností:

* Použití textových procesorů

* Použití sázecích systémů

O použití textových procesorů typu Microsoft Word, či OpenOffice bylo

již napsáno velké množství knih, my se v tomto seriálu zaměříme na

sázecí systém Tex, konkrétně na soubor maker, jež je označován jako

LaTex.LaTex je díky své multiplatformnosti(přenositelnosti mezi různými

archytekturami a systémy) univerzálním systémem pro sazbu vysoce

strukturovaných dokumentů. Taktéž je velmi pravděpodobné, že dokument,

který napíšete dnes přeložíte třebas za půl století.

Instalace

LaTex lze získat v podobě pro Windows, Linux, Mac OS a další, já zde

uvedu příklad instalace pro Ubuntu GNU/Linux.

apt-get install texlive

texlive-lang-czechslovak

Nyní si zkusíme vytvořit první dokument v LaTexu. Záměrně jej

zde nehodlám komentovat(to až v příštím dílu), jde mi spíš jen o to

vyzkoušet si překlad takto vytvořeného dokumentu. Následující kód

uložte do souboru, který pojmenujeme například test.tex.

\documentclass[12pt]{article}

\usepackage[utf8]{inputenc}

\usepackage{czech}

\usepackage{a4wide}

\begin{document}

První dokument v LaTexu

\end{document}

Nyní zadejme v terminálu následující příkazy

cslatex test.tex

dvipdfm test.dvi

A vytvoří se nám soubor test.pdf, což je vygenerovaný

dokument.

Příště se podíváme na základní strukturu dokumentů

v LaTexu.

A co bude dál?

2008-02-18T20:23:00.000+01:00

Výpočetní a komunikační technologie – výstřel a výdobytek to všemocného pána tvorstva, výsměch přírodě a podstatě enviromentalismu. Na stranu druhou je to však mocný nástroj ulehčující každodenní život, práci. Prostředek odbourávající bariéry.
Když někdy v roce 1991 došlo ke globálnímu nástupu HTTP(HyperText Transfer Protocol) a s ním taktéž webu(tak, jak jej známe nyní), byla internetová sféra pouze útočištěm nadšenců, bláznů, kteří možná promarnili životy u svých klávesnic... Avšak společně s postupem času se internet stal mimo jiné sídlem teroristů, sexuálních deviantů, lidí bez svědomí a skrupulí, crackerů a hromady dalších. A tak přišla na scénu počítačová kriminalita a zločin dostal úplně nový rozměr.
Společně s kosmopolitním nástupem počítačů a internetu se utvořila nová přátelství lidí, kteří by se k sobě jinak nikdy nedostali, velké množství projektů bylo popohnáno kupředu, ale klademe si vůbec otázku, nevzalo to něco z nás? Za anonymním přídomkem si můžeme představit cokoli, můžeme lhát a druzí o tom nevědí, můžeme se přetvařovat, můžeme podvádět..... Morální hodnoty se začínají odbourávat, rozdíl mezi realitou a virtuálním světem se pomalu stírá(příkladem může být svým způsobem děsivý projekt „The Second life“, který vytváří globální komunitu uživatelů, jež žijí virtuální život, maříce ten svůj).
Stáváme se zajatci svých vlastních výdobytků, životně důležitá rozhodnutí se leckdy nechávají na křemíkových destičkách pracujících na bázi umělé inteligence . Stačí chyba v jednom řádku programu a může začít další světová válka, stačí jeden psychopat s přístupem k „supertajným“ počítačům a může být konec.........

Teď ještě není pozdě přestat!

Emacs - definice maker

2008-02-17T15:02:00.001+01:00

O nadtextovém editoru Emacs již bylo napsáno strašně velké množství knih, článků, manuálů... Nicméně domnívám se, že makra by si zmínění zasloužila i zde, poněvadž se z nich může stát velmi mocný nástroj.

Vše si předvedeme na ukázkovém příkladu :-)

Představte si adresář o 125ti souborech textového typu, které obsahují knihy a Vy si přejete tyto knihy převést do formátu komprimovaného zvuku *.mp3. Zadávat ručně
mp3text -f nazev_knihy.txt
je velmi zdlouhavé a troufám si říct, že po dvou knihách byste toho měli plné zuby :-)

Pročež uděláme následující:

1. Nejdříve si obstaráme výpis adresáře, který uložíme do souboru
ls *.txt > out

2. Otevřeme soubor out v Emacsu
emacs out

3. Nyní si vytvoříme makro. Začneme tím, že stiskneme CTRL+X a následně levou závorku. Tím se začne makro zaznamenávat. V tomto okamžiku se přesuneme na začátek prvního řádku, napíšeme
mp3text -f, poté se přesuneme o řádek níže a stikneme klávesu Home(pro přesun na začátek řádku). Nyní ukončíme definici makra(Ctrl+X a následně pravá závorka).

POZNÁMKA: První řádek souboru(po definici makra) může vypadat třeba takto:
mp3text -f Kniha apokryfů.txt

4. Následně můžeme makro použít těmito způsoby

a) pouze jednou
Ctrl+x a následně e
b) n-krát(např. n = 5)
Ctrl+u a následně 5 a následně Ctrl+x a následně e
c) dokud nenarazí na konec souboru(což je náš případ)
Ctrl+u a následně 0 a následně Ctrl+x a následně e

Toť vše :-)

Skript na instalaci nového Speech Dispatchera

2008-02-16T17:51:00.000+01:00

apt-get remove -y speech-dispatcher
rm /etc/init.d/speech-dispatcher
apt-get install -y libdotconf-dev libespeak-dev libasound-dev texinfo
wget http://nvda.venik.org/download/blindubuntu/dev/speechd.tar.gz -O /usr/src/speechd.tar.gz
cd /usr/src/
tar xzf speechd.tar.gz
cd speechd
./build.sh
export pidpath=/var/run/speech-dispatcher.pid
./configure --with-alsa --with-espeak
make
make install
echo "DefaultLanguage \"cs\"" >> /usr/local/etc/speech-dispatcher/speechd.conf
/usr/local/bin/speech-dispatcher -d
echo "/usr/local/bin/speech-dispatcher -d" >> /etc/init.d/bootmisc.sh

Speech Dispatcher 0.6.6

2008-02-16T16:43:00.002+01:00

Vyšel nový release Speech Dispatcheru 0.6.6 a s tímto odpadly problémy s jeho častým padáním!

Modrá slza

2008-02-15T17:24:00.000+01:00

1.
Jsme jako dvě vločky... nakrátko spolu,
vždyť přeci - přitulit se je hřích.
A jednou spadnem, roztajem,
kam odejde cit???

Sníh je smutný a smutek padá z oblohy.
Měl bych mlčet, ale nejde to...
Jsi má nemoc a já žiju nemocí...
Zbývá jen bezmoc!
Le chaim!

* * *

Nejsme tu jeden pro druhého,
přesto chceme, chci, chceš?

Sny jsou jen ideály
a hvězdy se nám smějí!

Jsme dva blázni...

* * *

Máme rty posypané vločkami,
leč černý je sníh...
Umíráček vyzvání a je to paradox.
Le chaim!

2.
Myslíš, že jsem zestárnul?
Znám Tě celý život, ne těch pár pitomejch měsíců!

Znám tě méně, než Tvůj hřeben
a žárlím na Tvůj zubní kartáček!

Ví všechna zvířata, že jsi krásná slečna!
Jsem zvýře, netvor, obluda..... chéri?
J'aime bien toi!!!

Nechci Tě zranit, ale víme to oba.....
Myslím vše dvojznačně, ale pořád jsi tu Ty!

* * *

Musíme přestat..... musíme, ale JÁ SAKRA NECHCI!

Rád bych Ti šeptal něžná slova,
rád bych tě objímal, hladil...
A možná to nikdy neudělám!

Chybíš mi broučku!

3.
Červenáš se za pravdu, protože lidé jsou sobci!
Máš krásný jméno.....

Jsi tajemství, ze kterého mě mrazí,
mám z Tebe strach, mám strach sám ze sebe a...
a................................................
Jsem smutný z Tvého úsměvu... :-(

Chtěl bych být s Tebou!
Chtěl bych tu být jen pro Tebe,
chtěl bych............

* * *

BOLÍŠ MĚ!

* * *

K čemu je mi vlastně doufat?
Když vím, že nic z toho nebude pravda,
když .............
vločky už přeci dávno roztály
a sních se barví domodra!

* * *

Jsi prostě moje sluníčko - a víš to,
víš, že............ co vlastně víš?
Znám Tě příliš dlouho...

Chci Ti dát pusu!

4.
Máme před sebou celý život,
celý lidský věk!
Ale...... připadá mi, že už mám všeho dost!

Chci si odpočinout,
nechci myslet, chci tě "jen" obejmout.

* * *

Nejradši bych Ti jednou provždy řekl sbohem,
ale nedokážu to!
Vždy jen nashledanou..... vždy si dávám naději.

Radši bych s Tebou roztál, než...............

* * *

Stále na Tebe myslím,
nedáváš mi spát.
A..... trápíš mě!

5.
Bojím se, že mi utečeš,
že se jednoho dne neozveš...

Já si to přeju, ale........ nemoh bych tak žít!

Žiju přítomností, budoucnost je stejně předem dána...

* * *

Nemůžu Ti nic slíbit,
nemůžu ti říct, co bude v příští chvíli,
ale tato přítomnost je Tvoje!

I když se směju, musím plakat,
je mi smutno a stále mi scházíš!

* * *

Cítím - někde hluboko v sobě,
že jsme jedineční............ nechci to zničit,
takhle jsme nadevším, takhle jsme vším, takhle...

Jsi pro mě důležitá,
nechci tě ztratit - bojím se toho.
Bojím se víc, než bych Ti kdy přiznal...

* * *

Nemůžu Ti nic slíbit, ale chci abys to věděla...

Ať se stane, co se stane, vždycky tu pro mě budeš, vždycky budeš mít v mém srdci své místo a nikdy na Tebe nezapomenu...

Le chaim!

6.
Chci být něžný,
poslat Ti polibek po modrém balónku,
tam někde...........................
Jsi strašně daleko - a zase blízko!

* * *

Jsem tu pro Tebe!

7.
Jsem šťastný a umím se smát,
tak trochu díky Tobě,
bolí mě život, ale Ty mě hřeješ.

* * *

Věřím Ti!

* * *

8.
Tato přítomnost je jen naše,
svět se hnul...

Jednou se opět pohne,
jednou se možná odcizíme,
jednou se budem nenávidět - možná.......
Svět se hne, ale my zůstanem stejní
a já na Tebe nikdy nezapomenu!!!!!

* * *

Můžu Tě obejmout?
Můžu Ti dát pusu?
Můžu Tě pohladit?????

..........

Můžu Tě mít rád?

9.
Máš devět miliard jmen - nikdy je nenajdu všechna.
Máš velké srdce - nikdy je nedokážu celé obsáhnout.....

Jsi hezká slečna, provokuješ mě úsměvem :-)!

* * *

Víme to oba,
ale stejně to musím vyslovit,
takhle se přeci tušení stává výrokem a ten může být přeci pravdou, ne?

Konverze DVD video disků do formátu komprimovaného videa - díl druhý

2008-02-15T15:08:00.005+01:00

V minulém dílu jsme si ukázali, jak(prostřednictvím DVD Decrypteru) uložit obsah DVD-video nosiče na pevný disk a dnes si ukážeme, jak z takto vygenerovaných souborů vytvořit video v komprimovaném formátu, k čemuž nám poslouží opensource nástroj Flaskmpeg.

Domovská stránka:
http://flaskmpeg.sourceforge.net/

Download link
http://prdownloads.sourceforge.net/flaskmpeg/flaskmpeg_078_39.zip?download

# # #

Program není nutno instalovat, místo instalátoru archiv obsahuje předkompilovaný program, který lze okamžitě spustit.
První věcí, kterou je po spuštění programu nutno udělat je výběr zdrojového souboru(*.ifo), toho docílíme prostř. nabídky File/Open Media, většinou se jedná o soubory s názvy VIDEO_TS.IFO, případně VTS_01_0.IFO. Po otevření souboru nás program vyzve k vybrání stop, které bude výsledné video obsahovat. Klávesou Home přejdeme na začátek seznamu. Jako první položka se nám objeví "DVD titles"(jedná se pouze o nadpis - DVD tituly), druhou položkou je oddělovač, poté následují tituly obsažené na DVD, takže stačí označit/odznačit. Dalšími položkami jsou postupně "DVD Audio Tracks" a "DVD subtitles"(vždy následovány oddělovačem a seznamem dostupných stop).

UPOZORNĚNÍ: V případě, že jsou na DVD obsaženy titulky je potřeba tyto(vhodným nástrojem - viz. příští díl) překonvertovat do *.sub, případně *.srt, poněvadž FlaskMpeg by je začlenil jako součást videa, což není samozřejmě Blind Friendly.

Pokračujeme tabulátorem a tlačítkem "Flask this DVD".

Nyní si popíšeme aplikační nabídky programu:

1. File - Obsahuje položku "Open Media", "Exit" + seznam naposledy zpracovávaných souborů.

2. Profiles - Obsahuje nabídku následujících režimů(Implicitně je zatržena volba Default)
-No processing
-NTSC DVD
-NTSC DVD FILM
-NTSC VCD
-NTSC VCD FILM
-PAL VCD
-PAL DVD

3. Options - Obsahuje položky:
-Output Format Options(viz. níže)
-Advanced Options
-Select Output Format
-Language

3.1. Output Format Options
Po otevření dialogu je focus definován na tlačítko OK., tabulátorem přejdeme na položku "Video codecs: Double click to configure", jedná se o pole se seznamem, v němž vybereme kodek, pomocí něhož uskutečníme konverzi(já osobně doporučuji DivX, který taky popisuji :-)). Dalším seznamem je "Audio Codecs" - osobně používám AC3 ACM Codec. V seznamu "Available formats to audio codec" vybereme vhodný BitRate a SampleRate.
Asi nejdůležitějším však zůstává tlačítko Configure, které otevře konfiguraci kodeku(v našem případě se jedná o DivX Codec).
-Rate Control Mode(nastaven na hodnotu "1-pass-quality-based"
-Certification Profile(ponecháme beze změny)
-Calculator - Toto tlačítko je bohužel grafické, nicméně pro ScreenReader Window-Eyes jsem vytvořil konfigurační soubor, který lze stáhnout na adrese http://www.suky.czweb.org/we_flaskmpeg.zip. Dostaneme se na něj pouze prostřednictvím virtuální myši(s JAWSem nemám odzkoušeno). Důležitá je zde v podstatě pouze jediná položka(Filesize), která určuje(v MB) přibližnou velikost výsledného souboru.

3.2. Advanced Options
-Je zde sice množství konfiguračních prvků, pro účely tohoto článku však postačí zmíňka o Kartě "Files" a položce Output Mpeg Video File(mpv) s přidruženým tlačítkem Browse - slouží pro určení výstupní cesty.

3.3. Select Output Format - Vybereme "AVI Output"
3.4. Language - slouží k výběru jazyka(čeština však doposud neexistuje).

4. Run - zmínění si zasluhuje pouze položka "Start Conversion", kterou započne proces samotné konverze....

Bude to chvíli trvat, takže bych doporučil kafe a procházku!
Hodně štěstí a pokračování příště.

Konverze DVD video disků do formátu komprimovaného videa - díl první

2008-02-15T15:08:00.003+01:00

Softwaru(ať už placeného, freeware, či opensource) pro konverzi DVD-video disků do formátů komprimovaného videa(*.mpg, *.avi) existuje nepřeberné množství, avšak jeho vývojáři s komunitou zrakově postižených uživatelů PC nepočítají, leč i tito(sice zřídkakdy) potřebují podobnou konverzi uskutečnit.

Samotná konverze je realizována ve dvou krocích:
1. Dekódování a překopírování obsahu DVD na pevný disk(pomocí programu DVD Decrypter)
2. Konverze do formátu komprimovaného videa(prostřednictvím opensource nástroje FlaskMpeg)

V tomto dílu si ukážeme práci s DVD Decrypterem a jeho možnostmi.

Adresa pro stažení:
http://www.slunecnice.cz/sw/dvd-decrypter/stahnout/1/

Prvním krokem, který je po spuštění programu nutno učinit je výběr zdrojové mechaniky, ze které bude následně program číst. Toho dosáhneme klávesou TAB, přejdeme-li jí na položku Source, přesune se focus do rozbalovacího seznamu, v němž už můžeme pomocí kurzorových šipek vybrat příslušnou mechaniku.Dalšími stisky tabulátoru přejdeme na rozcestník karet(Input a Stream Processing). Na kartě Input nalezneme výběr těch částí videa(implicitně je vybrán celý obsah DVD), které chceme dekódovat a uložit na pevný disk, karta Stream Processing obsahuje zaškrtávací políčko "Enable Stream Processing"(defaultně není zatrženo). Máme-li zde vše hotovo, můžeme se(stiskem klávesy Alt) přesunout do aplikační nabídky).

Nejprve si popíšeme nabýdku Mode, poněvadž výběrem jednotlivých možností se mění i vzhled okna programu.

1. File
V tomto režimu z okna aplikace zmizí možnost výběru jednotlivých kapitol a karty Imput + Stream Processing. Ty nahradí seznam všech souborů na DVD, jejichž označením/odznačením(defaultně jsou označeny všechny) volíte ty, s nimiž se bude nadále pracovat

2. IFO
Tento režim jsem popisoval výše a to proto, že právě tento mód budeme pro účely konverze do formátu komprimovaného videa užívat.

3. ISO
Všimněte si, že tato položka se dále větví na Write(zápis) a Read(čtení). Obě pracují se soubory typu *.iso.

Zmínění si ještě zasluhuje nabídka Tools a její položka Settings. Program je sice konfigurován optimálně, avšak v případě potíží se můžete pokusit jejím prostřednictvím upravit nastavení programu.

Máme-li tedy vše úspěšně nastaveno, přejdeme do nabídky File, kde potvrzením volby Browse nastavíme cestu(popřípadě vytvoříme adresář), kam se budou ukládat výsledné soubory. Jakmile je tato nastavena, pokračujeme položkou Decrypt v též nabídce.

Samotný proces by měl trvat(v závislosti na rychlosti DVD disku, mechaniky a Hard-Discu maximálně 40 minut a jeho zdárné ukončení je signalizováno zvukovým signálem(uživatele programu CloneCD jej určitě dobře znají) a dialogovým oknem s příslušným hlášením.

Pokračování příště

Historie Linuxu

2008-02-15T15:08:00.002+01:00

Autorem operačního systému Linux je pan Linus Torvalds. Jeho původní verze byla v průběhu asi

deseti let zdokonalována bezpočtem lidí na celém světě. Linux představuje verzi operačního systému

Unix pro osobní počítače s procesorem Intel, Alpha a další a byl kompletně vytvořen znovu

- na jeho vývoji se společnosti Unix System Laboratories a Berkeley Software Distribution vůbec

nepodílely. Zajímavé je, že se na vývoji operačního systému Linux podíleli lidé na celém světě

- od Austrálie po Finsko a všichni doufali, že se Linux podaří uvést do podoby schopné konkurovat

ostatním operačním systémům typu Unix.

Vlastní projekt operačního systému Linux začal výzkumem vlastností procesoru 386. Systém je navržen

tak, aby maximálně využíval všech vlastností tohoto procesoru.

Na operační systém Linux se vztahují licenční podmínky GPL (GNU General Public Licence). Tato

licence se vztahuje na veškeré programové vybavení produkované nadací Free Software Foundation

a jejím cílem je zabránit komukoliv omezovat distribuční práva ostatních. Jinými slovy, podle

licenčních podmínek GPL si můžete účtovat za distribuci programového vybavení GNU kolik

chcete, ale nesmíte nikomu nařizovat, za jaký poplatek je má distribuovat dál. Dále musíte s každou

distribucí programového vybavení GNU zpřístupnit zdrojové kódy, což je velmi užitečné pro

programátory. Pak si totiž každý může například modifikovat operační systém Linux a dále distribuovat

tuto modifikovanou verzi - opět za předpokladu, že ji bude distribuovat podle licenčních

podmínek GPL.

Operační systém Linux podporuje většinu programového vybavení napsaného pro Unix, včetně

systému X Window. Tento systém byl vytvořen na Massachusetts Institute of Technology tak, aby

umožňoval operačním systémům Unix vytvářet grafická okna a interaktivně spolupracovat mezi

sebou. Dnes platí, že je systém X Window implementován pro každou verzi operačního systému

Unix.

Historie UNIXu

2008-02-15T15:08:00.001+01:00

V roce 1965 pracovaly společnosti Bell Telephone Laboratories (divize AT&T) a General Electricna projektu "MAC of MIT", jehož cílem bylo vytvořit operační systém Multics. Později se společnost

Bell Telephone Laboratories rozhodla od spolupráce odstoupit, ale v důsledku toho neměla

k dispozici kvalitní operační systém.

Pánové Ken Thompson a Dennis Ritchie se rozhodli navrhnout operační systém, který by společnosti

Bell Telephone Laboratories vyhovoval. Ken Thompson tento návrh realizoval při vytváření

vývojového prostředí na počítači PDP-7. Další výzkumný pracovník společnosti Bell Telephone

Laboratories, pan Brian Kernighan, dal novému operačnímu systému název Unix.

Později zveřejnil pan Dennis Ritchie programovací jazyk C. V roce 1973 byl Unix kompletně přepsán

do jazyka C (původní systém byl vytvořen v assembleru1). V roce 1977 byl operační systém

Unix převeden z počítače PDP na nový počítač s použitím procesu, jež se nazývá "porting". Tato

akce byla uskutečnitelná právě proto, že byl operační systém Unix přepsán v jazyce C.

Koncem sedmdesátých let byla společnosti AT&T protimonopolním úřadem zakázána činnost

v oblasti počítačového průmyslu. Proto se společnost rozhodla za velmi výhodných finančních

podmínek převést licenci na operační systém Unix na některé university. Unix se tedy stal populárním

především v akademických kruzích, avšak postupem času se začal prosazovat i v komerční

sféře. Dnešní podoba Unixu se zcela liší od verze z roku 1970. Existují dvě základní varianty:

System V od společnosti USL (Unix System Laboratories, dnes jej vlastní Novell2) a BSD (Berkeley

Software Distribution).

Poslední verze USL má označení SVR43 (čtvrtá verze), zatímco poslední verze od BSD má označení

Kromě těchto základních verzí však existuje spousta dalších verzí operačního systému Unix.

Komerční verze jsou zpravidla odvozeny od jedné z verzí USL nebo BSD. Existuje však spoustaverzí operačního systému Unix, které kombinují vlastnosti obou základních verzí.

Ceny současných komerčních verzí operačního systému Unix pro počítače s procesorem Intel sepohybují od 500 do 2000 dolarů

Ona jediná

2008-02-14T20:46:00.003+01:00

Ona jediná Tě uchvátí,
ona jediná Tě zdrtí,
ona jediná Tě zotročí
a vrhne v náruč smrti.

Ona jediná Tě může vést,
k temnotě duše, či dálným světlům hvězd.
Ona jediná Tě obejme, když na duši jde smutek,
ona jediná Tě obejme, když zbytek víry utek...

Ona jediná je odsouzena k nekonečné pouti,
od nenávisti k beznaději - bolestí se hroutí.
Ona jediná tam na kopci, jak maják bude stát,
leč její vlajka narezlá nad námi bude vlát!

* * *

V roztřesených rukou tkví karafa s rumem,
neb právě zde zvítězily lež a zrada nad rozumem.
Stojíce sami, osamoceně proti davu
odsouzeni k poctě smrti - jdeme na popravu?

Ona jediná má svoje jméno - a my jej dobře známe,
vytane nám ne mysli vždy, když usínáme,
nebo když......... "solidární přátelé" doprovázíme v klení!
Iluze je pryč!

Vím, že tato zem, již není mojí zemí.....

Černobílo

2008-02-14T20:42:00.001+01:00

První (a asi i poslední) můj pokus o povídku...

* * *

Černobílo

Přeskočil zmítající se tělo třetího feťáka a prudkým pohybem se vyšvihl do sedla své sto pětasedmdesátky. Chvějícími prsty se pokoušel zasunout klíček do zapalovaní. Téměř zpanikařil, než se mu to konečně povedlo.
Dunivý zvuk dieselového motoru prořízl smrákající se večer a motocykl prudce vystřelil kupředu.
Někde vzadu práskaly výstřely, ujistil se, že má beretu stále v pouzdře na opasku a naplno sešlápl plyový pedál svého stroje.
Třetí feťák, nebo spíše feťačka, protože rozdíl mezi pohlavím již zde nebyl patrný, která byla zdánlivě mrtvá pomalu zvedla hlavu a milimetr po milimetru se přisunovala ke své zbrani. Vpřed ji hnal pouze její cíl – zabít toho hajzla, který zabyl její dva společníky. Zbytečky kdysi tak inteligentní a pohotové mysli ji donutili sevřít křečovité prsty kolem pažby zbraně a přitlačit ukazováček k spoušti. Zhluboka se nadechla, aby uklidnila chvějící se ruce, pečlivě zamířila na rychle se vzdalující postavu jezdce na motocyklu a stiskla lučík spouště – nic se nestalo.
„Pojistka!“, bliklo jí hlavou, odjistila páčku selektoru, znovu zamířila. Ztemnělou periferií zahřměl ohlušující výbuch výstřelu a i když se to zdálo téměř nemožné, tak drobná postavička sletěla z motorky.
Jeho tělo opsalo vzduchem oblouk a s temným žuchnutím dopadlo na dláždění. Z nosu i úst mu crčela krev a nejspíš měl i něco zlomeného. S veškerým sebezapřením se přece jen donutil k slabému pohybu a ukázalo se, že desetiletá praxe profesionála nebyla zbytečná. Proud krve z natrženého čela ho oslepoval a vytvářel na tvářích klikatící se vzory, avšak on se potácel stále kupředu.
Najednou mu nohy podrazila čísi bota a dopadl tváří na betonovou pokrývku ulice.
„Překvapení!“, ozvalo se nad jeho hlavou. Namáhavě se převrátil na druhý bok a podíval se do nic mu neříkající, nenávistí zbrázděné tváře, jež se nad ním skláněla.
„Takže se opět setkáváme“, konstatoval onen skřípavý, matně povědomý hlas.
„Po dlouhých deseti letech opět střetáváme své meče a já ti vracím tu tvou ubohou radu!“.
Bota s okovanými cvočky mu přistála na obličeji a vyryla do tak už dosti zdevastované tváře další vzor.
A v tom mu to došlo, už věděl, kdo je ona žena, která teď před ním stojí.
„Takže tohle je tvůj konec, bych pověděla!“
Pomalým, ba téměř líným pohybem vytáhla jednoruční colt z nárameního pouzdra.
„Řekni poslední sbohem svý mámě, ty jeden zkurvenej čuráku“. Stiskla spoušť, avšak zásobník už byl vyprázdněný. Namísto ohlušující detonace se ozvalo pouze slabé cvaknutí.
Neohrabaným pohybem se zvedl a zakrvácenýma rukama zvedl zbraň, kterou namířil na stojící ženu.
„To neuděláš, svou bývalou spolužačku by's nezastřelil, nedokážeš přece zabít svou nejlepší kamarádku, svou první lásku...“
Ponuře se zachechtal a z veškerým přemáháním vyslovil to, co jej tížilo už řadu let:
„Ta žena, jež jsem miloval a která pro mě hodně znamenala je už pro mě dávno mrtvá!“
Nyní už nechvějícíma se rukama stiskl ukazováček a v jediném okamžiku prohnal kulku hlavou nejdražšího člověka ve svém životě.
Potácivými kroky se dobelhal ke svému stroji, znovu jej nastartoval a odjel kamsi pryč. Pryč, kde se naskýtala možnost sladkého zapomnění, možnost nového života a konečně toužebný příslib klidu, po kterém tak dlouho prahl.

Ohlédnutí za rokem 2006

2008-02-14T20:39:00.001+01:00

Jedna reportáž z roku 2006

* * *

Letní tábor 2006
(15. - 29. 7. 2006)

sobota 15.7.
Jako předcházející tři léta - i letos jsem na tábor dorážel pln směsice elánu, optimismu a napjatého očekávání věcí příštích. Hnedle po příjezdu jsme byli rozděleni do deseti chatek(respektive do čtyř, protože v ostatních byli vedoucí). Holky se usídlily v chatkách čtyři a pět a my - "staří mazáci"(tedy většinou) jsme uvelebili svá(mnohdy i cestou zmožená) těla do devítky a desítky. Postupně se do tábořiště dokodrcali i poslední z jeho osazenstva a začalo rytuální seznamovací kolečko, při němž o sobě každý něco řekne a odpovídá na případné dotazy stran sebe a svých zájmů. Při večerním nástupu na hřišti jsme se(tedy většina) dozvěděli název celotáborové knihy - a to "Poklad na stříbrném jezeře", což se nesetkalo s nadšením z předchozých let. První společný půl den jsme završili celotáborovou večerkou. Pro ty, kdo nevědí, o co kráčí - tady je její text: "Dobrou noc vám, kterým doma na oči sen padá. Dobrou noc vám, kterým na cestě slunko zapadá. Dobrou noc vám, přes modravé hory posílám. Dobrou noc vám, které rád mám!"

POZNÁMKA: Teď si přesně nevzpomínám, kdy to přesně bylo, nicméně asi v prvních dvou dnech našeho společného soužití v tábořišti YMCA se dalo dohromady - no říkejme tomu jakési společenství přátel(záměrně zde užívám slovo přátel, nikoli kamarádů!) a to: Já(Martin Sukaný), Vojta Polášek, Katka Zárubová, Lukáš Hosnedl, Andrea Klozová "a" Tom Vrtek.

Neděle 16.7.
Oproti předcházejícím táborům, letos se uskutečnily "živé budíčky", kterýžto fakt jsme poznali na vlastní kůži(resp. uši) hned první ráno. A nekompromisní "Za deset minut rozcvička na hřišti" nás ani na okamžik nenechalo na pochybách, kde to vlastně jsme. Ale abych Vlaďce nějak nekřivdil. Na rozcvičky šla obezřetně - všechna čest. Nejprve to byly takové "rozcvičky nerozcvičky" trvající necelých deset minut, leč s přibývajícími zrníčky písku v neúprosných hodinách lettošního tábora úměrně narůstala i jejich délka a obtížnost(aspoň prvních pár dní - pak se stav stabilizoval).
Dost už však "planým" řečem a vzhůru do svěžího dopoledne, které přineslo osvěžující spánek(při čtení). Dále byl v plánu družinkový program, jenž se zabýval vymýšlením názvů, potažmu pokřiků. Nakonec z toho všeho zmatku vyšly tyto skupinky: Kvahamot, Ymkové, Bystří orli, Divocí medvědi a Bílí tygři(na ty jsem si nemohl za nic vzpomenout :-) :-) :-) ). Já osobně společně s Tomem Vagnerem, Katkou, Terkou a Anetkou jsme patřili do skupinky Kvahamot, jejíž vedoucí byli Katka Uličná, Jiřka(později vystřídaná Katkou Kosovou, Evou a Honzou Hegrem, který byl nějakým nevyspytatelným způsobem znám spíše jako Johny Hacker.. Jinak pro pořádek zde uvádím i složení spací družinky na devítce: Já, Vojta, malý Lukáš, Ondra, Kamča a Radim.
V odpoledních hodinách se konala letošní první etapovka(Záchrana uneseného děvčete, respektive panenky). Její podstatou byla přeplavba řeky v raftu(za pomoci lana) a na protějším břehu nalezení oné výše zmiňované panenky(v rozsoše stromu) a následně dostání se zpět přes řeku. Tato hra byla zaměřena na týmovou spolupráci a domluvu, jejímž příkladem byla absence vedoucích v naší bezprostřední blízkosti. Večer se uskutečnil "nadstavbový" program v podobě besedy s Maruščinými rodiči stran Americké přírody.

Pondělí 17.7.
Raz....dva....tři teď zachřestí klíče, vrzne klika, teda houby, co to povídám! Klika sice možná vrzne(je-li špatně promazána), nicméně klíče asi chřestit nebudou, leda tak kamínky pod nohama při ranní rozcvičce, ale nic příbuznějšího mě nenapadá.
Tentokrát již ranní nástup rozezvučel okolní krajinu hlaholem pokřiků. Kvahamotův(Tomahavkův) zněl asi takto: Az Nostdlvespra, az nostdlvespra jíjubo, an matmaty, an matmaty jínubub, tam, tam, TAM, TAM KVAHAMOOOOOTTTTTTT(Za spravedlnost bojují, na tamtamy bubnují! tam, tam, TAM, TAM TOMAHAAAAAVVVVKKKKK!!!!!!). I táborovku jsme se naučili(složil ji Fenzík s kamarádem:-) - Honzou - překvapivě :-) ) a zněla asi takto:

1. Jezerní hladina ve slunci bliští se, vlnky si na ní pohrávají.
Pod ní je schovaný, stovky let hlídaný, poklad, co Tonkava dobře tají.
Ref. Tak vydej se po vzoru trempů a traperů nahoru k jezeru za pokladem. Ten skrytej je bezpečně, chovej se statečně, hledej ho společně s kamarádem.
2. Cornella najdeme, plánek mu vezmeme, trempi jsou pochybná sebranka. Berme však v úvahu, nestálost Utahů, sliby se slíbí a nedodrží.
Ref.

Toto byla celá oficiální táborovka. K této části Fenzík "domyslel" i část třetí - tady je:

3. Při tomhle hledání si kámo drž svěrače, protože tohle je i na mě moc. A hlavně si nemysli, že když začneš ječet, někdo ti tu příjde napomoc!

Odpoledne na nás čekala v pořadí již druhá etapová hra, tentokrát se honosila příznačným názvem "Ze života na divokém západě". Lidsky řečeno šlo o projítí pěti stanovišť, na nichž se plnily různé úkoly. 1. Žvýkání kůži(žvíkací gumy), 2. krocení divokého mustanga(viz. sportovní den), 3. rýžování zlata - jednalo se o velmi zajímavou část, ve které jsme od Marušky dostávali instruktáž v angličtině, která při téhle hře byla současně jediný dorozumývací prostředek. Nakonec z toho vyšlo přibližně to, že musíme víčkem z ešusu nabírat písek zalitý vodou(ucházející imitace "koryta" řeky) a třídit jej z kamínky(valounky zlata). No dopadlo to tak(v Kvahamotu), že asi tak po minutě rýžování jsem s Katkou začal stavět přehradu uprostřed korýtek - no uznejte sami - skvělá recese :-) :-) :-), 4. zápas s medvědem(Radkem a Zdravuškou) a za páté to byl Šaman. Nevím, jak ostatní, ale pro mě to byl jakýsi trvalý závazek. Zkrátka se měl každý nad sebou zamyslet a říci, co by chtěl změnit(na sobě). Nebudu zde sice rozebírat, oč v mém případě šlo, nicméně to beru jako trvalé předsevzetí, které se budu snažit(v rámci možností) dodržet. Večer se uskutečnila další beseda, tentokrát o hudebních nástrojích.

Úterý 18.7.
Krom rutinních záležitostí stojí za zmínku snad jen etapovka, která se poměrně hodně podobala té předcházející. Tentokrát bylo úkolem zdolání jistých fyzických překážek, které uvedu v pořadí, jak jsem je procházel.
1. "Přechod nad propastí": Dvě lana napjatá mezi dvěma stromy. Na spodním nohy, na horním ruce - prostě easy!
2. Průchod bludiště. Zde se bral zřetel na pravo-levou orientaci a zapamatování trasy.
3. Průchod mluvící bránou(název disciplíny ze sportovního dne) - zkrátka se muselo projít čímsi nedefinovatelným tak, aby zacinkalo co nejméně rolniček.
4. Chůze pomocí nezvyklé vodící linie. Každý z nás se velmi často setkává s vodící linií v různých podobách. Leč vodící linie nacházející se metr nad vaši hlavou(v podobě provázku) už tak častým jevem není..... Nutno poznamenat, že "hůl" s podobně dorasovanou "kuličkou" jsem ještě neviděl :-) :-) :-)
5. Žebřík nad propastí: Co dodat, prostě nad teréní sníženinou byl napříč položen žebřík, po kterém se mělo přelézt na druhou stranu.
Je to k neuvěření, ale večer byla beseda:-) Tentokrát však na mé velmi oblíbené téma - vesmír. sice se domnívám, že těm menším asi nic moc neříkala, ale pro mě to byla ta nejlepší za celý tábor. I když jsem se při ní asi nic nového nedozvěděl(s vyjímkou podstaty černých děr), přesto to bylo excelentní!

Středa 19.7.
Tento den mi zůstane vryt do dlouhodobé paměti asi na celý život. Částečně je to mou kronikou, kterou jsem odkládal až do 28.7., ale hlavně kvůli úplně suprovému odpolednímu programu, za nějž jmenovitě Marušce, Jiřce a Vlaďce nekonečné díky!
Tento nadmíru neobvyklý den začal zcela obyčejně, dokonce by se dalo říci nudně! Ke značně rozbolavělému pohybovému aparátu určitě neprospěla ranní rozcvička. Také strhující příběh Karla Máye se dnes odbýval velmi pomalu. Ale s jeho koncem(vděčně odaplaudovaným) se smůla tohoto dne naprosto a nečekaně zlomila. Hrál se totiž kombibal, pašeráci a vyháněná. Jelikož posledním dvěma nijak zvláště neholduji, bylo už na začátku jasné, že můj je kombibal. Naše družstvo zvítězilo 17 ku 11, přičemž již teď se těším na slibovaný revanž. Po vydatném obědě v podobě rajské omáčky s těstovinami následovala - a to překvapivě(ty těstoviny byly ve skutečnosti knedlíky) půlhodinka zdravého odpočinku, po níž se většina účastníků odebrala na koupaliště(tuším že do Tišnova). Malá skupinka zůstanevšich(Já, Katka, Vojta, Andrea, Lukáš, Tom Vrtek a Míša) trávila zbytek odpoledne hraním her pro starší - myslím že není vůbec na škodu trochu je zde rozvést.
1. Lávka - Představte si, že stojíte na úzké lávce. Za vámi i před vámi jest nedozírná hlubina. Vaší prioritou je seřadit se podle předem definovatelných pravidel - podle velikosti, abecedně, chronologicky tak, abyste neskončili v uvedené hlubině.
2. Tržiště. Tato hra mě osobně zaujala asi nejvíce ze všech her, co jsem kdy hrál. Vlastně šlo o to, že si všichni představovali, že jsou na jakémsi virtuálním tržišti, na němž se obchodovalo(respektive dávalo a bralo) s lidskými emocemi, vlastnostmi, klady, zkrátka s tím, co v nás vlastně je. Jediné omezení bylo to, že jsme si nemohli nic vzít, dokud něco sami nedáme. Po ukončení obchodování jsme se měli sami zařadit. Vlevo stála Vlaďka, uprostřed Jiřka a úplně vpravo Fenzík. U Fenzíka se měli shromáždit ti, kteří víc dali než brali, u Jiřky rovnováha a u Vlaďky pravý opak. Následně jsme se měli uspořádat tak, jak bychom chtěli, aby to bylo ve skutečnosti.
3. Balón. No, tak tohle bylo opravdu hodně brutální. Měli jsme si představit, že jsme v balónu, který se pomalu, leč jistě řítí k zemi. Jeden z nás ho musel opustit. Museli jsme se obhajovat, že my to být nemůžeme, že právě my pro svět znamenáme více, než-li ti druzí a přitom jsme se nemohli sami obětovat. Tohle mě emočně dostalo asi nejvíc. Nedokážu přesně popsat, jak mi tenkrát bylo, ale s jistotou vím, že to patřilo k těm nejhorším psychickým stavům. Dle mě šlo o to přítomné co nejvíce podusit a uvědomit si, kam až je člověk schopen zajít..... Zkrátka síla!

Čtvrtek 20.7.
Narozdíl od středy, kdy se žádná etapovka nekonala, čtvrtek se mohl pochlubit hned dvěma. První("Vodní boje") se hrála u mučednického kůlu(na louce), kde každá družinka měla svou vesnici, ve které musela zapálit oheň(svíčku( a nepřipustit její uhašení. Jakmile měly všechny družiny oheň rozdělán, byl vydán pokyn k útoku na ostatní osady za cílem zničení a ukořistění ohně(mokrých svíček). Jako zbraně byly užity lahve naplněné vodou s dírou ve víčku, by mohl útočník prostým tlakem na její stěny docílit výstřiku vody do okolí.
Druhá etapovka(Indiánský souboj) bylo něco zcela odlišného, i když se to hrálo na totožném místě. Tentokráte byli ke kůlu přivázáni dva "bojovníci" vlastnící tři pěnové míčky, jimiž měli(podle zvuku) zasáhnout svého protivníka. Navíc u všeho byly tzv. sázkové kanceláře(Rejžák a Krejčířovy fondy). Každý měl právo vsadit si na svého favorita. V případě výhry se mu přičítaly body(v podobě čárek). Za tyto body dostával přídavek do restaurace, jež se uskutečnila hned v zápětí a byla plná překvapení.

Jako předchozí léta, i letos jsem neopoměl svou tradici(snězení všech jídel). Pravda tradičně jsem měl průjem, ale to už je vedlejší záležitost. Co se týká těch novot: Jednak v restauraci hrála živá hudba a jednak po jejím ukončení následovala diskotéka. Pravda, většina kousků, co se hrály mě absolutně neoslovila, ale pár ploužáčků se taky našlo. Abych řekl pravdu, jsem strašně rád, že ona výše popisovaná střevní potíž mě potkala už před diskotékou :-)

Pátek 21.7.
Tento den byl netypický už svou podstatou a vlastně i samotným svým názvem - PTAČKA. Budu jej líčit z pohledu první osoby(mě) takovou, jakou jsem ji zažil(prožil).
Standartně jsme byli vysazeny na České ulici v Brně, odkud jsme se "rozprchli" za plněním našich úkolů. Já osobně jich měl pět, přičemž má "nespící bdící" byla BOBO. První úkol spočíval ve vyhledání městské knihovny a opatření kopie básně "Má duše temná je" od Georga Gordona Byrona. Samotné zadání zní velmi lákavě, ovšem strohé oznámení o uzavření knihovny zas tak přívětivé nebylo. Nic naplat, šlo se dál. Následoval nákup tří jablek pro mlsnou vedoucí, což mě potíže nečinilo. snad jen dostání se na zelný trh, ale i tuto překážku jsem zdolal relativně v dobrém čase. Pak už to bylo horší - následovalo totiž hlavní nádraží :-), v jehož blízkosti se měly opatřit noviny "METRO", ty však už byly vyprodány, takže opět nic. Ručička osudu mi byla opět nakloněna, protože zjištění vlakového spoje do Ústí nad Orlicí bylo poměrně jednoduché. Sice orientace na hlaváku občas není žádná sranda, zažil jsem i o dost horší situace(v předchozích letech). Poslední úkol - zjištění otevíraci doby na Špilberku. Tento údaj jsem se chtěl pokusit vypátrat prostřednictvím internetové kavárny, přičemž jsem chtěl zrovna napsat zprávu domů, avšak čas mi nebyl příznivě nakloněn, neboť v 12:15 jsem se měl sejít(před vlakáčem) s Jiřkou a Katkou. Ty potkal takový řekněme kuriózní zážitek: Na Petrově jim nějaký týpek chtěl prodat trávu :-) Následně nás opustila Jiřka a zbytek naší čtveřice se vydal směr "Přístaviště". Tam jsme čekali něco okolo hodiny, než se dopotáci zbytek naší početné výpravy. Pak už jsme se jen nalodili a odcestovali zpět do Veverské Býtýšky.

Sobota 22.7.
Jako včera - i dnes se konal netradiční den. A nebyl to den ledajaký, kupodivu ani kouzelný, byl to den sportovní! Hned ráno nás přivítala "sportovní rozcvička", která nás měla připravit na nadcházející den plný sportu. Tradičně se odehrály tři sportovní části: Sportovní den, Soutěže něžností a Maraton. V prvých dvou etapách jsme byli vyzbrojeni kartičkou, na níž nám vedoucí odškrtávali splněné disciplíny. Většinou se jednalo o časem zaběhnuté úkony, avšak i letošní tábor přinesl něco nového. Například odpalování vodních raket, krocení divokého mustanga(níže) a další. Mezi nejzdařilejší patřily standartní dřepy, sedy lehy a kliky a také bych nesměl opomenout Vinetouův quickstep, jenž byl totožný s loňskou Harwardskou lavicí. Co se týče toho mustanga: v podstatě šlo o sud zavěšeny lany asi tak metr a půl nad zemí. Přez něj byla přehozena nějaká přikrývka(deka), jež měla imitovat sedlo. Úkolem bylo udržet se co nejdéle na tomto provizorním koni, když byl soustavně rozhoupáván divokým cowboyem(Davidem).
O soutěžích něžností se nebudu nějak zdlouhavě rozepisovat, snad jen jeden příklad - držení kolíčku, kdy se držel klasický kolíček na prádlo mezi dvěma prsty(samozřejmě na čas).
No a už se pomalu, leč jistě propracováváme k poslední části tohoto dne - Maratonu. Jedná se o tří minutový běh, při němž ze sebe(většinou) účastníci vydají úplné maximum. Za své druhé místo bych chtěl jmenovitě poděkovat Vlaďčiným rozcvičkám a "běžeckému trenažéru".

Neděle 23.7.
Tábornický život se pomalu, ale jistě vracel do zaběhaných koleí, takže nikoho ani nepřekvapila dopolední úmorná etapovka. Její začátek byl poměrně zábavný, neboť chytání bizonů(v podobě vedoucích) se jen tak nevidí, však s přibývajícím časem, kdy jsme museli z kukuřice vyrobit mouku, z vody, soli a mouky těsto, dále pak vyrýt do destičky znak našeho kmene, tak pak už to sranda nebyla, tedy byla, neboť potom se v nějakých 34°C rozdělal ohe%n a ono těsto se peklo :-). Místo neklidů se opět konal polední klid, v němž si mnozí z nás přeprávali své ošacení. V odpoledních hodinách jsme si měli rozvrhnout, co si vezme na tempem se blížící puťák. Večer se konala beseda - tentokrát o zbraních a airsoftu. Hned po výše popisované astronomické besedě následovala v mém žebříčku popularity tahle. I koně zde letos byli. Přestože v podvečer značně pršelo spala naše skupinka přátel pod širákem, což se odrazilo v pondělním programu, neboť tři až čtyři hodiny spánku evidentně nejsou dostačující :-) :-) :-)

Pondělí 24.7.
Jak už jsem psal, probudil jsem se značně rozespalý. Štěstí, že dneska byl volný program. dopoledne zde byl pokus o hry pro starší, jenomže většina starších byla stejně rozespalá jako já, tak se od toho upustilo a po obědě byl polední klid. Ve tři hodiny odpoledne měli v Brněnském rozhlase prezentaci Katka, Vojta a Radek. Po jejich příjezdu jsme hlasitě provolali básničku, kterou na jejich počest složil Lukáš. Sice nějaký "inteligent" při této příležitosti přetextoval táborovku, ale to mě připadlo hodně trapné, tak zde uvedu pouze Lukášovo dílo:
Byli jste povědět, jak náš svět chodí,
v Brněnském rozhlase, což se všem hodí.
Ničíte iluze nekňubů tlustých,
boříte hradby a to je fakt hustýýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!
V noci se uskutečnila stezka odvahy trvající maximálně třicet minut. Vzhledem k tomu, že jsem jaksi usnul a vedoucí mě nemohli najít, končil jsem po hodině a dvaceti minutách :-)

Úterý 25.7. a Středa 26.7.
Tentokrát jsem se uchýlil ke sloučení dvou dní do jednoho bloku, protože rozkouskovaný puťák se mi vůbec nezamlouvá. Níže je vylíčen puťák skupiny Kvahamot s absencí Anetky, jež se nacházela v neznámé společnosti( z důvodu stejnoměrného rozvržení sil).
Takže!
Vycházeli jsme z Hratčan a našim cílem bylo dostat se v průběhu dvou dní(dle předem zadaného popisu) do býtýšky.
Zkrátka a dobře všechno šlo podle plánu, dokud jsme nedošli k jednomu proklatému rozcestí, na němž se nacházela lavička. Na tuto lavici jsme měli nějakým způsobem vyobrazit znak našeho kmene, což by samo o sobě nic strašného nebylo. Avšak asi po hodině jsme v popisu trasy měli něco v tom smyslu, že dojdeme k lavičce, na níž nám někdo zanechal zprávu. Samozřejmě, že to byla totožná lavička a ta zpráva vlastně zněla "KVAHAMOT". Tak jsem si od plic zanadával(na adresu vedoucích) a šlo se dál. Večer i noc jsme ztrávili u krmelce pochybného původu neustále obletovaného nevábným hmyzem(asi sršni). Následující ráno jsme zbalili stan, spacáky a karimatky, uklidili ten bordel, který by jinak po našem táboření zůstal a vyrazili dál. Po půlhodině chození nesprávnou cestou se zničeho nic ozvala věta ve tvaru: "Suky, já tě zabiju!". Upřímně řečeno se ani nedivím, protože stejnou cestou jsme šli i loni a také jsme udělali totožnou chybu. Ale i tohle jsme zdárně přečkali a o čtvrt na tři jsme v pořádku dorazili do tábořiště.
Pokud by někdo měl zájem o rozvleklejší popis, odkazuji na kroniku z Puťáku(napsala Terka).

SOUKROMÁ NOČNÍ HRA
Vzhledem k tomu, že nadcházela Vojtova a Katčina poslední noc tohoto tábora, rozhodli jsme se mi dva šílenci z devítky, že zajdeme pokecat na čtverku. Takže tmavé kalhoty, tmavé mikiny a šlo se na záchod. Tady jsme museli asi patnáct minut setrvat nehnutě v kabinkách, protože Vlaďka s Davidem si evidentně šli zapálit. Když se konečně vzdálili, rozběhli jsme se přískoky ke kohoutku na cestě k záchodům, odkud jsme zabočili prudce v pravo, abychom se dostali ke stromu, jenž byl náš orientační bod. Pak jsme šli na čtyři a plazili jsme se za pětku. Podél stěny jsme se dostali až k mezeře oddělující čísla čtyři a pět. Tam už jsme se plazili doopravdy. Leč za čtverkou nám osud opět nepřál. Nevím, co vedoucí jedli, ale podle míry návštěvnosti toalet měli asi střevní potíže. Párkrát jsme si už mysleli, že jsme odhaleni, neboť asi třikrát v naší blízkosti prošel kdosi s baterkami. Asi po půl hodině nehnuté strnulosti někdo Vojtovi šlápl na hlavu. Zjistilo se, žejde o Andreu, která se pokoušela zjistit, co se s náma děje. Pak už jsme se do čtyřky dostali relativně v pohodě. Cesta zpátky už byla procházka růžovým sadem.

Čtvrtek 27.7.
Tento den bych charakterizoval, jako začátek konce, neboť nás opustili Vojta s Katkou, z čehož lze logicky vydedukovat, že ze mě zbyla pouze jedna třetina. I program už byl hodně volný, což potvrzovala absence etapovek s vyjímkou noční hry, jež se uskutečnila v našem případě v 23:30. Začínalo se u záchodů, odkud nás jakýsi potulný indián(Vráťa) dovedl k začátku lana vedoucímu k tábořišti trempů. Zde jsme měli nepozorováni ukořistit plánek cesty k pokladu. Po jeho nalezení jsme se museli dát na zběsilý úprk, neboť "trempové" vypátrali naši přítomnost a pokoušeli se nám ukořistěný plánek znovu odcizit.

Pátek 28.7.
Při nástupu jsem konečně přečetl svou kroniku ze den 19.7. a následovalo poslední(díky bohu) čtení celotáborové knihy. Po jejím ukončení následovala první část finální etapovky, kdy se měli všechny družinky sesednout(třeba v jídelně) a složit z fragmentů celou mapu(šlo o mapu tábora) a následně najít části zprávy na vyznačených místech. Smozřejmostí bylo poskládání celého vzkazu. Svorně jsme se domluvili, že poklad se nachází u splavu(v dutině pod břehem). Takže po obědě jsme se vydali do druhé části etapovky - vzhůru za pokladem. Ten se skládal ze sladkostí, které byly rozděleny při večerním táboráku a posledním nástupu.
Večer už byl jen onen zmiňovaný táborák, při němž se povídalo o puťáku. Večer jsme opět(spolu s Lukášem, Andreou a Tomem Vrtkem) spali pod širákem.

Sobota 29.7.
Tak a je zde poslední táborové ráno. Poslední snídaně, poslední nástup. A před odjezdem loučení. Obětí, či pevný stisk ruky, sbohem na dlouhou dobu. Nejistota, kdy, či jestli vůbec se ještě někdy potkáme. Pak už to proklaté zvolání "Marťo" z úst mé matky, hluboké povzdechnutí, poslední rozloučení s jedinými přáteli..... Slzy v očích, nasedání do auta a na dlouhou dobu smutek a stesk v duši. Proč to do háje muselo být tak krátké???????????

Závěrem bych chtěl nekonečně mnoho poděkovat všem, kteří se zasloužili o to, že se tábor vlastně uskutečnil, těm, kteří se o nás bedlivě starali po celou jeho dobu, těm, kdož pro nás neúnavně připravovali jídlo........ Zkrátka všem za všechno.
Děkuje a na další společnou akci se těší Martin Sukaný.

Co mi škola dala a vzala?

2008-02-14T20:37:00.001+01:00

CO MI ŠKOLA DALA A VZALA

Když jsem před devíti lety poprvé bral za kliku školní budovy, poprvé otevřel dveře třídy 1.A a poprvé usedl do školní lavice, bylo to konáno s tou dětskou neviností a ničím nezkalenou důvěrou. Avšak společně s přibývajícími životními zkušenosti a svými vlastními názory se pro mě dříve tak osobitý optimismus vytratil. Už jsem nebyl to snadno ovlivnitelné dítě, jako dřív. Zkrátka se ze mne stal úplně nový člověk s vlastními názory a vlastním pohledem na život a svět.
Takže kdybych měl pokud možno pravdivě odpovědět na otázku co mi škola dala, tak asi takto:
V první řadě mi dala spoustu vědomostí, kterých si nesmírně cením. Dále mě naučila, že nejlepší je si pravdu nechat vždycky pro sebe a za žádných okolností ji nerozhlašovat do okolí. Dala mi kamarády – „kamarády“ v uvozovkách a kamarády bez nich. Dokázala mi, že i v učitelském sboru mohou být lidé, kteří jsou ochotni naslouchat a kterým nechybí porozumění. Naučila mě, jak se stát šplhounem, jak podlézat, jak zradit kamarády.Jak „spravedlivě“ naddržovat, jak žalovat, jak lhát, či jak se stát sobcem. Dala mi smutek, ale i soucit a pochopení. A mezi všemi těmito pro mě nepodstatnými věcmi, naučila mne nikdy se nevzdávat a stát si za svým přesvědčením a názorem!!!!!
Na druhou stranu však existuje i odvrácená tvář školy, která mi hodně věcí vzala:
Tak například mi vzala onu zmiňovanou dětskou nevinost a důvěru. Vzala mi otevřenost vůči ostatním lidem, důvěřivost, průměrnou délku lidského kníru. Vzala mi ideály o spravedlnosti, o dnešním světě, o současné generaci. Vzala mi vlastně část sebe sama, část mého nitra(mé duše).
Jako v poslední době každou úvahu, i tuto bych chtěl uzavřít vhodným citátem, který by Základní Školu ve Slavičíně dokonale vystihl:
„Everybody hurts sometimes – sometimes everything is wrong...“
(C)Copiright R.E.M.

Fotky z Prahy(leden, únor 2008)

2008-02-13T16:14:00.003+01:00

BlindUbuntu 7.10.5

2008-02-11T16:08:00.000+01:00

Dobré odpoledne,
Právě jsem dokončil BU 7.10.5. Od verzí
předcházejících se liší v několika zásadních bodech:
- Byl přidán multimediální přehrávač audacious(blindfriendly v prostředí
GNOME)
- Přidána slovenská lokalizace odečítače Orca
- Aktualizována česká lokalizace odečítače Orca
- Zavedena podpora braillských zobrazovačů v prostředí X11
- Aktualizována podpora slovenštiny v eSpeaku
- Byla přidána integrace webového prohlížeče w3m do Emacsu
- Byl zaveden nový upgradovací systém
- Brltty se spouští už při zavádění systému
- V LiveDVD režimu se automaticky spustí Orca po startu systému
- Bylo odstraněno jádro 2.6.22 se speakup patchem

Upgradovací systém funguje tak, že stačí zadat příkaz
bu-upgrade
a vše potřebné už se zajistí(synchronizace s upgrade skriptem na straně
serveru atp.).

Co se týče speakupu, nainstalovat lze příkazem
install-speakup
a odinstalovat
uninstall-speakup

Úsměv pro Sluni :-) :-) :-)

2008-01-25T21:03:00.000+01:00

S přihlédnutím k faktu, že jsem v posledních několika měsících psával pouze o takových těch krabicích s připojenými tlačítkárny, bylo mi "taktně připomenuto", že bych svou tvořivou činnost mohl směřovat i trochu odlišnými cestami, pročež zde vkládám jedno své dílko(prošlo to už mnoha úpravami) a taky bylo s postupnými úpravami věnováno několika lidem. Takže si přeberte každý sám v sobě, komu že je to dedikováno tentokrát....

###

Lehátko na schodech, kde fontány chrlí štěstí.
Vždy tři jsme my dva...

Chlapeček z Kašmíru a myška s pilinou na rtech...
rozhazují plnými hrstmi koše posečené trávy.

Růže s kapkou rosy?

* * *

Procházím se deštěm bez deštníku,
tam................. :-)
Kdo to řek, že nejsme vlci?

Vrabci zpívaj, dovolte, chci si sáhnout.......

Zvonečkem zvoním na pozdrav,
"Buď zdráv!"

Ať si.....
tři a dva jsou stále čtyři :-)

* * *

Nechceš sedět v bystřině,
když zchyluje se k ránu?
Nechceš poznat kouzlo smíchu
na chatrném prámu???

A co takhle zahrabat se v písku?
I kdyby se měl zbořit svět,
ať si...
tři a dva jsou stále čtyři :-)
A stále je co říct!

Chtěl bych úsměv,

* * *

Kakaová bábovka s nádechem štěstí...

Víme jen my,
že máš krásnej hlas,
protože.....protože...
tři a dva jsou stále čtyři :-)

* * *

Protože...
Objetí, které bylo bolí stokrát víc, než polibek, který nikdy nebude!

Růžové sny zemřely společně s ideály,
brané cvičení v duchu nostalgie,
která pláče do šálku s čerstvě namletou kávou.

Šanci maj vždy Ti druzí,
Chtěl bych... chtěl bych lítat!
A království za kafe!

Pořád tam někde U pitomejch snů???

Chci Ti zahrát smutný blues!

Já vím, Ty víš,
bejt magorem je přítěž..... a láska bolí,

BlindUbuntu - Možnost upgrade

2008-01-17T21:44:00.000+01:00

Takže na podmět několika lidí jsem vytvořil upgrade skript, který se stará o to, aby v systému byla nejnovější verze BlindUbuntu. Jedná se o to, že kvůli pár KB velkým úpravám se už nemusí stahovat 1.3GB velký obraz disku.

Upgrade skript naleznete na:
http://nvda.venik.org/download/blindubuntu/upgrade

Po jeho stažení stačí zadat
sudo ./upgrade

A vše ostatní už se automaticky provede.

M*

Orca konečně česky

2008-01-16T21:00:00.000+01:00

Takže, po několikadenní práci se mi konečně podařilo dokončit betaverzi českého překladu ScreenReaderu orca pracovního prostředí GNOME.

Češtinu naleznete na http://nvda.venik.org/download/blindubuntu/updates.

Po stažení a rozbalení zdrojového archivu stačí napsat následující příkaz
sudo ./checkout
a čeština se automaticky zavede(je nutná rekompilace - U BlindUbuntu s tím není problém - potřebné knihovny jsem do distribuce zařadil).

Vím, že čeština má ještě některé nedostatky - není přeloženo cca zbývajících 5% dialogů, ale usoudil jsem, že je ve stavu, kdy ji mohu vypustit.

Ať slouží!
M.Sukaný

BlindUbuntu 7.10

2008-01-09T08:47:00.000+01:00

BlindUbuntu 7.10
Pro potřeby zrakově postižených uživatelů počítače jsem v nedávné době upravil systém Ubuntu Linux 7.10. BlindUbuntu ze systémmu Ubuntu přímmo vychází a jedná se o jeho modifikacii. Mezi ty nejzásadnější věci patří například přítomnost jádra 2.6.22 opatchovanéhho SpeakUpem, přítomnost editoru Emacs(samozřejmě s podporu hlasového výstupu i braillských řádků), podpora Speech-Dispatcheru pro odečítač grafického prostředí GNOME atd.

Více podrobností se dočtete v souborech README, INSTALL a TODO.

Odkaz na umístění projektu:
http://nvda.venik.org/download/blindubuntu

Chtěl bych rovněž poděkovat Martinu Balážovi za poskytnutí webového prostoru.

M.Sukaný

FTP a OpenSSL

2008-01-05T16:56:00.001+01:00

FTP(File Transfer Protocol) je sám osobě nešifrovaný, což znamená, že jak odchozí, tak příchozí data lze pomocí tzv. "Packet snifferů" odchytávat. Této možnosti lze však předejít několika způsoby:

1. Využitím SCP(Secure Copy). Tato možnost je však pro běžného uživatele velmi nepraktická, navíc SCP klienti pracují se službou SSH(Secure Shell), což sice na jedné straně přináší velkou bezpečnostní výhodu, na straně druhé má uživatel přístup k de facto celému systému. Jistěže se dají nastavit potřebná oprávnění, ale je to velmi zdlouhavé.

2. Využití TLS/SSL. TLS/SSL je šifrovací metoda velmi podobná PGP(založena na asymetrické šifře). Funguje to tak, že na počátku každé relace si klient a server vymění pozdravy(certifikáty a veřejné klíče). Pokud je certifikát podepsán nějakou uznávanou certifikační autoritou, pokročí se dál. V opačném případě zobrazí klient zprávu o přijetí neznámého certifikátu(většinou se jedná o tzv. "Self-signed certificate" - certifikát, který je podepsán sám sebou). Následně se vytvoří tunel(šifrované spojení), kterým obousměrně prochází veškerá data. Vzhledem k tomu, že standardem pro SSL/TLS jsou dnes 1024 bitové RSA klíče, je jejich prolomení takřka nemožné.

* * *

OpenSSL

OpenSSL je UNIXovská knihovna funkcí pro práci s SSL. Patří zde např. generování a podepisování klíčů(certifikátů), šifrování/dešifrování souborů a mnoho dalšího. Tady je přehled aspoň těch nejzákladnějších funkcí knihovny OpenSSL:
ca - správa certifikačních autorit (CA)
crl - správa revokačních certifikátů (CRL)
crl2pkcs7 - konverze CRL na PKCS#7
dsa - práce s DSA klíči
dsaparam - generování a manipulace s DSA
enc - manipulace se symetrickými šiframi
dhparam - správa Diffie-Hellman parametrů
gendsa - generování DSA parametrů
genrsa - generování RSA parametrů
ocsp - poskytne různorodé informace o certifikátu
passwd - generování hashovaných hesel
pkcs12 - správa pkcs12 certifikátů
pkcs7 - správa pkcs7 certifikátů
rand - generování pseudonáhodných čísel
req - generování certifikátů
rsa - správa RSA dat
rsautl - utilita pro podepisování, ověřování, šifrování a dešifrování pomocí RSA
s_client - vytvoření SSL/TLS spojení ke vzdálenému serveru
s_server - server bude čekat na SSL/TLS spojení od klientů
s_time - SSL časovač
sess_id - správa SSL sessions
speed - měření rychlosti algoritmu
verify - ověřování X.509 certifikátů
version - informace o verzi OpenSSL
x509 - správa X.509 certifikátů

V následujících dvou příkladech si ukážeme nejprve zašifrování a posléze dešifrování textového souboru algoritmem DES3 pomocí knihovny OpenSSL

1.
martin@suky:~$ echo "Toto je testovací soubor" > input
martin@suky:~$ openssl enc -des3 -salt -in input -out output

2.
martin@suky:~$ openssl enc -des3 -d -salt -in output -out input
enter des-ede3-cbc decryption password:
martin@suky:~$ cat input
Toto je testovací soubor

* * *

Vygenerování vlastního páru klíčů a certifikátu

Nyní si ukážeme, jak vygenerovat self-signed certifikát a příslušný pár RSA klíčů pro FTP server Pure-FTP.

Než však budeme moci pokračovat, musíme vytvořit adresář, do něhož se budou všechny potřebné soubory ukládat
sudo mkdir -p /etc/ssl/private

Nyní vytvoříme pár klíčů pro pure-ftp.
sudo openssl req -x509 -nodes -newkey rsa:1024 -keyout /etc/ssl/private/pure-ftpd.pem -out /etc/ssl/private/pure-ftpd.pem -days 1098

Tady by bylo záhodno na chvíli se zastavit a vysvětlit si, co se vlastně stalo(na první pohled se může výše citovaný příkaz zdát trošičku chaotický a nepřehledný).
req - bude se pracovat s certifikační žádostí
x509 - Bude se pracovat s tzv. self-signed certifikátem
nodes - soubor s párem klíčů nebude zašifrován
newkey rsa:1024 - vytvoří se pár 1024 bitových RSA klíčů
keyout a out - vyexportují dvojci klíčů do příslušného souboru
days 1098 - certifikát bude platný po dobu tří let.

Nyní pokročíme dál
sudo chown 600 /etc/ssl/private/*.pem
600 - právo jen pro čtení(zapisovat smí pouze vlastník - v našem případě root)

sudo openssl req -new -key /etc/ssl/private/pure-ftpd.pem -out cert.csr
Vytvoří se certifikát k příslušnému páru klíčů.

Nyní musíme povolit TLS u serveru, takže
sudo echo "2" > /etc/pure-ftpd/conf/TLS
sudo /etc/init.d/pure-ftpd restart

Nyní se už jen stačí připojit k serveru a vše by mělo fungovat :-)

POZNÁMKA: Jako typ serveru musíme zvolit FTPES(File Transfer Protokol Over Explicit SSL/TLS).

SpeechText 1.11 - Air revoir MS Windows

2008-01-04T22:19:00.000+01:00

S přihlédnutím k faktu, že jsem před nějakým časem opustil prostředí systému MS Windows, rozhodl jsem se uvolnit svůj SpeechText v. 1.11. Jedná se o aplikaci, kterou jsem napsal v průběhu tohoto roku v Delphi(nejspíš má poslední) a slouží k převodu textu do "mluvené podoby"(využívá rozhraní MS Speech API 5.1".

Balík SpeechText _1.11.rar obsahuje mimo vlastního programu také OpenSource hlasový synthetizér eSpeak, který je s SAPI 5.1 kompatibilní.

Tady je odkaz:
http://uloz.to/134684/SpeechText_1.11.rar

V případě, že by byl zrušen a měli byste o program zájem, kontaktujte mě na e-mailové adrese
sukany@braillnet.cz

Speakup - pokračování

2007-12-30T20:19:00.000+01:00

Speakup - díl druhý

V minulém díle tohoto seriálu jsme zakompilovali podporu speakupu do našeho jádra, nyní nás čeká druhá část tohoto úkolu - přinutit speakup komunikovat v českém jazyce. K tomuto musíme splňovat několik předpokladů:
* Konzole podporuje češtinu a je pro ni nakonfigurována
* Konzole běží v ISO-8859-2
* Máme CVS snapshot programu speechd-up

* * *

Česká konzole
sudo apt-get install console-tools console-data console-setup
sudo dpkg-reconfigure console-data
sudo dpkg-reconfigure console-setup
setupcon

POZNÁMKA: Při konfiguraci console-setup nezapomínejte na to, že konzoli potřebujeme mít v ISO-8859-2

* * *

Konzole a ISO-8859-2

Tady už je to trošku složitější. Nejprve získáme práva superuživatele
sudo -i
a poté editujeme /var/lib/locales/supported.d/cs
kde připíšeme následující řádek
cs_CZ ISO-8859-2

Nyní je na čase vygenerovat nové locales
locale-gen

Abychom si usnadnili následující práci, ve svém domovském adresáři(teď už nikoli jako root) připíšeme následující řádky do souboru .bashrc

if [ "$TERM" == "linux" ] || [ "$TERM" == "screen" ]; then
export LC_ALL="cs_CZ"
export LANG="cs_CZ"
export LANGUAGE="cs_CZ"
fi

To zajistí, že systém bude v ISO-8859-2 pouze tehdy, když bude používána konzole, nikoli xterm, či jiný grafický terminál.

* * *

Správná konfigurace Speechd-up

Nejprve stáhneme "The latest CVS snapshot" ze stránek Free(b)softu - http://freebsoft.org, ten následovně rozbalíme a přejdeme do rozbalivšího se adresáře.

POZNÁMKA: Pro pokračování budeme potřebovat mít nainstalovány následující balíky:
autoconf
autoconf2.13
autoconf-archive
libspeechd-dev
libdotconf1.0
libdotconf-dev
texinfo
make

Pokračujeme těmito příkazy:
sudo ./build.sh
sudo ./configure
sudo make all
sudo make install

Nyní bychom měli mít nainstalovánu nejnovější verzi speechd-upu společně s konfiguračním souborem, který je v /usr/local/etc - což je porušení standardu.

Takže, editujeme /usr/local/etc/speechd-up.conf a na jeho konec přidáme tyto řádky(můžeme také odkomentovat a upravit ty stávající, ale myslím, že takto je to přehlednější.

DontInitTables 0
Language "cs"
SpeakupCoding "iso-8859-2"

Nyní bych doporučil restartovat PC(občas jsou problémy s konfigurací konzole)
shutdown -r now

Nyní by mělo vše korektně běžet!

Speak-up, aneb i konzole může mluvit

2007-12-25T12:22:00.001+01:00

Tak se mi tedy po několika měsících neúspěšného laborování konečně podařilo rozmluvit Linuxovou konzoli pomocí patchování jádra programem speak-up. Na následujících řádcích se Vám pokusím popsat postup, který jsem zvolil.

1. Nainstalujeme potřebné balíčky(git, git-core a cvs)
apt-get install git git-core cvs

2. Stáhneme development verzi speak-upu
git clone http://www.linux-speakup.org/speakup.git
V aktuálním adresáři se nám vytvoří podadresář speakup.

3. Z adresy http://kernel.org/ stáhneme zdrojové kódy jádra systému(já jsem zvolil poslední stabilní verzi 2.6.22). Jakmile bude archiv stažen(předpokládám teď, že jste stáhli 2.6.22), rozbalíme jej následujícím příkazem
tar xjf linux-2.6.22.tar.bz2
Nyní vytvoříme symbolický odkaz /usr/src/linux, který je nutný pro následující kompilaci
sudo ln -s ./linux-2.6.22/ /usr/src/linux

4. Teď příjde asi ta nejkritičtější část - patchování jádra. Otevřte si tedy vytvořený adresář speakup a zadejte
./install /usr/src/linux
Pokud vše proběhne úspěšně, přejděte k následujícímu kroku, pokud nikoli, prostudujte si uživatelskou příručku a pokyny k instalaci(dostupné na http://linux-speakup.org/).

5. Nyní přejděme do adresáře /usr/src/linux, kde provedeme konfiguraci jádra(je potřeba mít nainstalovány balíky make, gcc, ncurses-dev, linux-package, fakeroot a možná ještě několik dalších, na které systém upozorní).
make menuconfig
V objevivší se nabídce provedeme konfiguraci jádra(Speakup najdeme pod Device Drivers/Speakup). Kde musíme zvolit položku Speakout(radši napevno zakompilovat do jádra - prefix hvězdička). Nakonec uložíme konfiguraci(v kořenové nabídce volba Save configuration)

POZNÁMKA: Kompilace jádra není žádný med, proto pečlivě zvažujte, co je potřeba a co ne - obecně se doporučuje volit radši moduly, než-li x MB velké jádro).

6. Zkompilujeme jádro
make-kpkg clean && fakeroot make-kpkg --initrd --revision=2.6.22 kernel_image kernel_headers

POZNÁMKA: kernel_headers nejsou vyloženě nutné, ale když pak potřebujetd přeložit nějaký modul(např. binární ovladače grafických karet atp.), neobejdete se bez jejich přítomnosti.

7. V adresáři /usr/src se nám vytvořily dva balíčky *.deb, které nainstalujeme
deb -i nazev_balicku
Jedním je linux-image-2.6.22.deb, tím druhým linux-headers-2.6.22.deb(názvy se možná budou v závislosti na architektuře odlišovat).

8. Teď nainstalujeme rozhraní speechd-up, které se stará o přenos zpráv mezi jádrem a speech-dispatcherem
apt-get install speechd-up

9. Nakonfigurujeme speech-dispatcher(konfigurační soubor /etc/speech-dispatcher/speechd.conf), tak, aby vyhovoval našim potřebám. TJ. např. jako DefaultLanguage "cs" atp.

10. Restartujeme systém a v bootmanageru zvolíme nové jádro(Bootovací manažer GRUB lze upravit pomocí /boot/grub/menu.lst).
shutdown -r now

11. Speak-up by měl začít mluvit už v průběhu zavádění, takže až se ozve uvítací zvuk GDM, přepněte se pomocí CTRL+ALT+F1 na první virtuální konzoli a směle do práce :-)

POZNAMKA: K tomu, aby bylo možno speak-up konfigurovat a pracovat s ním, je potřeba mít zkompilovánu podporu souborového systému /proc. V následujícím příkladu si ukážeme, jak nastavit rychlost řeči na hodnotu 9.
echo 9 > /proc/speakup/rate
Změny vstoupí v platnost okamžitě.

Příjemnou práci!

Martin Sukaný

* * *

Odkazy:

Domovská stránka projektu
http://linux-speakup.org/

Archiv jader operačního systému Linux
http://kernel.org/

Zprovoznění 3D akcelerace u grafických karet ATI

2007-12-18T12:22:00.000+01:00

Hned úvodem bych napsal to, že zprovoznění 3D akcelerace u graf. karet ostatních výrobců nejspíš bude velmi podobné, takže obecně z následujících řádek vycházel lze.

1. Kompilace jádra
První věcí, kterou bychom měli udělat(není nutnou podmínkou) je kompilace vlastního kernelu(jádra). Nebudu se tady zabývat procesem kompilace(to snad někdy příště), takže jen ve stručnosti. Je potřeba, aby byla v jádru zavedena podpora pro daný typ graf. karty - u karet ATI se jedná o fglrx - jádro zkompilujeme např. tímto způsobem

fakeroot make-kpkg --initrd --revision=ciselne_oznaceni_jadra kernel_image kernel_headers

V adresáři /usr/src se nám vytvoří deb balíček s jádrem, který nainstalujeme.

2. Moduly
K tomu, abychom mohly zprovoznit binární ovladače musíme mít jejich zdrojové kódy - ze stránek http://packages.debian.org/ si stáhneme balík fglrx-kernel-src, který nainstalujeme. Dále budeme potřebovat program module-assistant, který lze získat z různých repozitářů.

Takže, v /usr/src/ nám přibyl archiv se zdrojovými kódy ovladačů fglrx - rozbalíme je(do tohoto adresáře) a pokračujeme těmito příkazy

module-assistant prepare
module-assistant a-i fglrx

POZNÁMKA: Toto je nutné udělat v systému, který běží na jádru, na něž chcete moduly aplikovat.

Nyní nainstaluje balík se samotnými ovladači - tento balíček se jmenuje fglrx-driver

POZNÁMKA: 3D akcelerace je podporována až od verze 8.43.2 - naleznete v testing sekci na http://packages.debian.org/.

Nyní restartujeme PC a zkusíme následující:

aticonfig --initial
Upraví se /etc/X11/xorg.conf

glxgears
Test 2D akcelerace - hodnota FPS by měla překračovat 1000

fgl_glxgears
Test 3D akcelerace

glxinfo (svislá čárka) grep direct
Za svislou čárku dosaďte tento symbol(samozřejmě bez závorek) - nemám teď klávesnici, na které tento symbol je a nechce se mi hledat jeho hodnotu.

Tímto příkazem se zjistí, jestli 3D akcelerace běží, pokud je za Direct rendering slůvko Yes, tak ano, pokud No, buďto nemáte verzi ovladačů, která podporuje 3D akceleraci, nebo jste udělali nějakou chybu, nebo zatím není vaše karta plně podporována.

PGP šifrování

2007-12-13T10:31:00.000+01:00

PGP(z ang. Pretty Good Privacy) je algoritmus navržení v r. 1991 Phillem Zimmermanem sloužící k šifrování souborů za využití asymetrické šifry. To znamená, že každý člověk má vytvořen pár klíčů(veřejný a soukromý).

* * *

Základní pojmy

Soukromý klíč(private key) je nutno uchovávat v tajnosti, protože pouze tímto klíčem je možno rozšifrovat šifrované soubory(e-maily). Naopak, pro zašifrování lze použít jak soukromý, tak veřejný klíč.

Veřejný klíč(public key) můžeme umístit např. na nšich WWW stránkách, nebo na speciálním keyserveru(např. www.keys.pgp.net, nebo www.keyserver.net).

Fingerprint(otisk prstu) je jedinečná kombinace hexadecimálních číslic, která určuje daný klíč - kontrolou fingerptintů lze např. zjistit podvržený klíč.

* * *

Jak vytvořit PGP klíč?

K vytvoření klíče je potřeba vlastnit program GNUPG. Jak už i samotný jeho název vypovídá, jedná se o opensource projekt šířený pod General Public Licence, který je dostupný jak pro Linux, tak pro platformu MS Windows a několik dalších.

POZNÁMKA: V Linuxových distribucích užívajících Debianí balíčkovací systém APT je možno nainstalovat potřebný balík takto:
sudo apt-get install pgp

Jakmile máme dotyčný program v systému, vytvoříme nový pár klíčů:

gpg --gen-key

Program se nás postupně dotáže na několik věcí. Předně se bude jednat o algoritmus(zvolil bych implicitní DSA), dále na délku šifrovacího klíče(doporučuje se 2048 a vyšší). Následně budete muset zadat své jméno a přijímení, e-mailovou adresu, pro niž je klíč vytvářen a heslo, které bude použito při rozšifrovávání souborů.
Při vytváření klíčů bude systém vyžadovat další data, takže je dobré např. pohybovat myší nebo psát na klávesnici.

Jakmile máme vytvořen pár klíčů, vyexportujeme veřejný klíč, který můžeme předat našim přátelům, známým, pracovním kontaktům, úřadům atp.

gpg --export --armor e-mailova_adresa_klice > soubor.pub

Takže, máme-li adresu jarda@blablabla.org, můžeme klíč vyexportovat takto:

gpg --export--armor jarda@blablabla.org > jarda.pub

* * *

Import veřejných klíčů

Tady už jen ve zkratce, neboť příkaz je velmi intuitivní:

gpg --import soubor_s_klicem

Např:

gpg --import jarda.pub

Když už máme klíč importován měli bychom ověřit jeho pravost, což uděláme za pomocí fingerprintu následovně:

gpg --fingerprint

Pokud se shoduje programem vypsaný otisk s otiskem klíče, který Vám dotyčný člověk poskytl, je vše v pořádku a můžeme tento klíč podepsat.

gpg --edit-keys e-mailova_adresa_klice

Objeví se programový interpret kterému nejdříve zadáme příkaz

sign

A poté příkaz

save

Sign zajistí podepsání klíče a save uloží provedené změny + ukončí interpret příkazů gnupg.

* * *

Šifrování souborů

Šifrování souborů je velmi jednoduchou záležitostí

gpg -e -r e-mailova_adresa_klice soubor_k_zasifrovani

Takže, chceme-li zašifrovat soubor textak.txt klíčem jarda@blablabla.org, uděláme to následovně:

gpg -e -r jarda@blablabla.org textak.txt

Vytvoří se nám soubor textak.txt.pgp, což je zašifrovaný ekvivalent textak.txt. Místo parametru -e je možno použít -s, což značí sign(podepsání). V některých případech je totiž dostačující text podepsat, i když zašifrování(encrypt) je rozhodně doporučovanější.

* * *

Rozšifrování souborů

K tomu slouží následující příkaz:

gpg -o vystupni_soubor -d vstupni_soubor

Například:

gpg -o out.txt -d textak.txt.pgp

A je to vše :-)

Co se týká využití PGP, začíná se pomalu protlačovat i na našich úřadech, kde může zastávat úlohu normálního podpisu. Dokladem toho je společnost Brailcom, která se elektronickým podpisem pro nevidomé zabývá. Kde se však důrazně nedoporučuje šifrovat jsou e-mailové konference, neboť nelze počítat s tím, že všichni účastníci mají Váš veřejný klíč, navíc leckdy je syntaxe PGP podpisu charakterizována jako SPAM.

Martin Sukaný

Jak na SWAT

2007-12-08T11:33:00.000+01:00

SWAT, alias Samba Web Administration Tools je webovým rozhraním určeným pro správu démona SAMBA.

Jeho instalace je relativně snadná, avšak i u ní může dojít k několika komplikacím.

1. Nejprve je nutné nainstalovat sambu a swat
apt-get install samba swat

2. Dále potřebujeme nějaký superserver, který bude nade vším bdít :-) Doporučuji novější xinetd
apt-get install xinetd

3. Teď přejdeme ke konfiguraci xinetdu:
Vytvoříme soubor /etc/xinetd.d/swat, do něhož vložíme následujcí řádky:

# default: off
# description: SWAT is the Samba Web Admin Tool. Use swat \
# to configure your Samba server. To use SWAT, \
# connect to port 901 with your favorite web browser.
service swat
{
disable = no
port = 901
socket_type = stream
wait = no
#only_from = 127.0.0.1 10.10.10.30 10.10.10.32
user = root
server = /usr/sbin/swat
log_on_failure += USERID
}

4. Restartujeme xinetd
/etc/init.d/xinetd restart

5. Teď už jen spustíme webový prohlížeč a zadáme
http://localhost:901

POZNÁMKA: Ke správě samby pomocí SWAT je nutný účet root!

Jak mi spadl systém - tragédie o dvou osobách

2007-12-07T10:30:00.000+01:00

ČLOVĚK: apt-get upgrade -y && apt-get dist-upgrade -y
POČíTAČ: Error!

Jak už z výše napsaného vyplývá, přihodila se mi taková příhoda(možná věc bych řekl - blázním). Chtěl jsem vyzkoušet development verzi GNOME, tudíž jsem do /etc/apt.sources.list zavedl repozitáře testovacího Ubuntu 8.04(Hardy Heron).
Dva dny všechno běželo tak, jak má, až včera večer se to stalo - nejprve přestalo běžet GNOME, po dalším upgradu nenaběhlo ani gdm. Tak jsem všelicos zkoušel, zkoušel a zkoušel.....

Nakonec to skončilo tím, že systém je zarytě neústupný vůči všem pokusům o rozumnou domluvu - na logování odpovídá výhradně "Acces denied".....

Největší problém je v tom, že poslední(dnes dostupná) záloha je ze začátku listopadu a od té doby jsem provedl mnoho změn v konfiguraci serverů a některé další servery(exim, mailman) jsem přidal.

Nejspíš to budu řešit tím způsobem, že zazálohuju /home/, /etc/ a /usr/src/linux a celý systém přeinstaluju - moc se mi do tohoto řešení sice nechce, ale co mi zbývá.....

Skript na download streamů

2007-11-25T11:16:00.000+01:00

Když jsem před pár dny psal o stahování streamů, neuvědomil jsem si problém, který s tímto může vzniknout - doba downloadingu. Původně jsem chtěl předat mplayeru argument -endpos, jenomže ten je pouze pro mencoder, takže jsem to vyřešil následujícím skriptem:

#!/bin/bash
mplayer -dumpstream -dumpfile ./out.ogg $stream-url &
sleep 1h
kill $!
#

Za $stream-url si dosadíte jen adresu streamu. Znak & na konci první řádky značí to, že proces poběží na pozadí a dá prostor jiným programům k seberealizaci. Poslední řádek(kill $!) ukončí prově probíhající proces, čímž terminuje mplayera.

Srovnání komprimačních programů

2007-11-23T23:33:00.000+01:00

Tak jsem se odhodlal ke srovnání několika archivátorů. Vše bylo testováno na cca osmdesáti textových souborech; konec konců, výsledky mluví za vše :-)

Velikost puvodniho adresare - 67MB
Velikost RAR archivu - 24MB
Velikost GZIP archivu - 55MB
Velikost BZIP2 archivu - 41MB
Velikost ZIP archivu - 29MB
Velikost 7-zip archivu - 19MB
Velikost RAR(solid) archivu - 18MB

Co se týká rychlosti komprese - nejrychlejší mi přišel GZIP a BZIP2, nejpomalejší pak RAR.

Projekt TRAFIKA

2007-11-23T10:41:00.000+01:00

Pod záštitou společnosti Brailcom již několik let běží projekt trafika(viz. http://trafika.brailcom.org). Tato služba je určena pro lidi s těžkým postižením zraku, avšak málokdo o ní ví.

Trafika má za cíl zpřístupnit handicapovaným uživatelům novinový tisk v elektronické podobě. Celý systém si může kdokoli volně vyzkoušet(samozřejmě v omezené míře). Pro úplné zpřístupnění systému je potřeba zaslat závaznou přihlášku(včetně kopie průkazu ZTP/P) na adresu společnosti Brailcom.

Mimojiné umožňuje TRAFIKA také vyhledávání v dokumentech(dle zadaných klíčových slov), zasílání upozornění na e-mail o nových titulech v periodikách, či odběru prostř. RSS feedu.

Download streamovaného audia a videa

2007-11-23T09:53:00.001+01:00

V poslední době jsem se docela potýkal s problémem, jak uložit do souboru obsah streamů(většinou u onlinového vysílání radiostanic). Nejprve jsem se zaměřil na použití programu mimms, avšak ukládal do velmi mizerné kvality. Přestože měl stream průtok 192kbps, bitrate výsledného souboru na disku se pohyboval leckdy okolo 16kbps. Takže jsem pátral dál a dospěl jsem k velmi potěšujícímu zjištění, jímž je výborný multimediální přehrávač mplayer.
Jedinou nevýhodou, na niž jsem přišel je to, že mplayer nedokáže pracovat s asx streamy(WindowsMediaAudio), ovšem bezchybně kooperuje s ogg a mp3 :-) Syntaxe je následující:

mplayer -dumpstream -dumpfile vysledny_soubor url_adresa_streamu

Vše můžeme doplnit např. parametrem -endpos, jehož hodnotou je čas(nebo velikost) výsledného souboru - tady je pár příkladů jeho hodnot:
10 - délka souboru bude 10s
1:05 - délka souboru bude 1m a 5s
1:0:0 - délka souboru bude 1h

Velmi často nahrávám různé rozhlasové pořady, tudíž jsem si vše zautomatizoval v /etc/crontab, tím pádem se nemusím o nic starat :-)

Koncert duší

2007-11-16T10:35:00.000+01:00

Napsali: Roman a Suky

"Tak hledej v srdci místo, kde to nejvíc zvonilo,
stejně se Ti stýská jen po tom, co nebylo!"

Když jsem v pátek 9.12. odjížděl na folkový víkend byl jsem plný očekávání, jaké nové lidi poznám a jaké nové zážitky prožiju. Nyní, když mám tuhle akci za sebou, můžu s klidem konstatovat, že to byla akce vskutku skvělá.
Hned po příjezdu jsem se seznámil s Vojtiu, Honzou a Katkou a zjistil, že to jsou moc milí lidé. Na následujícím folkovém koncertě jsem se poznal s dalšími a ti mé nadšení ještě zvýšili. Samotný koncert byl také skvělý a já si dosud neměl na co stěžovat. Po koncertě jsme byli po dvou skupinách dopraveni na Údolní a jelikož Jiřka, která jediná měla klíče, byla ve druhé skupině, takže jsme museli čekat před budovou, kde bylo domluvené ubytování. Nebylo to nic přijemného, neboť byla celkem zima, ale nijak zásadně to můj názor na akci nezměnilo. Večer, popřípadě noc na Údolní byla jedna z nejlepších částí akce, protože to byl ideální čas na pokecání a na seznamování. Jsem sice člověk docela nesmělý, ale cítil jsem kolem sebe takovou přátelskou atmosféru, že jsem relativně snadno překonával zábrany, ale přesto jsme byli rozdělení na několik menších skupinek, což byla sice škoda,ale ve třiceti lidech by to asi těžko šlo jinak. Následující den se trochu pokazilo počasí, což byla škoda, protože se musela zrušit plánovaná jízda na koních. Místo koní měli přijít ti, co nespali s většinou na Údolní, ale na svých kolejích. Těšil jsem se, že zase poznám nové lidi, ale k mému zklamání vytvořili jakousi uzavřenou skupinku a bavili se vesměs mezi sebou a neprojevovali zvláštní zájem o seznámení se s ostatníma. Dále mě zklamalo, že při následující návštěvě technického muzea bylo více zájemců z řad doprovodů než z řad 'nekoukavých', takže na některé z nás nezbyl nikdo, koho bychom doprovázeli. Mezi tyto osamělce jsem patřil já a holky z Mikulova, takže my, co jsme byli na akci poprvé. Já osobně jsem si při návštěvě muzea připadal docela zbytečný, jako bych tam byl někdo navíc. Po návštěvě muzea následovala večeře a potom další koncert. Nevím proč, ale s blížícím se večerem se zlepšovala i moje nálada, možná to bylo tím, že jsem měl koho doprovázet, možná tím, že se mi líbil koncert a možná tím, že jsem se už těšil na noc. Po koncertě mělo následovat jamování s Ořešáky, nicméně díky přeplněné hospodě a Fenzíkovu opařenému palci z toho nic moc nebylo a většina z nás včetně mě z hospody rychle odjela zpět na Údolní. Mé pocity byly rozpolcené, na jedné straně bylo zklamání ze zmařeného jamování a posezení u sklenky zlatavého moku(alá kofoly - vsuvka od Sukyho) a na druhé straně byla opět ta úžasná večerní přátelská atmosféra. Povídal jsem si s ostatníma a prezentoval jim obsah svého školního pouzdra, což mnohé pobavilo. Všechno bylo fajn až do doby, kdy jsem zůstal ve 'společenské místnosti' sám s Tomem Vagnerem, který se dožadoval příchodu své přítelkyně Evy. Ta původně nechtěla přijít, takže po mě Tomovi posílala vzkazy a naopkak. Všechno to byla docela sranda do doby, než Tom začal vyhrožovat sebevraždou a následně se řízl do prstu, aby dokázal, že neblafuje. Eva pak naštěstí přišla v pravou chvíli, takže k žádné tragédii nedošlo. O tomto incidentu jsem si hned promluvil s Lukášem a s Evou, která mi pak prozradila více o jejich vztahu. Následně jsem pocítil zklamání z Toma, do nějž bych nikdy předtím neřekl, že by udělal takovou hloupost, lítost k Evě, protože to má s Tomem vskutku těžké. Hlavně jsem ale cítil bezmoc, protože jsem věděl, že oba jsou v jádru dobří lidé a chtěl jsem jim pomoct, nicméně jsem nemohl dělat nic. Další den už nás čekalo jen uklízení a cesta domů, což mi na náladě moc nepřidalo, protože to znamenalo konec akce. Po rozloučení s ostatníma jsme společně se Sukym odjížděli domů a já měl opět smíšené pocity, byl jsem šťastný, protože jsem si poznal skvělé lidi a měl možnost strávit s nima víkend, ale zárověň jsem byl smutný jednak kvůli incidentu ze sobotní noci a jednak proto, že to celé končilo a já nevěděl, kdy se se svými přáteli opět shledám.

* * *

Suky
Je čtvrteční ráno, uběhl už takřka týden od počátku akce a přitom mi to připadá jako chvíle. Díky tomu, že mi počítač vypověděl poslušnost, měl jsem v posledních několika dnech velké množství času k přemýšlení nad uplynulým víkendem. To kladné už(myslím, že velmi dobře) zhodnotil Roman - na mě teď zbývají ty zápory. Předem se omlouvám, ale je mi docela špatně(po fyzické stránce), takže je možné, že některé věty nebudou dávat smysl!

Nejdřív bych měl připomínku k "rozdrobení kolektivu" na skupinky, o kterém už psal Roman(tohle se týká lidí, kteří jezdí na čundry a jim podobné akce!). Nelíbilo se mi, jak se někteří "nekoukavý" uzavírali do separovaných skupinek a myslím, že s takovou Evou, nebo holkama z Mikulova neprohodili ani slovo, což je podle mě velká škoda. Už jen proto, že tohle byla jejich první akce a my bychom jim měli pomáhat s adaptací, ne je přehlížet! Tady bych chtěl poděkovat jmenovitě Vojtovi a oběma Tomášům za skvělý přístup!

Co se týče Jiřčina hodnocení sobotního večeru; ve většině věcí s ní naprosto souhlasím, ale co jsem se tak nějak bavil(nezávisle na sobě) s několika lidma, byl tam na ně až moc velký hluk a přiznejme si, byly tam docela dost velké zmatky.

Abych jenom nekritizoval(jak je mým zvykem), dávám tady jednu nabídku týkající se nahrávek z koncertů, sobotního dopoledního posezení s Jirkou & spol. a několik nahrávek z večerní hospody. Vše už mám roztříděno - možná ještě jednotlivé stopy rozstříhám, aby byla každá písnička zvlášť(uvidíme). Čekám jen, až budu mít zpátky PC, což bude při troše štěstí dnes odpoledne .

Závěrem bych chtěl napsat ještě jednu věc, ,kterou pochopí tak dva/tři lidé - pro ně je taky určena; Je možné, že jsem udělal nějakou hloupost, ale toho, zač bych se neomluvil NELITUJU!.

Takže se zlatíčka mějte všichni moc skvěle, dávejte na sebe pozor a doufám, že se s vámi co nejdříve potkám.....

Jinak, myslím, že by bylo dobré, kdyby se k akci každý nějak vyjádřil tak, aby měli všichni nějakou rámcovou představu o pocitech ostatních, ale to už je na zvážení jednotlivců!

* * *

Suky: sukany@braillnet.cz; dockmaster9@gmail.com
Roman: R0manStepanek@seznam.cz
V Romanově mailu je úmyslně nula na místo O.

Ubuntu 7.10

2007-11-06T11:24:00.000+01:00

TENTO ČLÁNEK NAPSAL standapl

Před necelými dvěma týdny vyšla nová verze oblíbené distribuce Ubuntu Linux, verze 7.10. Verze je značena podle roku a měsíce kdy vychází, předchozí verze nesla označení 7.04. Proč píši zrovna o této verzi Ubuntu? Pro české uživatele je verzí přelomovou -

obsahuje totiž nejen odečítač obrazovky jménem Orca, ale také hlasový syntezátor eSpeak, který konečně obsahuje český hlas. Předchozí verze Ubuntu již odečítač Orca a eSpeak obsahovaly, ale chyběla česká hlasová syntéza.

O operačním systému Linux jste již určitě slyšeli - vyznačuje se vyšší spolehlivostí než systémy Windows a celý systém je zdarma. Celý operační systém je postaven kolem jádra, které mu dalo jméno. Linux se tedy jmenuje pouze jádro, to co je postaveno kolem může mít různé podoby a verze. Těm pak říkají linuxáci “distribuce”.

Vidící lidé si mohou zvolit z řady distribucí - Debian, Fedora, SuSE, Mandriva a další. Pro nás byl vlastně donedávna jedinou alternativou Debian, kde byla ozvučena jen konzole a editor Emacs, ve kterém se však dá dělat spousta věcí včetně psaní mailů a brouzdání po Internetu a spouštění příkazů z vlastního emacsovského příkazového řádku.

Nyní pro nás s příchodem Ubuntu 7.10 nastává zlom - můžeme používat grafické prostředí nazvané Gnome. Pracovat se dá zatím se základními programy, ale jejich počet poroste s každým novým vydáním odečítače Orca a také s každou novou verzí Ubuntu. Těch programů ale není málo. Jejich výčet najdete na webu odečítače Orca. Odkaz na jeho domovskou stránku najdete na konci článku.

Ubuntu se dá z Internetu stáhnout jako živé CD, což znamená že si tuto distribuci Linuxu můžete vyzkoušet bez instalace na pevný disk. Provoz živého cédéčka vám nijak nepozmění soubory a složky na disku, pokud si to sami nebudete přát. Odkaz na stažení živého CD najdete také v sekci “odkazy” na konci článku. Stáhnete si obraz CD - bude mít koncovku iso. Ten pak vypalte třeba na přepisovatelné CD, restartujte počítač a můžete zkoušet.

V tomto článku jen stručně popíši grafické prostředí Gnome a základy práce v něm. Zájemci o hlubší studium operačního systému Linux si jistě stáhnou knihu “Linux - dokumentační projekt 3″. Odkaz bude umístěn na konci článku v sekci “Odkazy”.

Jak nastartovat živé CD.

Budu dále předpokládat, že máte CD staženo a vypáleno. Vložte je tedy do DVD mechaniky a restartujte počítač. Aby systém z toh CD nastartoval, musíte mít v BIOSu povoleno startování systému z CD/DVD mechaniky. Pokud tomu tak není, požádejte o pomoc vidícího, aby vám to startování v BIOSu správně nastavil. Procesu startování počítače se říká taky “bootování” nebo zkráceně “boot”.

Živé CD je vyráběno primárně pro vidící lidi, proto si musíte jeho start trošku přizpůsobit. To musíte udělat při startu počítače. Když se CD začne při startu počítače otáčet v mechanice, mačkejte třeba šipku nahoru nebo jinou klávesu, která nic nenapíše do příkazového řádku. Tím zabráníte automatickému spuštění systému a můžete nastavit parametry, kterými se pak bude start Ubuntu řídit. Jak poznáte že se vám povedlo automatické spouštění živého CD zastavit? CD se přestane otáčet na delší dobu než pět sekund.

Při automatickém spouštění se na tuto dobu zastaví a pak ve startu automaticky pokračuje.

Jakmile se tedy spouštění Ubuntu zastaví, stiskněte klávesu F2, to je výběr jazyka. Jako výchozí je nastavena angličtina. Stiskněte pětkrát šipku nahoru a pak klávesou Enter volbu potvrďte. Tím nastavíte jazyk na češtinu. F3 je nastavení klávesnice, ta je hned nastavena na českou. Pro slabozraké není bez zajímavosti klávesa F4, pod níž je skryto nastavení rozlišení obrazovky.

Pak přijde na řadu klávesa F5, pod níž se skrývá nastavení zpřístupnění. Stiskněte třikrát šipku dolů a odentrujte. Tím nastavíte systém tak, aby automaticky spustil odečítač Orca. Pak ještě jednou stiskněte Enter a systém se začne spouštět.

To poznáte samozřejmě podle toho že se roztočilo CD. Nějakou chvíli to bude trvat. Pak zazní znělka vítající vás do Ubuntu a po další chvilce čekání se ozve i český hlas. Po další maličké chvilce čekání se objeví okno nastavení odečítače Orca.

V něm můžete nastavit řadu věcí včetně klávesových zkratek. Tady doporučuji abyste si prošli všechny karty nastavení odečítače. Nastavení uložte a zavřete okno “Orca Preferences”.

Do nastavení se kdykoli můžete vrátit pomocí zkratky Insert + mezerník. Odečítač Orca můžete ukončit pomocí zkratky Insert + Q - ale proč byste to dělali, že? Přece chcete mít prostředí Gnome ozvučeno.

Po uložení nastavení odečítače můžete začít pracovat v prostředí Gnome. Vizuálně se podobá prostředí Windows a pracuje se v něm velice podobným způsobem, jen zkratky které používá jsou jiné. Některé z nich si popíšeme. Vycházím ze zkratek, které byly nastaveny bezprostředně po nainstalování systému Ubuntu 7.10. Tabulátor budu ve zkratkách nazývat jen “tab”.

Alt + F1 - hlavní nabídka, podobná nabídce Start.

Alt + F2 - dialogové okno “Spustit” - funguje podobně
jako stejnojmenný dialog ve Windows. Tento dialog
hodně používám pro spuštění programů - nechce se mi
je vyhledávat v hlavní nabídce.

F1 - spustit prohlížeč nápovědy. V klávesových zkratkách
je tato zkratka uvedena jako x0f5. Je dobré ji
změnit na něco jiného, jinak se nedostanete do
režimu klávesové nápovědy Orcy.

Po pravdě řečeno
jsem zkratku pro nápovědu zcela zrušil.
Ctrl + Alt + Delete - odhlásit se
Ctrl + Alt + L - zamknout obrazovku

Print Screen - zachytit obrazovku. Stejná funkce je i ve Windows -
obsah celé obrazovky bude uložen do schránky.

Alt + Print Screen - zachytit okno. Do schránky uloží obrázek okna,
ve kterém je momentálně kurzor.

Alt + mezerník - anbídka okna

Alt + F10 - maximalizovat okno

Alt + F5 - demaximalizovat okno

Alt + F4 - zavřít okno

Alt + F7 - přesunout okno

Alt + F8 - změnit velikost okna

Alt + F9 - minimalizovat okno

Alt tabulátor - přepínání mezi okny s pomocným oknem

Alt + F6 - přepínání mezi okny aplikace s pomocným oknem

Ctrl + Alt + tab - přepínání mezi panely a pracovní plochou
s pomocným oknem

Alt + Escape - přepínat mezi okny okamžitě

Ctrl + Alt + Escape - přepínání mezi panely a pracovní plochou okamžitě

Ctrl + Alt + D - minimalizovat všechna okna
a aktivovat pracovní plochu

Ctrl + alt + vlevo - přepnout na plochu vlevo

Ctrl + alt + vpravo - přepnout na plochu vpravo

Ctrl + alt + nahoru - přepnout na plochu nad aktuální plochou

Ctrl + alt + dolů - přepnout na plochu pod aktuální plochou

Alt + Enter - vlastnosti souboru

Prostředí Gnome.

Je to prostředí podobné tomu operačního systému Windows. Práce je tady podobná, jen ty klávesové zkratky jsou trošku jiné. Na rozdíl od Windows má Gnome dva panely místo jednoho hlavního panelu. Jeden je na obrazovce nahoře a druhý dole. Oba panely mají svou funkci. My si popíšeme co obsahují:

Horní panel.

- hlavní nabídka, se kterou se pracuje stejně jako s nabídkou Start
ve Windows
- ikony pro spuštění programů - tady internetového prohlížeče Firefox,
e-mailového klienta Evolution a nápovědy
- systémová část panelu - v ní se podobně jako u Windows zobrazují
nejrůznější informace
- ikona “Zobrazit položku vyhledávání”
- síť
- ovládání hlasitosti
- hodiny
- odhlášení nebo vypnutí systému

Dolní panel.

- ikona pro minimalizaci oken a zobrazení pracovní plochy
- úlohová lišta
- přepínač pracovních ploch
- koš

Panely je možné přesouvat, měnit jejich velikost, přidávat na ně nové ikony nebo takzvané aplety nebo je ubírat - to je ale spíše věc pro slabozraké uživatele. Například já mám oba panely dole, protože ještě něco málo na monitoru vidím a mohu s nimi při jejich zvětšení chviličku pracovat, než se mi unaví oči. Na adrese http://standapl.ic.cz najdete například snímek editoru gedit s otevřeným článkem a jak jsem si upravil horní a dolní panel.

Mezi panely je zobrazena pracovní plocha, na kterou můžete přidávat ikony zástupců tak jako ve Windows. Pokud jste zvyklí stahovat vše na plochu, můžete tak činit taky tady - případně můžete mít na ploše i různé dokumenty, i když pro ně je určena jiná složka.

Práce v prostředí Gnome

Ta je podobná jako ve Windows. Programy (všimněte si že v Linuxu se nehovoří o aplikacích) spustíte z hlavní nabídky nebo z dialogu Spustit, případně z emulátoru terminálu, který najdete taky v hlavní nabídce. Programy se zavírají stejně jako ve Windows stiskem zkratky Alt + F4.

Ve většině programů najdete stejné nebo podobné klávesové zkratky jako u windowsích alternativ. Práce se schránkou je stejná skoro všude, většinou také funguje Ctrl + Z pro akci zpět, Ctrl + A pro výběr všech položek. Jiné ale bývají zkratky pro hledání a nahrazení textu. Do nabídky, které ve Windows říkáme “aplikační”, se dostanete pomocí klávesy F10, tedy nikoli pouhým stiskem levého Altu.

Dalším rozdílem je funkce pravého Altu - ten je v Linuxu využíván pro psaní alternativních znaků jako ve Windows, ale nelze jej využít pro klávesové zkratky. I když i tohle jde nastavit. Klávesy Win nemají v Gnome a v Linuxu obecně žádnou funkci, pokud to nenastavíte jinak. Klávesa kterou označujeme jako “Menu” má stejnou funkci - jejím stiskem ve většině programů vyvoláte kontextovou nabídku.

Na práci se soubory můžete využít program Nautilus. Dostanete se k němu tak, že stisknete zkratku Alt + F1 a po něm šipku vpravo. Hned první na stisk šipky dolů najdete příkaz “Domovská složka”, což je něco podobného jako Documents and Settings ve Windows. Když ten příkaz odentrujete, zobrazí se vám váš domovský adresář. Máte tady vše co potřebujete - dokumenty, hudbu, obrázky a tak dále. Nautilus je podobný Tomuto počítači jak jej znáte z Windows. Proti Windows XP je rozdílná zkratka pro návrat do nadřazené složky - tady se používá zkratka Alt + šipka nahoru. Stejnou zkratku ovšem využijí v Tomto počítači majitelé Windows Vista. Skryté soubory a adresáře se označují tečkou na začátku názvu a normálně se nezobrazují. - například soubor .emacs je skrytý soubor s nastavením editoru Emacs. Zobrazení skrytých souborů a složek musíte povolit v nastavení Nautila a také v jeho nabídce “Zobrazit”, případně klávesovou zkratkou Ctrl + H.

O textovém editoru “gedit” není potřeba moc psát, práce v něm je podobná jako ve kterémkoli editoru ve Windows. Tento textový editor umí otvírat a taky soubory s různým kódováním, což uživatelé Windows jistě ocení. Tato kódování si můžete do otvíracího a ukládacího dialogu přidat nebo nepotřebná odebrat. Otvírání a ukládání souborů s různým kódováním je velice cenná, protože celý systém používá kódování UTF-8 a ve windowsích programech byste soubory vytvořené v UTF-8 přečetli jen s obtížemi. Tento článek například píši celý v tomto editoru a je kódován ve windows-1250 bez jakékoli konverze, i když již mám nainstalován program konwert, který mi dokáže textové soubory bez problémů zkonvertovat.

Práce ve Firefoxu je podobná jako u Internet Exploreru, Evolution je podobný Outlooku z kancelářského balíku Microsoft Office.

Tolik ve stručnosti o prostředí Gnome. Další věci si můžete vyzkoušet sami - práce v Gnome je velice jednoduchá.

Odečítač Orca

Zatím je to jednoduchý odečítač, ale tak jako ostatní open source projekty se vyvíjí. Při prvním spuštění se objeví jeho hlavní okno a konfigurační dialog. Ten můžete vyvolat zkratkou Insert + mezerník, když bude hlavní okno Orcy skryto, protože není potřebné.

Dále budu klávesu Insert označovat jako klávesu “Orca”. Takto je ostatně označena i v přehledu klávesových zkratek.

Orca obsahuje jako Jaws režim klávesové nápovědy. V něm můžete mačkat klávesové zkratky a dozvíte se co dělají. Pro různé programy může jedna a táž zkratka znamenat různé akce. Orca tomuto režimu říká “Learn mode”. Tento režim opustíte klávesou Escape.

Hodně klávesových zkratek najdete na numerickém bloku - zejména zkratky pro prohlížení nejrůznějších oken, kde normálně Orca nemluví. Takto si můžete prohlédnout třeba dialog “Vlastnosti”.

num. 1 - posun na předchozí znak

num. 2 - přečte aktuální znak

num. 3 - posun na následující znak

num. 4 - posun na předchozí slovo

num. 5 - přečte aktuální slovo

num. 6 - posun na následující slovo

num. 7 - posun na předchozí řádek

num. 8 - přečte aktuální řádek

num. 9 - posun na další řádek

num. plus - přečtení celého dokumentu

num. lomítko - levý klik

num. hvězdička - pravý klik

num. čárka - dialog Orca find neboli hledání Orca

num. Enter - kde jsem - přečte aktuální prvek včetně horké klávesy

num. minus - vstup do prohlížecího režimu a jeho opuštění.

Není potřeba v dialogu “Vlastnosti”,
kde se zapne automaticky.

Orca + mezerník - globální nastavení odečítače Orca

Orca + Ctrl + mezerník - konfigurace odečítače Orca pro program
v němž právě pracujete

Informace k Ubuntu.

Wikipedie.

Existuje také wikipedie o Ubuntu v angličtině a v češtině. Je na ní mnoho rad a návodů, jak rozchodit na Linuxu nestandardní hardware a také rady pro začínající uživatele Ubuntu.

E-mailová Konference.

Na serveru lists.ubuntu.cz se můžete přihlásit do e-mailové konferenci, ve které můžete diskutovat o Ubuntu. Nebojte, množství mailů v ní není. A taky vám nikdo neutrhne hlavu když něco nebudete vědět.

Na adrese
http://lists.ubuntu.cz/mailman/listinfo/ubuntu

se můžete přihlásit nebo naopak odhlásit členství v konferenci. Je to mailman jako na Braillnetu, takže s ním problémy mít nebudete. Případně pro přihlášení nebo odhlášení použijte adresu ubuntu-request@lists.ubuntu.cz - zbytek je stejný jako na Braillnetu.

Diskuse na Jabberu.

Také můžete diskutovat na jabber serverech o Ubuntu - a to hned na dvou českých. Adresy místností jsou ubuntu@chat.linjab.net a ubuntu.conf.netlab.cz.

Závěr.

Živé CD Ubuntu 7.10 může být vaším pomocníkem na počítači, na kterém není hlasová podpora nebo na počítači, na kterém spadl systém a potřebujete zachránit nějaká data. S tímto cédéčkem můžete pracovat také na počítači, na kterém není nainstalován žádný operační systém - přece jen obsahuje plnohodnotný systém Linux, který vám umožní pracovat skoro tak, jako kdyby byl nainstalován na pevném disku.

Mějte na paměti, že Linux nedodává žádná firma a je zcela zdarma, což je velká výhoda. Při problémech s ním se ale můžete obrátit na konferenci uzivatele na serveru freebsoft.org.

Budete-li mít zájem, mohu v některém dalším Disku popsat instalaci Linuxu ze živého cédéčka na pevný disk a případně ještě více. Ta ovšem vyžaduje hlubší znalosti fungování počítače a hlavně principy dělení pevného disku, proto se do instalace nemohou pustit uživatelé, kteří tyto znalosti nemají. Mohli by si zcela smazat operační systém Windows, a to by byla škoda. Oba systémy se hezky doplňují, i když to někteří “tvrdí” zastánci obou systémů velice neradi slyší.

Stanislav Plachý

Odkazy:

Domovská stránka distribuce Ubuntu (anglicky):
http://www.ubuntu.com

Anglická wikipedie o Ubuntu:
https://wiki.ubuntu.com

Stránky o Ubuntu v češtině:
http://www.ubuntu.cz

Česká wikipedie o Ubuntu:
https://wiki.ubuntu.cz

Stažení Ubuntu 7.10:

Intel - architektura i386:
http://releases.ubuntu.com/7.10/ubuntu-7.10-desktop-i386.iso

AMD - architektura AMD64:
http://releases.ubuntu.com/7.10/ubuntu-7.10-desktop-amd64.iso

Linux - dokumentační projekt - třetí vydání:
standapl.ic.cz/stazeni/ldp3.pdf

Chcete lepší hlas? = NO PROBLEMO :-)

2007-11-05T15:56:00.000+01:00

Dneska stručně:
1. Nainstalujte
festival
festival-czech
festival-freebsoft-utils
festvox-czech-ph

Do souboru /etc/festival.scm zadejte

;; Any site-wide Festival initialization can be added to this file.
;; It is marked as a configuration file, so your changes will be saved
;; across upgrades of the Festival package.
(require 'speech-dispatcher)
(require 'czech)
(require 'czech-unisyn)
(require 'nopauses)
(set! inhibit-initial-pauses t)
(voice_czech_ph)
(set! voice_default 'voice_czech_ph)

A nyní ještě v souboru /etc/init.d/festival zakomentujte(někde na začátku souboru) řádku exit 0, je tam dokonce napsané zhruba to, že je nutno následující řádku zakomentovat, chcete-li festival spouštět při startu stroje.

S festivalem pracuje korektně speech-dispatcher, takže jej nakonfigurujte - /etc/speech-dispatcher/speechd.conf.

POZNÁMKA: Je nutno mít zaveden funkční sox - viz. minulý článek.

Konfliknost programu SoX

2007-11-05T10:36:00.000+01:00

Ve zkratce, program SoX slouží ke konverzi mnoha zvukových formátů, ale to není zas až tak důležité jako spíš to, že je využíván řečovým systémem festival. Bohužel, stabilní verze tohoto programu se nechová korektně a dochází u ní k některým dosti závažným problémům. Proto je dobré buďto udělat downgrade, nebo použít unstable verzi. Unststable SoX 14.0.0-5 naleznete na http://packages.debian.org/sid/sox

Jak na stránkování?

2007-11-04T14:22:00.000+01:00

Někdy se člověku může stát, že při instalaci systému nesprávně odhadl velikost odkládacího prostoru(v horším případě žádný nevytvořil), pro takový případ existují dvě alternativy, které se však nikterak nevylučují a je možno je používat současně.

Jako odkládací prostor může operační systém Linux používat jak samostatný soubor na disku, nebo samostatný diskový oddíl.

1. Použití "stránkovacího souboru"
Nejprve musíme vytvořit nějaký diskový soubor, pro který alokujeme patřičný počet bloků. Např. chceme-li vytvořit stránkovací soubor o velikosti 1GB, přičemž tento soubor se bude nacházet na /swap, použijeme následující příkaz
dd if=/dev/zero of=/swap count=32000 bs=32000
* Jednoduchou pomůckou může být 32^2 = 1024 = 1GB.

Za podrobnější rozbor však příkaz dd opravdu stojí, neboť jej můžeme použít např. při zálohování "surového" disku(včetně tabulky rozdělení apod. Jedná se o opravdu velmi mocný nástroj!
if=/dev/zero - čte ze zařízení /dev/zero -> jedná se o tzv. nulový generátor, který generuje pouze číslo 0. Mohlo by se zdát, že se jedná o zbytečnost, nicméně, chceme-li vytvořit soubor o určité velikosti, může nám výborně posloužit.
of=/swap -> určuje, že se bude zapisovat do souboru /swap
bs=32000 a count=32000 určují velikost výstupního souboru.

To ovšem ani zdaleka nestačí. Nyní musíme systému říct, že tento soubor je potenciálním swapovacím souborem, což učiníme následovně
mkswap /swap
A příkazem swapon /swap se začne daný soubor používat pro stránkování. Vše lze samozřejmě zautomatizovat přidáním následující řádky do /etc/fstab
/swap none swap sw 0 0
Při startu počítače se totiž vykoná swapon -a, který připojí všechny stránkovací soubory uvedené v /etc/fstab.

2. Použití diskové oblasti
Chceme-li pro odkládání používat určitou oblast disku(doporučuji), vytvořte ji pomocí programu cfdisk(je velmi intuitivní) a restartujte počítač.

POZNÁMKA: Je zcela jedno, jestli pro odkládání použijete primární, nebo logický oddíl(v principu mezi nimi není žádný rozdíl), ovšem ovšem v rámci jakýchsi konvencí bych doporučil použít oddíl logický. Takže, máme-li odkládací oddíl na prvním logickém oddílu prvního IDE disku, bude reprezentován /dev/hda5(u SCSII disku by se jednalo o /dev/sda5).

Zbytek procedury je velmi podobný prvnímu řešení, proto pouze vypíšu příkazy
mkswap /dev/hda5
swapon /dev/hda5

A do /etc/fstab:
/dev/hda5 none swap sw 0 0

Takže, tohle je pro tentokrát asi vše :-)

Záloha a obnova systému = NO PROBLEMO

2007-11-03T15:26:00.000+01:00

Narozdíl od majoritních Windows, ve kterých je otázka zálohování systému řešena přemrštěně drahými externími aplikacemi, Linux se může pochlubit několik desítek let starým archivovacím programem tar, který vše vyřeší.

Jak na to?
První věcí, kterou bychom před samotným procesem zálohování měli zkontrolovat je fakt, že systém běží tak jak má, v opačném případě by totiž nemuselo být ideální obnovovat OS do tohoto stavu. Zjistíme-li, že je vše v pořádku odpojíme všechny namountované souborové systémy, k čemuž slouží příkaz mount -a -f, kde parametr -a indikuje, že se mají odpojit všechny připojené filesystems a parametr -f(force) značí násilné odpojení. Běží-li Vám na stroji servery pro sdílení souborů(FTP), je dobré zastavit jejich činnost + do /etc/motd napsat něco ve smyslu "Právě probíhá údržba systému". Místo /etc/motd můžete použít libovolný konf. soubor, v němž se nachází uvítací hlášení serveru(systému).

Nyní zadáme systému následující požadavek:
tar -c -p -z -f /backup.tgz --exclude=/lost+found --exclude=/proc --exclude=/sys --exclude=/mnt --exclude=/media --exclude=/backup.tgz /
Tento příkaz se postará o vlastní proces zálohování. Soubor zálohy naleznete pak v kořenovém adresáři jako backup.tgz.

Jak obnovit?
tar xvpz --same-owner -f backup.tgz -C /
mkdir /proc
mkdir /lost+found
mkdir /mnt
mkdir /sys
mkdir /media

Jak si usnadnit práci?
Zálohujete-li svá data častěji a nechtějí se vám zadávat výše popisované příkazy, je zde ještě jedna možnost - démon cron. Jedná se o službu, která zajišťuje provádění naplánovaných příkazů. Řekněme, že v domovském adresáři superuživatele máme podadresář scripts, který obsahuje zaloha.sh a obnova.sh a že chceme zálohovat každé úterý, čtvrtek a sobotu ve 23:00. Připišme tedy následující řádek do
/etc/crontab
0 23 * * 2,4,6 root sh /root/scripts/zaloha.sh

Syntaxe tohoto souboru zasluhuje trošku podrobnější rozbor. Řádka je rozdělena na sedm úseků oddělených mezerami. Stojí-li na místě nějakého z úseků hvězdička, znamená to, že jej vynecháváme(každý - pozor na hvězdičky na místě minut, může vám to udělat pořádnou paseku v systému).
A zde je seznam hodnot, jak za sebou následují:
1 minuta
2 hodina
3 den v měsíci
4 měsíc
5 den v týdnu(neděle = 0, pondělí = 1.... sobota = 6)
6 jméno uživatele, pod kterým bude vykonán daný úkon
7 Program, který bude vykonán(zde již může být libovolný počet mezer)

Log Speech-Dispatcheru je neúměrně velký?

2007-11-03T01:08:00.000+01:00

Speech-Dispatcher má docela velké potíže s vícejádrovými a víceprocesorovými stroji, proto je nutno učinit několik opatření;
1. V konfiguračním souboru dispatcheru (/etc/speech-dispatcher/speechd.conf) zvýšit hodnotu proměné LogLevel na 5.
2. Nastavit rotaci logů. Pokud existuje /etc/logrotate.d/speech-dispatcher, nemusíte se o nic starat. V opačném případě se řiďte syntaxí s ostatních souborů v tomto adresáři.

V takovém případě se ovšem dispatcherův log neutěšeně plní, data stále přibývají a přibývají, takže se můžete setkat s případem(u mě nastal po dvou dnech), že /var/log/speech-dispatcher/speech-dispatcher.log bude zabírat přibližně 1GB, což je docela hodně neúnosná hodnota. Naskýtají se zde dvě řešení tohoto problému:
1. Čas od času vymažeme obsah logu(můžeme zautomatizovat třeba cronem), ale je zde podmínka, že soubor nesmí být odstraněn a znovu vytvořen(pokud běží dispatcher).
2. Nasměrovat dispatcherův log do černé díry, tj. nastavit proměnou LogFile na "/dev/null". Tato volba je(co se týče ušetření práce) nejadekvátnější, jenomže nastanou-li s SD nějaké potíže, nemáme o jeho činnosti žádný záznam.

Henry James - Co všechno věděla Maisie

2007-11-01T21:02:00.000+01:00

Rozhlasová hra podle předlohy stejnojmenného románu. Podle mě se jedná o velmi působivé dílo pojednávající o bezohlednosti lidského ducha. Příběh vypráví o mladé dívce(Maisie) a o jejím vztahu k rodičům a k jejich stále se obměňujícím partnerům.

Adekvátní blindfriendly aplikace

2007-11-01T20:35:00.000+01:00

Dobrý večer,
dnes bych napsal něco o blindfriendly aplikacích, které se mi velmi osvědčily

E-mailový klient
Evolution - Plně ozvučená aplikace, jen čtení příchozích zpráv se v současné době musí provádět prostřednictvím virtuálního kurzoru.

Jednoduchý textový editor
GEdit - Gedit mj. podporuje i velkou řadu kódování včetně windows-1250, utf-8, nebo iso8859-2.

Kancelářský balík
OpenOffice - OpenOffice je dostupný na velmi konfortní úrovni a co je hlavní, vše je dobře ovladatelné z klávesnice.

IM
Gajim - Velmi flexibilní a rychlý Jabber klient - plně ozvučený.

Textový editor
Emacs - Přestože je Emacs již hodně "starou" aplikací, stále patří k těm nejkvalitnějším programům, které kdy byly vytvořeny. Mimo jiné umí pracovat s elektronickou poštou, webovými stránkami a mnohým dalším. Dalo by se říci, že Emacs je malý operační systém.

Orca, chcete znát aktuální datum a čas?

2007-11-01T20:16:00.005+01:00

Editujte ~/.orca/orca-customizations.py(neexistuje-li, vytvořte) a vložte následující řádky:

import orca.input_event
import orca.keybindings
import orca.orca
import orca.speech
import orca.braille
import re

myKeyBindings = orca.keybindings.KeyBindings()

def sayTime(script, inputEvent=None):
import time
message = time.strftime("%a, %d %b %Y %H:%M:%S", time.localtime())
orca.speech.speak(message)
orca.braille.displayMessage(message)
return True

sayTimeHandler = orca.input_event.InputEventHandler(
sayTime,
"Presents the time.")

myKeyBindings.add(orca.keybindings.KeyBinding(
"d",
1 << orca.settings.MODIFIER_ORCA,
1 << orca.settings.MODIFIER_ORCA,
sayTimeHandler))

orca.settings.keyBindingsMap["default"] = myKeyBindings

Nyní uložte a restartujte orca. Pomocí kombinace Orca(Insert)+D přečtete aktuální datum a čas.

Starší záznamy

2007-11-01T20:16:00.004+01:00

Některé starší články naleznete na
http://www.sousqui.blog.cz

Podyjí - Čundr po Znojmě a jeho okolí

2007-11-01T20:16:00.003+01:00

Ve dnech 27 - 30.9. 2007 se již potřetí uskutečnil čundr několika mladých zrakově postižených a jejich vidících vrstevníků. Cílem takových to akcí je jednak pomoci nevidomým integrovat se do společnosti, jednak vidět se po leckdy i dlouhé době s přáteli a třebas se i pobavit.

Tentokrát jsme zavítali za krásami jihomoravského Znojma, kde jsme se takříkajíc oprostili od tíhy reálného světa a na pár dní tu byl celý svět jen pro nás.

Ubytování jsme měli zajištěno v prostorách znojemského DDM, kde jsme několika psychosociálními hrami strávili čtvrteční večer a de facto i páteční dopoledne, kdy jsme v rámci fiktivních dvojic(posléze celého kolektivu) předstupovali před dvě milé osůbky, které se velkoryse nabídly věnovat některému z projektů lukrativní hotovost :-) Vrcholem dopoledne bylo založení občanského sdružení přátel EHP(erotické, hmatové publikace). Pak už jsme vyrazili za krásami města!

Ještě předtím, než jsme se obšťastnili strhující a hlavně sugestivní prohlídkou podzemí, šli jsme se posilnit do hospůdky Na Věčnosti - oblíbeným to místem tamějšího folkového zpěváka Záviše :-) Po výše již zmiňované prohlídce podzemí jsme se ve zbytku odpoledne šťastně procházeli a obdivovali zdejší památky.

Sobota se nesla ve znamení turistiky, jež byla protknutá dvěma velmi povedenými hrami.

První z nich spočívala v tom, že jsme byli všichni nekompromisně postaveni před natažené lano, které držela Katka. Našim úkolem bylo dostat se přes něj jakýmkoli možným/nemožným způsobem tak, abychom přitom toto lano nepodlezli. Vzhledem k tomu, že provaz byl natažen ve výši cirka 150cm, překročení, ani přeskočení bylo jednoznačně vyloučeno.

Nakonec jsme se tedy shodli na tom, že nejrozumější bude, abychom vždy jednoho z nás přes lano jaksi přehodili(přenesli) na druhou stranu. Vyrojili se sice nějaké pochybnosti nad tím, jak to vlastně bude s tím posledním, ale i tuhle krušnou překážku jsme nakonec zdárně překonali a všichni se octli na vytoužené straně.

Nebyl však všem slastným útrapám konec :-) Holky si pro nás připravili ještě jednu hru, která byla dle mého názoru pro všechny zúčastněné nadmíru přínosná. Jednalo se o to, že jsme si stoupli do jedné řady(vidící zavázali oči) a do ruky vyfasovali provaz(opět). Nyní jsme ze svého středu zvolili dvě(Katku a Ádu), které stáli na začátku a konci našeho průvodu a pouze ony dvě na nás mohly mluvit a upozorňovat nás na zrádný terén. Ti z nás, kteří náhodou promluvili dostali povětšinou klackem přes nohy :-) Tak jsme si prošli trnitým houštím, několika loužemi, by dokonce i překročili dřevěnou lavičku.

Další částí programu byla návštěva krytého bazénu, kde jsme se mohly všichni dosytosti vydovádět - a taky, že jsme to s iniciativou a horlivostí udělali :-)
Zlatým hřebem dne se stalo posezení v čajovně. V té době už na mě pomalu začal doléhat smutek, pomalu jsem si začal říkat "Sakra, není možné, že to tak rychle uteklo", ale čas(stejně jako láska) je obchodník, který své investice nepřijímá zpět :-( Poslední hru, v níž jsme měli každému z ostatních vyjádřit(neverbálně) naše city jsem vnímal jako skrze zamlžené okno... Uvědomil jsem si, že i kdyby nikde jinde, tady jsou lidé, kteří mě mají rádi, pro které nejsem jen bezvýznamným údajem ve statistice. Strašně mě mrzí, že nadevše nadřazený "pán veškerého tvorstva" neumí dát najevo své pocity, přitom je to ta nejběžnější věc, jaká vůbec může být!

Nedělní(a zároveň) poslední dopoledne se kvapem krátilo v duchu luštění tajenky, pobíhání po městě, výstupem na radniční věž, symbolickým obědem(já jsem nebyl schopný sníst ani sousto), rozloučení s mikulovskými přáteli, rozloučení s.......

Chtěl bych teď poděkovat Vám všem za to, že jste a za to, že VÁS MÁM RÁD!!!!!

Pevně doufám, že tohle nebyla naše poslední společná akce, protože potom by svět přišel o něco, co narozdíl od zpousty banalit mělo smysl!

Krásy rodné Moravy???

2007-11-01T20:16:00.002+01:00

Každému jednotlivci se s tímto pojmem asociuje něco zcela odlišného. Někomu se zjeví monumentální barokní stavba, někomu chata z neotesaných borových klád, jinému třeba příroda.

Můj názor se však těmto představám poněkud vymyká. Už jen proto, že krása je pro mě něco stálého, posilujícího a hlavně komplexního. Stejně tak, jako kus mramoru odštípnutý ze symetrické krychle není Morava bez Čech ničím. Ale mám-li mluvit o krásách Moravy, dobře tedy. Zbožňuju krásu duší svých nejbližších, miluju osamocená zákoutí přírody, kde mohu nerušeně přemýšlet. Na druhou stranu jsem okouzlen třebas i putykou toho nejhoršího ražení, protože mi je spjata s určitým okamžikem, určitou událostí, určitými lidmi.

Upřednostňuju spíše spirituální krásy. Ty, které nejsou zničitelné lidskou rukou, či neúprosným časem. Já vím, že touto úvahou hodně překračuji rámec tématu, ale k jejímu pochopení bych rád uvedl příhodu starou teprve několik desítek hodin.

* * *

S několika přáteli jsem byl na čundru ve Znojmě a jeho okolí. Mimo jiné jsme samozřejmě neopomněli navštívit řadu tamějších památek a kulturních míst jako třeba podzemí. Nemohu říct, že by se mi vyloženě nelíbilo, ale daleko více, než samotná prohlídka mě uchvátil výklad starce, který o těchto pochmurných zákoutích hovořil něžně až láskyplně a pod doteky mužova hlasu se místo rázem změnilo, dostalo nový rozměr. Myslím, že celé své uvažování nad tématem krása bych mohl shrnout do jedné myšlenky. Není důležité, kde krásu objevíme, nýbrž to, jak nám je servírována a hlavně s kým ji můžeme sdílet.

Máme pomáhat druhým zemřít na jejich žádost?

2007-11-01T20:16:00.001+01:00

Rozřešením této otázky se zabývalo již mnoho myslitelů naší doby, avšak ke konečné odpovědi - ano, či ne se nedobral žádný. Podle mého názoru je striktní zastávání jednoho nebo druhého čirý nesmysl, protože stejně tak, jako svět není černobílý, není ani jasná odpověď na problematiku eutanazie.

Sám za sebe bych řekl stoprocentně ano, poněvadž představa nekonečného a protahovaného utrpení je pro mě něčím nepřípustným.

Rozebereme-li však tuto problematiku všestranně, dojdeme i k jejím stinným stránkám. Ziskuchtiví příbuzní a fakt, že ČR je kosmopolitně řazena mezi země s vhodnými podmínkami pro růst korupce by mohly být potencionálními důvody, proč eutanazii nezlegalizovat. Dalším negativem je postoj nábožensky založených lidí, jakožto nekompromisních zastánců života coby božského daru, který se má prožít za každou cenu až do úplného konce.

Otázkou, která s "asistovanou smrtí" velmi úzce souvisí je, jak vlastně přesně určit kdy je eutanazie přípustná? Lékařská diagnóza toho, že člověk není mentálně schopen rozhodovat o ukončení svého života také nemusí být vždy stoprocentně správná nebo nepodplacená. Žádost rodinného příslušníka nemusí být nezištná. Když se nad tím trochu zamyslíme, zjistíme, že všechna výše napsaná negativa vlastně vychází z podstaty moderního člověka. Příroda nás obdařila rozumem a my ho dokážeme leckdy sprostě zneužívat! Nechci zde rozpitvávat morální zásady člověka, ale měli bychom se nad sebou zamyslet, vždyť to pouze kvůli našim záporům vyvstávají tyto problémy!

Na druhou stranu, člověk by měl mít právo na svůj vlastní život se kterým by naložil dle svého uvážení(samozřejmě s respektováním osobních práv druhých). Česká republika má v tomhle směru dle mého názoru docela nedořešenou legislativu. Vezmeme-li v potaz například sebevraždu, která je považována za zločin. Člověk, který se rozhodne dobrovolně skončit se svým vlastním životem je považován za zločince - za vraha. Naopak vrazi(ti skuteční) leckdy uniknou spravedlnosti a páchají další a další zvěrstva.

Ze subjektivního pohledu bych(jak už jsem napsal) dal eutanazii "zelenou", ale objektivně si myslím, že společnost ještě není na takové morální výši, aby mohla rozhodovat o smrti, či životu jednotlivce, protože každý máme své morální zásady a etické hodnoty.

Gutsy Gibon - mluvící společník

2007-11-01T20:16:00.000+01:00

Ve čtvrtek, 18.10.2007 oficiálně vyšel nový release operačního systému Ubuntu, který je založen na linuxovém jádru(2.6.22). Ubuntu(v grafickém provedení správce oken GNOME) se vyznačuje elegancí a jednoduchým(intuitivním) ovládáním. V tomto článku bych se však nechtěl zabývat systémem jako takovým, nýbrž jeho ozvučením.
1. Instalace systému

K tomu, aby vůbec mohl započat samotný proces zavádění systému, musíte v BIOSu svého počítače povolit bootování z CD a dát mu větší prioritu, než-li bootování z pevného disku. Pakliže je toto splněno, stačí vložit CD se systémem Ubuntu do mechaniky podporující čtení CD-ROM a vyčkat, než uslyšíte uvítací znělku systému(může to trvat i několik minut). Poté(pro jistotu) vyčkejte ještě cca jednu minutu a potom stiskněte kombinaci kláves Alt+F2. Otevře se dialogové okno "Spustit aplikaci", do nějž zadejte orca. Nyní vás systém hlasem vyzve ke konfiguraci screenreaderu - nakonfigurujte dle svých představ. Posledním krokem je odhlášení uživatele, které mu však zakažte, místo toho stiskněte CTRL+ALT+DELETE čímž restartujete GNOME. Nyní stačí stisknout Alt+F2, zadat orca a potvrdit jedním stiskem Esteru. Instalátor spustíte z pracovní plochy!

2. Korektní běh gnome-orca

Po zdárné instalaci systému je ještě nutno učinit několik změn;

Stiskněte Alt+F2 a zadejte gnome-terminal. Nyní zadejte příkaz sudo passwd rooti, zadejte heslo aktuálního uživatele a posléze i nové heslo uživatele root. Nyní(v terminálu) zadejte su a přihlašte se jako root. Nyní pokračujte tímto příkazem: gedit /tec/apt/sources.list, kde zakomentujte(vložením křížku na začátek řádku - znak číslo) první řádek souboru a naopak okomentujte všechny ty okomentované řádky s klíčovým slovem deb na počátku. Teď zadejte apt-get update. Po dokončení updatu zdrojů softwaru zadejte příkaz apt-get install balicek, kde za slovo "balicek" zadejte název následujících balíčků:

- speech-dispatcher

- speechd-el

- firefox-3.0

- python-speechd

Dále je nutno udělat pár kosmetických úprav. V souboru /tec/sérech-dispatcher/speechd.conf zadejte na řádek DefaultLanguage místo en cs, aby dispatcher komunikoval v češtině, okomentujte AddModule espeak i AddModule espeak-generic, jako DefaultModule zadejte espeak. Mimo to, je v hodné v tomto souboru také nastavit LogLevel na hodnotu 5(zvláště pak u více jádrových procesorů). Nyní restartujte počítač.

Spusťte gnome-orca(příkaz orca), stiskem Insert+mezerník přejděte do nastavení, kde na kartě Speech zadejte jako SpeechSystem SpeechDispatcher.

Teď už jen stačí restartovat stroj a spustit orca.

3. Ozvučení Emacsu

Ve svém domovském adresáře vytvořte soubor .emacs(tečka na začátku je nutnosti), do něhož vložte následující řádky:
( speechd-speak )

( speechd-set-language "cs" )