Dobré odpoledne,
oznamuji, že tento blog byl přesunut (kvůli redakčnímu systému) na adresu http://blindubuntu.ic.cz .
Všem děkuji za přízeň :-)
sobota 15. března 2008
pondělí 25. února 2008
LaTex - Uvod
V poslední době se docela hojně diskutovaným tématem stává tvorba
vysoce strukturovaných dokumentů(formálních dopisů, diplomových prací
? ).
K tomu, abychom takovýto dokument mohli napsat můžeme využít dvou
možností:
* Použití textových procesorů
* Použití sázecích systémů
O použití textových procesorů typu Microsoft Word, či OpenOffice bylo
již napsáno velké množství knih, my se v tomto seriálu zaměříme na
sázecí systém Tex, konkrétně na soubor maker, jež je označován jako
LaTex.LaTex je díky své multiplatformnosti(přenositelnosti mezi různými
archytekturami a systémy) univerzálním systémem pro sazbu vysoce
strukturovaných dokumentů. Taktéž je velmi pravděpodobné, že dokument,
který napíšete dnes přeložíte třebas za půl století.
Instalace
LaTex lze získat v podobě pro Windows, Linux, Mac OS a další, já zde
uvedu příklad instalace pro Ubuntu GNU/Linux.
apt-get install texlive
texlive-lang-czechslovak
Nyní si zkusíme vytvořit první dokument v LaTexu. Záměrně jej
zde nehodlám komentovat(to až v příštím dílu), jde mi spíš jen o to
vyzkoušet si překlad takto vytvořeného dokumentu. Následující kód
uložte do souboru, který pojmenujeme například test.tex.
\documentclass[12pt]{article}
\usepackage[utf8]{inputenc}
\usepackage{czech}
\usepackage{a4wide}
\begin{document}
První dokument v LaTexu
\end{document}
Nyní zadejme v terminálu následující příkazy
cslatex test.tex
dvipdfm test.dvi
A vytvoří se nám soubor test.pdf, což je vygenerovaný
dokument.
Příště se podíváme na základní strukturu dokumentů
v LaTexu.
vysoce strukturovaných dokumentů(formálních dopisů, diplomových prací
? ).
K tomu, abychom takovýto dokument mohli napsat můžeme využít dvou
možností:
* Použití textových procesorů
* Použití sázecích systémů
O použití textových procesorů typu Microsoft Word, či OpenOffice bylo
již napsáno velké množství knih, my se v tomto seriálu zaměříme na
sázecí systém Tex, konkrétně na soubor maker, jež je označován jako
LaTex.LaTex je díky své multiplatformnosti(přenositelnosti mezi různými
archytekturami a systémy) univerzálním systémem pro sazbu vysoce
strukturovaných dokumentů. Taktéž je velmi pravděpodobné, že dokument,
který napíšete dnes přeložíte třebas za půl století.
Instalace
LaTex lze získat v podobě pro Windows, Linux, Mac OS a další, já zde
uvedu příklad instalace pro Ubuntu GNU/Linux.
apt-get install texlive
texlive-lang-czechslovak
Nyní si zkusíme vytvořit první dokument v LaTexu. Záměrně jej
zde nehodlám komentovat(to až v příštím dílu), jde mi spíš jen o to
vyzkoušet si překlad takto vytvořeného dokumentu. Následující kód
uložte do souboru, který pojmenujeme například test.tex.
\documentclass[12pt]{article}
\usepackage[utf8]{inputenc}
\usepackage{czech}
\usepackage{a4wide}
\begin{document}
První dokument v LaTexu
\end{document}
Nyní zadejme v terminálu následující příkazy
cslatex test.tex
dvipdfm test.dvi
A vytvoří se nám soubor test.pdf, což je vygenerovaný
dokument.
Příště se podíváme na základní strukturu dokumentů
v LaTexu.
pondělí 18. února 2008
A co bude dál?
Výpočetní a komunikační technologie – výstřel a výdobytek to všemocného pána tvorstva, výsměch přírodě a podstatě enviromentalismu. Na stranu druhou je to však mocný nástroj ulehčující každodenní život, práci. Prostředek odbourávající bariéry.
Když někdy v roce 1991 došlo ke globálnímu nástupu HTTP(HyperText Transfer Protocol) a s ním taktéž webu(tak, jak jej známe nyní), byla internetová sféra pouze útočištěm nadšenců, bláznů, kteří možná promarnili životy u svých klávesnic... Avšak společně s postupem času se internet stal mimo jiné sídlem teroristů, sexuálních deviantů, lidí bez svědomí a skrupulí, crackerů a hromady dalších. A tak přišla na scénu počítačová kriminalita a zločin dostal úplně nový rozměr.
Společně s kosmopolitním nástupem počítačů a internetu se utvořila nová přátelství lidí, kteří by se k sobě jinak nikdy nedostali, velké množství projektů bylo popohnáno kupředu, ale klademe si vůbec otázku, nevzalo to něco z nás? Za anonymním přídomkem si můžeme představit cokoli, můžeme lhát a druzí o tom nevědí, můžeme se přetvařovat, můžeme podvádět..... Morální hodnoty se začínají odbourávat, rozdíl mezi realitou a virtuálním světem se pomalu stírá(příkladem může být svým způsobem děsivý projekt „The Second life“, který vytváří globální komunitu uživatelů, jež žijí virtuální život, maříce ten svůj).
Stáváme se zajatci svých vlastních výdobytků, životně důležitá rozhodnutí se leckdy nechávají na křemíkových destičkách pracujících na bázi umělé inteligence . Stačí chyba v jednom řádku programu a může začít další světová válka, stačí jeden psychopat s přístupem k „supertajným“ počítačům a může být konec.........
Teď ještě není pozdě přestat!
Když někdy v roce 1991 došlo ke globálnímu nástupu HTTP(HyperText Transfer Protocol) a s ním taktéž webu(tak, jak jej známe nyní), byla internetová sféra pouze útočištěm nadšenců, bláznů, kteří možná promarnili životy u svých klávesnic... Avšak společně s postupem času se internet stal mimo jiné sídlem teroristů, sexuálních deviantů, lidí bez svědomí a skrupulí, crackerů a hromady dalších. A tak přišla na scénu počítačová kriminalita a zločin dostal úplně nový rozměr.
Společně s kosmopolitním nástupem počítačů a internetu se utvořila nová přátelství lidí, kteří by se k sobě jinak nikdy nedostali, velké množství projektů bylo popohnáno kupředu, ale klademe si vůbec otázku, nevzalo to něco z nás? Za anonymním přídomkem si můžeme představit cokoli, můžeme lhát a druzí o tom nevědí, můžeme se přetvařovat, můžeme podvádět..... Morální hodnoty se začínají odbourávat, rozdíl mezi realitou a virtuálním světem se pomalu stírá(příkladem může být svým způsobem děsivý projekt „The Second life“, který vytváří globální komunitu uživatelů, jež žijí virtuální život, maříce ten svůj).
Stáváme se zajatci svých vlastních výdobytků, životně důležitá rozhodnutí se leckdy nechávají na křemíkových destičkách pracujících na bázi umělé inteligence . Stačí chyba v jednom řádku programu a může začít další světová válka, stačí jeden psychopat s přístupem k „supertajným“ počítačům a může být konec.........
Teď ještě není pozdě přestat!
neděle 17. února 2008
Emacs - definice maker
O nadtextovém editoru Emacs již bylo napsáno strašně velké množství knih, článků, manuálů... Nicméně domnívám se, že makra by si zmínění zasloužila i zde, poněvadž se z nich může stát velmi mocný nástroj.
Vše si předvedeme na ukázkovém příkladu :-)
Představte si adresář o 125ti souborech textového typu, které obsahují knihy a Vy si přejete tyto knihy převést do formátu komprimovaného zvuku *.mp3. Zadávat ručně
mp3text -f nazev_knihy.txt
je velmi zdlouhavé a troufám si říct, že po dvou knihách byste toho měli plné zuby :-)
Pročež uděláme následující:
1. Nejdříve si obstaráme výpis adresáře, který uložíme do souboru
ls *.txt > out
2. Otevřeme soubor out v Emacsu
emacs out
3. Nyní si vytvoříme makro. Začneme tím, že stiskneme CTRL+X a následně levou závorku. Tím se začne makro zaznamenávat. V tomto okamžiku se přesuneme na začátek prvního řádku, napíšeme
mp3text -f, poté se přesuneme o řádek níže a stikneme klávesu Home(pro přesun na začátek řádku). Nyní ukončíme definici makra(Ctrl+X a následně pravá závorka).
POZNÁMKA: První řádek souboru(po definici makra) může vypadat třeba takto:
mp3text -f Kniha apokryfů.txt
4. Následně můžeme makro použít těmito způsoby
a) pouze jednou
Ctrl+x a následně e
b) n-krát(např. n = 5)
Ctrl+u a následně 5 a následně Ctrl+x a následně e
c) dokud nenarazí na konec souboru(což je náš případ)
Ctrl+u a následně 0 a následně Ctrl+x a následně e
Toť vše :-)
Vše si předvedeme na ukázkovém příkladu :-)
Představte si adresář o 125ti souborech textového typu, které obsahují knihy a Vy si přejete tyto knihy převést do formátu komprimovaného zvuku *.mp3. Zadávat ručně
mp3text -f nazev_knihy.txt
je velmi zdlouhavé a troufám si říct, že po dvou knihách byste toho měli plné zuby :-)
Pročež uděláme následující:
1. Nejdříve si obstaráme výpis adresáře, který uložíme do souboru
ls *.txt > out
2. Otevřeme soubor out v Emacsu
emacs out
3. Nyní si vytvoříme makro. Začneme tím, že stiskneme CTRL+X a následně levou závorku. Tím se začne makro zaznamenávat. V tomto okamžiku se přesuneme na začátek prvního řádku, napíšeme
mp3text -f, poté se přesuneme o řádek níže a stikneme klávesu Home(pro přesun na začátek řádku). Nyní ukončíme definici makra(Ctrl+X a následně pravá závorka).
POZNÁMKA: První řádek souboru(po definici makra) může vypadat třeba takto:
mp3text -f Kniha apokryfů.txt
4. Následně můžeme makro použít těmito způsoby
a) pouze jednou
Ctrl+x a následně e
b) n-krát(např. n = 5)
Ctrl+u a následně 5 a následně Ctrl+x a následně e
c) dokud nenarazí na konec souboru(což je náš případ)
Ctrl+u a následně 0 a následně Ctrl+x a následně e
Toť vše :-)
sobota 16. února 2008
Skript na instalaci nového Speech Dispatchera
apt-get remove -y speech-dispatcher
rm /etc/init.d/speech-dispatcher
apt-get install -y libdotconf-dev libespeak-dev libasound-dev texinfo
wget http://nvda.venik.org/download/blindubuntu/dev/speechd.tar.gz -O /usr/src/speechd.tar.gz
cd /usr/src/
tar xzf speechd.tar.gz
cd speechd
./build.sh
export pidpath=/var/run/speech-dispatcher.pid
./configure --with-alsa --with-espeak
make
make install
echo "DefaultLanguage \"cs\"" >> /usr/local/etc/speech-dispatcher/speechd.conf
/usr/local/bin/speech-dispatcher -d
echo "/usr/local/bin/speech-dispatcher -d" >> /etc/init.d/bootmisc.sh
rm /etc/init.d/speech-dispatcher
apt-get install -y libdotconf-dev libespeak-dev libasound-dev texinfo
wget http://nvda.venik.org/download/blindubuntu/dev/speechd.tar.gz -O /usr/src/speechd.tar.gz
cd /usr/src/
tar xzf speechd.tar.gz
cd speechd
./build.sh
export pidpath=/var/run/speech-dispatcher.pid
./configure --with-alsa --with-espeak
make
make install
echo "DefaultLanguage \"cs\"" >> /usr/local/etc/speech-dispatcher/speechd.conf
/usr/local/bin/speech-dispatcher -d
echo "/usr/local/bin/speech-dispatcher -d" >> /etc/init.d/bootmisc.sh
Speech Dispatcher 0.6.6
Vyšel nový release Speech Dispatcheru 0.6.6 a s tímto odpadly problémy s jeho častým padáním!
pátek 15. února 2008
Modrá slza
1.
Jsme jako dvě vločky... nakrátko spolu,
vždyť přeci - přitulit se je hřích.
A jednou spadnem, roztajem,
kam odejde cit???
Sníh je smutný a smutek padá z oblohy.
Měl bych mlčet, ale nejde to...
Jsi má nemoc a já žiju nemocí...
Zbývá jen bezmoc!
Le chaim!
* * *
Nejsme tu jeden pro druhého,
přesto chceme, chci, chceš?
Sny jsou jen ideály
a hvězdy se nám smějí!
Jsme dva blázni...
* * *
Máme rty posypané vločkami,
leč černý je sníh...
Umíráček vyzvání a je to paradox.
Le chaim!
2.
Myslíš, že jsem zestárnul?
Znám Tě celý život, ne těch pár pitomejch měsíců!
Znám tě méně, než Tvůj hřeben
a žárlím na Tvůj zubní kartáček!
Ví všechna zvířata, že jsi krásná slečna!
Jsem zvýře, netvor, obluda..... chéri?
J'aime bien toi!!!
Nechci Tě zranit, ale víme to oba.....
Myslím vše dvojznačně, ale pořád jsi tu Ty!
* * *
Musíme přestat..... musíme, ale JÁ SAKRA NECHCI!
Rád bych Ti šeptal něžná slova,
rád bych tě objímal, hladil...
A možná to nikdy neudělám!
Chybíš mi broučku!
3.
Červenáš se za pravdu, protože lidé jsou sobci!
Máš krásný jméno.....
Jsi tajemství, ze kterého mě mrazí,
mám z Tebe strach, mám strach sám ze sebe a...
a................................................
Jsem smutný z Tvého úsměvu... :-(
Chtěl bych být s Tebou!
Chtěl bych tu být jen pro Tebe,
chtěl bych............
* * *
BOLÍŠ MĚ!
* * *
K čemu je mi vlastně doufat?
Když vím, že nic z toho nebude pravda,
když .............
vločky už přeci dávno roztály
a sních se barví domodra!
* * *
Jsi prostě moje sluníčko - a víš to,
víš, že............ co vlastně víš?
Znám Tě příliš dlouho...
Chci Ti dát pusu!
4.
Máme před sebou celý život,
celý lidský věk!
Ale...... připadá mi, že už mám všeho dost!
Chci si odpočinout,
nechci myslet, chci tě "jen" obejmout.
* * *
Nejradši bych Ti jednou provždy řekl sbohem,
ale nedokážu to!
Vždy jen nashledanou..... vždy si dávám naději.
Radši bych s Tebou roztál, než...............
* * *
Stále na Tebe myslím,
nedáváš mi spát.
A..... trápíš mě!
5.
Bojím se, že mi utečeš,
že se jednoho dne neozveš...
Já si to přeju, ale........ nemoh bych tak žít!
Žiju přítomností, budoucnost je stejně předem dána...
* * *
Nemůžu Ti nic slíbit,
nemůžu ti říct, co bude v příští chvíli,
ale tato přítomnost je Tvoje!
I když se směju, musím plakat,
je mi smutno a stále mi scházíš!
* * *
Cítím - někde hluboko v sobě,
že jsme jedineční............ nechci to zničit,
takhle jsme nadevším, takhle jsme vším, takhle...
Jsi pro mě důležitá,
nechci tě ztratit - bojím se toho.
Bojím se víc, než bych Ti kdy přiznal...
* * *
Nemůžu Ti nic slíbit, ale chci abys to věděla...
Ať se stane, co se stane, vždycky tu pro mě budeš, vždycky budeš mít v mém srdci své místo a nikdy na Tebe nezapomenu...
Le chaim!
6.
Chci být něžný,
poslat Ti polibek po modrém balónku,
tam někde...........................
Jsi strašně daleko - a zase blízko!
* * *
Jsem tu pro Tebe!
7.
Jsem šťastný a umím se smát,
tak trochu díky Tobě,
bolí mě život, ale Ty mě hřeješ.
* * *
Věřím Ti!
* * *
8.
Tato přítomnost je jen naše,
svět se hnul...
Jednou se opět pohne,
jednou se možná odcizíme,
jednou se budem nenávidět - možná.......
Svět se hne, ale my zůstanem stejní
a já na Tebe nikdy nezapomenu!!!!!
* * *
Můžu Tě obejmout?
Můžu Ti dát pusu?
Můžu Tě pohladit?????
..........
Můžu Tě mít rád?
9.
Máš devět miliard jmen - nikdy je nenajdu všechna.
Máš velké srdce - nikdy je nedokážu celé obsáhnout.....
Jsi hezká slečna, provokuješ mě úsměvem :-)!
* * *
Víme to oba,
ale stejně to musím vyslovit,
takhle se přeci tušení stává výrokem a ten může být přeci pravdou, ne?
Jsme jako dvě vločky... nakrátko spolu,
vždyť přeci - přitulit se je hřích.
A jednou spadnem, roztajem,
kam odejde cit???
Sníh je smutný a smutek padá z oblohy.
Měl bych mlčet, ale nejde to...
Jsi má nemoc a já žiju nemocí...
Zbývá jen bezmoc!
Le chaim!
* * *
Nejsme tu jeden pro druhého,
přesto chceme, chci, chceš?
Sny jsou jen ideály
a hvězdy se nám smějí!
Jsme dva blázni...
* * *
Máme rty posypané vločkami,
leč černý je sníh...
Umíráček vyzvání a je to paradox.
Le chaim!
2.
Myslíš, že jsem zestárnul?
Znám Tě celý život, ne těch pár pitomejch měsíců!
Znám tě méně, než Tvůj hřeben
a žárlím na Tvůj zubní kartáček!
Ví všechna zvířata, že jsi krásná slečna!
Jsem zvýře, netvor, obluda..... chéri?
J'aime bien toi!!!
Nechci Tě zranit, ale víme to oba.....
Myslím vše dvojznačně, ale pořád jsi tu Ty!
* * *
Musíme přestat..... musíme, ale JÁ SAKRA NECHCI!
Rád bych Ti šeptal něžná slova,
rád bych tě objímal, hladil...
A možná to nikdy neudělám!
Chybíš mi broučku!
3.
Červenáš se za pravdu, protože lidé jsou sobci!
Máš krásný jméno.....
Jsi tajemství, ze kterého mě mrazí,
mám z Tebe strach, mám strach sám ze sebe a...
a................................................
Jsem smutný z Tvého úsměvu... :-(
Chtěl bych být s Tebou!
Chtěl bych tu být jen pro Tebe,
chtěl bych............
* * *
BOLÍŠ MĚ!
* * *
K čemu je mi vlastně doufat?
Když vím, že nic z toho nebude pravda,
když .............
vločky už přeci dávno roztály
a sních se barví domodra!
* * *
Jsi prostě moje sluníčko - a víš to,
víš, že............ co vlastně víš?
Znám Tě příliš dlouho...
Chci Ti dát pusu!
4.
Máme před sebou celý život,
celý lidský věk!
Ale...... připadá mi, že už mám všeho dost!
Chci si odpočinout,
nechci myslet, chci tě "jen" obejmout.
* * *
Nejradši bych Ti jednou provždy řekl sbohem,
ale nedokážu to!
Vždy jen nashledanou..... vždy si dávám naději.
Radši bych s Tebou roztál, než...............
* * *
Stále na Tebe myslím,
nedáváš mi spát.
A..... trápíš mě!
5.
Bojím se, že mi utečeš,
že se jednoho dne neozveš...
Já si to přeju, ale........ nemoh bych tak žít!
Žiju přítomností, budoucnost je stejně předem dána...
* * *
Nemůžu Ti nic slíbit,
nemůžu ti říct, co bude v příští chvíli,
ale tato přítomnost je Tvoje!
I když se směju, musím plakat,
je mi smutno a stále mi scházíš!
* * *
Cítím - někde hluboko v sobě,
že jsme jedineční............ nechci to zničit,
takhle jsme nadevším, takhle jsme vším, takhle...
Jsi pro mě důležitá,
nechci tě ztratit - bojím se toho.
Bojím se víc, než bych Ti kdy přiznal...
* * *
Nemůžu Ti nic slíbit, ale chci abys to věděla...
Ať se stane, co se stane, vždycky tu pro mě budeš, vždycky budeš mít v mém srdci své místo a nikdy na Tebe nezapomenu...
Le chaim!
6.
Chci být něžný,
poslat Ti polibek po modrém balónku,
tam někde...........................
Jsi strašně daleko - a zase blízko!
* * *
Jsem tu pro Tebe!
7.
Jsem šťastný a umím se smát,
tak trochu díky Tobě,
bolí mě život, ale Ty mě hřeješ.
* * *
Věřím Ti!
* * *
8.
Tato přítomnost je jen naše,
svět se hnul...
Jednou se opět pohne,
jednou se možná odcizíme,
jednou se budem nenávidět - možná.......
Svět se hne, ale my zůstanem stejní
a já na Tebe nikdy nezapomenu!!!!!
* * *
Můžu Tě obejmout?
Můžu Ti dát pusu?
Můžu Tě pohladit?????
..........
Můžu Tě mít rád?
9.
Máš devět miliard jmen - nikdy je nenajdu všechna.
Máš velké srdce - nikdy je nedokážu celé obsáhnout.....
Jsi hezká slečna, provokuješ mě úsměvem :-)!
* * *
Víme to oba,
ale stejně to musím vyslovit,
takhle se přeci tušení stává výrokem a ten může být přeci pravdou, ne?
Konverze DVD video disků do formátu komprimovaného videa - díl druhý
V minulém dílu jsme si ukázali, jak(prostřednictvím DVD Decrypteru) uložit obsah DVD-video nosiče na pevný disk a dnes si ukážeme, jak z takto vygenerovaných souborů vytvořit video v komprimovaném formátu, k čemuž nám poslouží opensource nástroj Flaskmpeg.
Domovská stránka:
http://flaskmpeg.sourceforge.net/
Download link
http://prdownloads.sourceforge.net/flaskmpeg/flaskmpeg_078_39.zip?download
# # #
Program není nutno instalovat, místo instalátoru archiv obsahuje předkompilovaný program, který lze okamžitě spustit.
První věcí, kterou je po spuštění programu nutno udělat je výběr zdrojového souboru(*.ifo), toho docílíme prostř. nabídky File/Open Media, většinou se jedná o soubory s názvy VIDEO_TS.IFO, případně VTS_01_0.IFO. Po otevření souboru nás program vyzve k vybrání stop, které bude výsledné video obsahovat. Klávesou Home přejdeme na začátek seznamu. Jako první položka se nám objeví "DVD titles"(jedná se pouze o nadpis - DVD tituly), druhou položkou je oddělovač, poté následují tituly obsažené na DVD, takže stačí označit/odznačit. Dalšími položkami jsou postupně "DVD Audio Tracks" a "DVD subtitles"(vždy následovány oddělovačem a seznamem dostupných stop).
UPOZORNĚNÍ: V případě, že jsou na DVD obsaženy titulky je potřeba tyto(vhodným nástrojem - viz. příští díl) překonvertovat do *.sub, případně *.srt, poněvadž FlaskMpeg by je začlenil jako součást videa, což není samozřejmě Blind Friendly.
Pokračujeme tabulátorem a tlačítkem "Flask this DVD".
Nyní si popíšeme aplikační nabídky programu:
1. File - Obsahuje položku "Open Media", "Exit" + seznam naposledy zpracovávaných souborů.
2. Profiles - Obsahuje nabídku následujících režimů(Implicitně je zatržena volba Default)
-No processing
-NTSC DVD
-NTSC DVD FILM
-NTSC VCD
-NTSC VCD FILM
-PAL VCD
-PAL DVD
3. Options - Obsahuje položky:
-Output Format Options(viz. níže)
-Advanced Options
-Select Output Format
-Language
3.1. Output Format Options
Po otevření dialogu je focus definován na tlačítko OK., tabulátorem přejdeme na položku "Video codecs: Double click to configure", jedná se o pole se seznamem, v němž vybereme kodek, pomocí něhož uskutečníme konverzi(já osobně doporučuji DivX, který taky popisuji :-)). Dalším seznamem je "Audio Codecs" - osobně používám AC3 ACM Codec. V seznamu "Available formats to audio codec" vybereme vhodný BitRate a SampleRate.
Asi nejdůležitějším však zůstává tlačítko Configure, které otevře konfiguraci kodeku(v našem případě se jedná o DivX Codec).
-Rate Control Mode(nastaven na hodnotu "1-pass-quality-based"
-Certification Profile(ponecháme beze změny)
-Calculator - Toto tlačítko je bohužel grafické, nicméně pro ScreenReader Window-Eyes jsem vytvořil konfigurační soubor, který lze stáhnout na adrese http://www.suky.czweb.org/we_flaskmpeg.zip. Dostaneme se na něj pouze prostřednictvím virtuální myši(s JAWSem nemám odzkoušeno). Důležitá je zde v podstatě pouze jediná položka(Filesize), která určuje(v MB) přibližnou velikost výsledného souboru.
3.2. Advanced Options
-Je zde sice množství konfiguračních prvků, pro účely tohoto článku však postačí zmíňka o Kartě "Files" a položce Output Mpeg Video File(mpv) s přidruženým tlačítkem Browse - slouží pro určení výstupní cesty.
3.3. Select Output Format - Vybereme "AVI Output"
3.4. Language - slouží k výběru jazyka(čeština však doposud neexistuje).
4. Run - zmínění si zasluhuje pouze položka "Start Conversion", kterou započne proces samotné konverze....
Bude to chvíli trvat, takže bych doporučil kafe a procházku!
Hodně štěstí a pokračování příště.
Domovská stránka:
http://flaskmpeg.sourceforge.net/
Download link
http://prdownloads.sourceforge.net/flaskmpeg/flaskmpeg_078_39.zip?download
# # #
Program není nutno instalovat, místo instalátoru archiv obsahuje předkompilovaný program, který lze okamžitě spustit.
První věcí, kterou je po spuštění programu nutno udělat je výběr zdrojového souboru(*.ifo), toho docílíme prostř. nabídky File/Open Media, většinou se jedná o soubory s názvy VIDEO_TS.IFO, případně VTS_01_0.IFO. Po otevření souboru nás program vyzve k vybrání stop, které bude výsledné video obsahovat. Klávesou Home přejdeme na začátek seznamu. Jako první položka se nám objeví "DVD titles"(jedná se pouze o nadpis - DVD tituly), druhou položkou je oddělovač, poté následují tituly obsažené na DVD, takže stačí označit/odznačit. Dalšími položkami jsou postupně "DVD Audio Tracks" a "DVD subtitles"(vždy následovány oddělovačem a seznamem dostupných stop).
UPOZORNĚNÍ: V případě, že jsou na DVD obsaženy titulky je potřeba tyto(vhodným nástrojem - viz. příští díl) překonvertovat do *.sub, případně *.srt, poněvadž FlaskMpeg by je začlenil jako součást videa, což není samozřejmě Blind Friendly.
Pokračujeme tabulátorem a tlačítkem "Flask this DVD".
Nyní si popíšeme aplikační nabídky programu:
1. File - Obsahuje položku "Open Media", "Exit" + seznam naposledy zpracovávaných souborů.
2. Profiles - Obsahuje nabídku následujících režimů(Implicitně je zatržena volba Default)
-No processing
-NTSC DVD
-NTSC DVD FILM
-NTSC VCD
-NTSC VCD FILM
-PAL VCD
-PAL DVD
3. Options - Obsahuje položky:
-Output Format Options(viz. níže)
-Advanced Options
-Select Output Format
-Language
3.1. Output Format Options
Po otevření dialogu je focus definován na tlačítko OK., tabulátorem přejdeme na položku "Video codecs: Double click to configure", jedná se o pole se seznamem, v němž vybereme kodek, pomocí něhož uskutečníme konverzi(já osobně doporučuji DivX, který taky popisuji :-)). Dalším seznamem je "Audio Codecs" - osobně používám AC3 ACM Codec. V seznamu "Available formats to audio codec" vybereme vhodný BitRate a SampleRate.
Asi nejdůležitějším však zůstává tlačítko Configure, které otevře konfiguraci kodeku(v našem případě se jedná o DivX Codec).
-Rate Control Mode(nastaven na hodnotu "1-pass-quality-based"
-Certification Profile(ponecháme beze změny)
-Calculator - Toto tlačítko je bohužel grafické, nicméně pro ScreenReader Window-Eyes jsem vytvořil konfigurační soubor, který lze stáhnout na adrese http://www.suky.czweb.org/we_flaskmpeg.zip. Dostaneme se na něj pouze prostřednictvím virtuální myši(s JAWSem nemám odzkoušeno). Důležitá je zde v podstatě pouze jediná položka(Filesize), která určuje(v MB) přibližnou velikost výsledného souboru.
3.2. Advanced Options
-Je zde sice množství konfiguračních prvků, pro účely tohoto článku však postačí zmíňka o Kartě "Files" a položce Output Mpeg Video File(mpv) s přidruženým tlačítkem Browse - slouží pro určení výstupní cesty.
3.3. Select Output Format - Vybereme "AVI Output"
3.4. Language - slouží k výběru jazyka(čeština však doposud neexistuje).
4. Run - zmínění si zasluhuje pouze položka "Start Conversion", kterou započne proces samotné konverze....
Bude to chvíli trvat, takže bych doporučil kafe a procházku!
Hodně štěstí a pokračování příště.
Konverze DVD video disků do formátu komprimovaného videa - díl první
Softwaru(ať už placeného, freeware, či opensource) pro konverzi DVD-video disků do formátů komprimovaného videa(*.mpg, *.avi) existuje nepřeberné množství, avšak jeho vývojáři s komunitou zrakově postižených uživatelů PC nepočítají, leč i tito(sice zřídkakdy) potřebují podobnou konverzi uskutečnit.
Samotná konverze je realizována ve dvou krocích:
1. Dekódování a překopírování obsahu DVD na pevný disk(pomocí programu DVD Decrypter)
2. Konverze do formátu komprimovaného videa(prostřednictvím opensource nástroje FlaskMpeg)
V tomto dílu si ukážeme práci s DVD Decrypterem a jeho možnostmi.
Adresa pro stažení:
http://www.slunecnice.cz/sw/dvd-decrypter/stahnout/1/
Prvním krokem, který je po spuštění programu nutno učinit je výběr zdrojové mechaniky, ze které bude následně program číst. Toho dosáhneme klávesou TAB, přejdeme-li jí na položku Source, přesune se focus do rozbalovacího seznamu, v němž už můžeme pomocí kurzorových šipek vybrat příslušnou mechaniku.Dalšími stisky tabulátoru přejdeme na rozcestník karet(Input a Stream Processing). Na kartě Input nalezneme výběr těch částí videa(implicitně je vybrán celý obsah DVD), které chceme dekódovat a uložit na pevný disk, karta Stream Processing obsahuje zaškrtávací políčko "Enable Stream Processing"(defaultně není zatrženo). Máme-li zde vše hotovo, můžeme se(stiskem klávesy Alt) přesunout do aplikační nabídky).
Nejprve si popíšeme nabýdku Mode, poněvadž výběrem jednotlivých možností se mění i vzhled okna programu.
1. File
V tomto režimu z okna aplikace zmizí možnost výběru jednotlivých kapitol a karty Imput + Stream Processing. Ty nahradí seznam všech souborů na DVD, jejichž označením/odznačením(defaultně jsou označeny všechny) volíte ty, s nimiž se bude nadále pracovat
2. IFO
Tento režim jsem popisoval výše a to proto, že právě tento mód budeme pro účely konverze do formátu komprimovaného videa užívat.
3. ISO
Všimněte si, že tato položka se dále větví na Write(zápis) a Read(čtení). Obě pracují se soubory typu *.iso.
Zmínění si ještě zasluhuje nabídka Tools a její položka Settings. Program je sice konfigurován optimálně, avšak v případě potíží se můžete pokusit jejím prostřednictvím upravit nastavení programu.
Máme-li tedy vše úspěšně nastaveno, přejdeme do nabídky File, kde potvrzením volby Browse nastavíme cestu(popřípadě vytvoříme adresář), kam se budou ukládat výsledné soubory. Jakmile je tato nastavena, pokračujeme položkou Decrypt v též nabídce.
Samotný proces by měl trvat(v závislosti na rychlosti DVD disku, mechaniky a Hard-Discu maximálně 40 minut a jeho zdárné ukončení je signalizováno zvukovým signálem(uživatele programu CloneCD jej určitě dobře znají) a dialogovým oknem s příslušným hlášením.
Pokračování příště
Historie Linuxu
Autorem operačního systému Linux je pan Linus Torvalds. Jeho původní verze byla v průběhu asi
deseti let zdokonalována bezpočtem lidí na celém světě. Linux představuje verzi operačního systému
Unix pro osobní počítače s procesorem Intel, Alpha a další a byl kompletně vytvořen znovu
- na jeho vývoji se společnosti Unix System Laboratories a Berkeley Software Distribution vůbec
nepodílely. Zajímavé je, že se na vývoji operačního systému Linux podíleli lidé na celém světě
- od Austrálie po Finsko a všichni doufali, že se Linux podaří uvést do podoby schopné konkurovat
ostatním operačním systémům typu Unix.
Vlastní projekt operačního systému Linux začal výzkumem vlastností procesoru 386. Systém je navržen
tak, aby maximálně využíval všech vlastností tohoto procesoru.
Na operační systém Linux se vztahují licenční podmínky GPL (GNU General Public Licence). Tato
licence se vztahuje na veškeré programové vybavení produkované nadací Free Software Foundation
a jejím cílem je zabránit komukoliv omezovat distribuční práva ostatních. Jinými slovy, podle
licenčních podmínek GPL si můžete účtovat za distribuci programového vybavení GNU kolik
chcete, ale nesmíte nikomu nařizovat, za jaký poplatek je má distribuovat dál. Dále musíte s každou
distribucí programového vybavení GNU zpřístupnit zdrojové kódy, což je velmi užitečné pro
programátory. Pak si totiž každý může například modifikovat operační systém Linux a dále distribuovat
tuto modifikovanou verzi - opět za předpokladu, že ji bude distribuovat podle licenčních
podmínek GPL.
Operační systém Linux podporuje většinu programového vybavení napsaného pro Unix, včetně
systému X Window. Tento systém byl vytvořen na Massachusetts Institute of Technology tak, aby
umožňoval operačním systémům Unix vytvářet grafická okna a interaktivně spolupracovat mezi
sebou. Dnes platí, že je systém X Window implementován pro každou verzi operačního systému
Unix.
Historie UNIXu
V roce 1965 pracovaly společnosti Bell Telephone Laboratories (divize AT&T) a General Electricna projektu "MAC of MIT", jehož cílem bylo vytvořit operační systém Multics. Později se společnost
Bell Telephone Laboratories rozhodla od spolupráce odstoupit, ale v důsledku toho neměla
k dispozici kvalitní operační systém.
Pánové Ken Thompson a Dennis Ritchie se rozhodli navrhnout operační systém, který by společnosti
Bell Telephone Laboratories vyhovoval. Ken Thompson tento návrh realizoval při vytváření
vývojového prostředí na počítači PDP-7. Další výzkumný pracovník společnosti Bell Telephone
Laboratories, pan Brian Kernighan, dal novému operačnímu systému název Unix.
Později zveřejnil pan Dennis Ritchie programovací jazyk C. V roce 1973 byl Unix kompletně přepsán
do jazyka C (původní systém byl vytvořen v assembleru1). V roce 1977 byl operační systém
Unix převeden z počítače PDP na nový počítač s použitím procesu, jež se nazývá "porting". Tato
akce byla uskutečnitelná právě proto, že byl operační systém Unix přepsán v jazyce C.
Koncem sedmdesátých let byla společnosti AT&T protimonopolním úřadem zakázána činnost
v oblasti počítačového průmyslu. Proto se společnost rozhodla za velmi výhodných finančních
podmínek převést licenci na operační systém Unix na některé university. Unix se tedy stal populárním
především v akademických kruzích, avšak postupem času se začal prosazovat i v komerční
sféře. Dnešní podoba Unixu se zcela liší od verze z roku 1970. Existují dvě základní varianty:
System V od společnosti USL (Unix System Laboratories, dnes jej vlastní Novell2) a BSD (Berkeley
Software Distribution).
Poslední verze USL má označení SVR43 (čtvrtá verze), zatímco poslední verze od BSD má označení
Kromě těchto základních verzí však existuje spousta dalších verzí operačního systému Unix.
Komerční verze jsou zpravidla odvozeny od jedné z verzí USL nebo BSD. Existuje však spoustaverzí operačního systému Unix, které kombinují vlastnosti obou základních verzí.
Ceny současných komerčních verzí operačního systému Unix pro počítače s procesorem Intel sepohybují od 500 do 2000 dolarů
čtvrtek 14. února 2008
Ona jediná
Ona jediná Tě uchvátí,
ona jediná Tě zdrtí,
ona jediná Tě zotročí
a vrhne v náruč smrti.
Ona jediná Tě může vést,
k temnotě duše, či dálným světlům hvězd.
Ona jediná Tě obejme, když na duši jde smutek,
ona jediná Tě obejme, když zbytek víry utek...
Ona jediná je odsouzena k nekonečné pouti,
od nenávisti k beznaději - bolestí se hroutí.
Ona jediná tam na kopci, jak maják bude stát,
leč její vlajka narezlá nad námi bude vlát!
* * *
V roztřesených rukou tkví karafa s rumem,
neb právě zde zvítězily lež a zrada nad rozumem.
Stojíce sami, osamoceně proti davu
odsouzeni k poctě smrti - jdeme na popravu?
Ona jediná má svoje jméno - a my jej dobře známe,
vytane nám ne mysli vždy, když usínáme,
nebo když......... "solidární přátelé" doprovázíme v klení!
Iluze je pryč!
Vím, že tato zem, již není mojí zemí.....
ona jediná Tě zdrtí,
ona jediná Tě zotročí
a vrhne v náruč smrti.
Ona jediná Tě může vést,
k temnotě duše, či dálným světlům hvězd.
Ona jediná Tě obejme, když na duši jde smutek,
ona jediná Tě obejme, když zbytek víry utek...
Ona jediná je odsouzena k nekonečné pouti,
od nenávisti k beznaději - bolestí se hroutí.
Ona jediná tam na kopci, jak maják bude stát,
leč její vlajka narezlá nad námi bude vlát!
* * *
V roztřesených rukou tkví karafa s rumem,
neb právě zde zvítězily lež a zrada nad rozumem.
Stojíce sami, osamoceně proti davu
odsouzeni k poctě smrti - jdeme na popravu?
Ona jediná má svoje jméno - a my jej dobře známe,
vytane nám ne mysli vždy, když usínáme,
nebo když......... "solidární přátelé" doprovázíme v klení!
Iluze je pryč!
Vím, že tato zem, již není mojí zemí.....
Černobílo
První (a asi i poslední) můj pokus o povídku...
* * *
Černobílo
Přeskočil zmítající se tělo třetího feťáka a prudkým pohybem se vyšvihl do sedla své sto pětasedmdesátky. Chvějícími prsty se pokoušel zasunout klíček do zapalovaní. Téměř zpanikařil, než se mu to konečně povedlo.
Dunivý zvuk dieselového motoru prořízl smrákající se večer a motocykl prudce vystřelil kupředu.
Někde vzadu práskaly výstřely, ujistil se, že má beretu stále v pouzdře na opasku a naplno sešlápl plyový pedál svého stroje.
Třetí feťák, nebo spíše feťačka, protože rozdíl mezi pohlavím již zde nebyl patrný, která byla zdánlivě mrtvá pomalu zvedla hlavu a milimetr po milimetru se přisunovala ke své zbrani. Vpřed ji hnal pouze její cíl – zabít toho hajzla, který zabyl její dva společníky. Zbytečky kdysi tak inteligentní a pohotové mysli ji donutili sevřít křečovité prsty kolem pažby zbraně a přitlačit ukazováček k spoušti. Zhluboka se nadechla, aby uklidnila chvějící se ruce, pečlivě zamířila na rychle se vzdalující postavu jezdce na motocyklu a stiskla lučík spouště – nic se nestalo.
„Pojistka!“, bliklo jí hlavou, odjistila páčku selektoru, znovu zamířila. Ztemnělou periferií zahřměl ohlušující výbuch výstřelu a i když se to zdálo téměř nemožné, tak drobná postavička sletěla z motorky.
Jeho tělo opsalo vzduchem oblouk a s temným žuchnutím dopadlo na dláždění. Z nosu i úst mu crčela krev a nejspíš měl i něco zlomeného. S veškerým sebezapřením se přece jen donutil k slabému pohybu a ukázalo se, že desetiletá praxe profesionála nebyla zbytečná. Proud krve z natrženého čela ho oslepoval a vytvářel na tvářích klikatící se vzory, avšak on se potácel stále kupředu.
Najednou mu nohy podrazila čísi bota a dopadl tváří na betonovou pokrývku ulice.
„Překvapení!“, ozvalo se nad jeho hlavou. Namáhavě se převrátil na druhý bok a podíval se do nic mu neříkající, nenávistí zbrázděné tváře, jež se nad ním skláněla.
„Takže se opět setkáváme“, konstatoval onen skřípavý, matně povědomý hlas.
„Po dlouhých deseti letech opět střetáváme své meče a já ti vracím tu tvou ubohou radu!“.
Bota s okovanými cvočky mu přistála na obličeji a vyryla do tak už dosti zdevastované tváře další vzor.
A v tom mu to došlo, už věděl, kdo je ona žena, která teď před ním stojí.
„Takže tohle je tvůj konec, bych pověděla!“
Pomalým, ba téměř líným pohybem vytáhla jednoruční colt z nárameního pouzdra.
„Řekni poslední sbohem svý mámě, ty jeden zkurvenej čuráku“. Stiskla spoušť, avšak zásobník už byl vyprázdněný. Namísto ohlušující detonace se ozvalo pouze slabé cvaknutí.
Neohrabaným pohybem se zvedl a zakrvácenýma rukama zvedl zbraň, kterou namířil na stojící ženu.
„To neuděláš, svou bývalou spolužačku by's nezastřelil, nedokážeš přece zabít svou nejlepší kamarádku, svou první lásku...“
Ponuře se zachechtal a z veškerým přemáháním vyslovil to, co jej tížilo už řadu let:
„Ta žena, jež jsem miloval a která pro mě hodně znamenala je už pro mě dávno mrtvá!“
Nyní už nechvějícíma se rukama stiskl ukazováček a v jediném okamžiku prohnal kulku hlavou nejdražšího člověka ve svém životě.
Potácivými kroky se dobelhal ke svému stroji, znovu jej nastartoval a odjel kamsi pryč. Pryč, kde se naskýtala možnost sladkého zapomnění, možnost nového života a konečně toužebný příslib klidu, po kterém tak dlouho prahl.
* * *
Černobílo
Přeskočil zmítající se tělo třetího feťáka a prudkým pohybem se vyšvihl do sedla své sto pětasedmdesátky. Chvějícími prsty se pokoušel zasunout klíček do zapalovaní. Téměř zpanikařil, než se mu to konečně povedlo.
Dunivý zvuk dieselového motoru prořízl smrákající se večer a motocykl prudce vystřelil kupředu.
Někde vzadu práskaly výstřely, ujistil se, že má beretu stále v pouzdře na opasku a naplno sešlápl plyový pedál svého stroje.
Třetí feťák, nebo spíše feťačka, protože rozdíl mezi pohlavím již zde nebyl patrný, která byla zdánlivě mrtvá pomalu zvedla hlavu a milimetr po milimetru se přisunovala ke své zbrani. Vpřed ji hnal pouze její cíl – zabít toho hajzla, který zabyl její dva společníky. Zbytečky kdysi tak inteligentní a pohotové mysli ji donutili sevřít křečovité prsty kolem pažby zbraně a přitlačit ukazováček k spoušti. Zhluboka se nadechla, aby uklidnila chvějící se ruce, pečlivě zamířila na rychle se vzdalující postavu jezdce na motocyklu a stiskla lučík spouště – nic se nestalo.
„Pojistka!“, bliklo jí hlavou, odjistila páčku selektoru, znovu zamířila. Ztemnělou periferií zahřměl ohlušující výbuch výstřelu a i když se to zdálo téměř nemožné, tak drobná postavička sletěla z motorky.
Jeho tělo opsalo vzduchem oblouk a s temným žuchnutím dopadlo na dláždění. Z nosu i úst mu crčela krev a nejspíš měl i něco zlomeného. S veškerým sebezapřením se přece jen donutil k slabému pohybu a ukázalo se, že desetiletá praxe profesionála nebyla zbytečná. Proud krve z natrženého čela ho oslepoval a vytvářel na tvářích klikatící se vzory, avšak on se potácel stále kupředu.
Najednou mu nohy podrazila čísi bota a dopadl tváří na betonovou pokrývku ulice.
„Překvapení!“, ozvalo se nad jeho hlavou. Namáhavě se převrátil na druhý bok a podíval se do nic mu neříkající, nenávistí zbrázděné tváře, jež se nad ním skláněla.
„Takže se opět setkáváme“, konstatoval onen skřípavý, matně povědomý hlas.
„Po dlouhých deseti letech opět střetáváme své meče a já ti vracím tu tvou ubohou radu!“.
Bota s okovanými cvočky mu přistála na obličeji a vyryla do tak už dosti zdevastované tváře další vzor.
A v tom mu to došlo, už věděl, kdo je ona žena, která teď před ním stojí.
„Takže tohle je tvůj konec, bych pověděla!“
Pomalým, ba téměř líným pohybem vytáhla jednoruční colt z nárameního pouzdra.
„Řekni poslední sbohem svý mámě, ty jeden zkurvenej čuráku“. Stiskla spoušť, avšak zásobník už byl vyprázdněný. Namísto ohlušující detonace se ozvalo pouze slabé cvaknutí.
Neohrabaným pohybem se zvedl a zakrvácenýma rukama zvedl zbraň, kterou namířil na stojící ženu.
„To neuděláš, svou bývalou spolužačku by's nezastřelil, nedokážeš přece zabít svou nejlepší kamarádku, svou první lásku...“
Ponuře se zachechtal a z veškerým přemáháním vyslovil to, co jej tížilo už řadu let:
„Ta žena, jež jsem miloval a která pro mě hodně znamenala je už pro mě dávno mrtvá!“
Nyní už nechvějícíma se rukama stiskl ukazováček a v jediném okamžiku prohnal kulku hlavou nejdražšího člověka ve svém životě.
Potácivými kroky se dobelhal ke svému stroji, znovu jej nastartoval a odjel kamsi pryč. Pryč, kde se naskýtala možnost sladkého zapomnění, možnost nového života a konečně toužebný příslib klidu, po kterém tak dlouho prahl.
Ohlédnutí za rokem 2006
Jedna reportáž z roku 2006
* * *
Letní tábor 2006
(15. - 29. 7. 2006)
sobota 15.7.
Jako předcházející tři léta - i letos jsem na tábor dorážel pln směsice elánu, optimismu a napjatého očekávání věcí příštích. Hnedle po příjezdu jsme byli rozděleni do deseti chatek(respektive do čtyř, protože v ostatních byli vedoucí). Holky se usídlily v chatkách čtyři a pět a my - "staří mazáci"(tedy většinou) jsme uvelebili svá(mnohdy i cestou zmožená) těla do devítky a desítky. Postupně se do tábořiště dokodrcali i poslední z jeho osazenstva a začalo rytuální seznamovací kolečko, při němž o sobě každý něco řekne a odpovídá na případné dotazy stran sebe a svých zájmů. Při večerním nástupu na hřišti jsme se(tedy většina) dozvěděli název celotáborové knihy - a to "Poklad na stříbrném jezeře", což se nesetkalo s nadšením z předchozých let. První společný půl den jsme završili celotáborovou večerkou. Pro ty, kdo nevědí, o co kráčí - tady je její text: "Dobrou noc vám, kterým doma na oči sen padá. Dobrou noc vám, kterým na cestě slunko zapadá. Dobrou noc vám, přes modravé hory posílám. Dobrou noc vám, které rád mám!"
POZNÁMKA: Teď si přesně nevzpomínám, kdy to přesně bylo, nicméně asi v prvních dvou dnech našeho společného soužití v tábořišti YMCA se dalo dohromady - no říkejme tomu jakési společenství přátel(záměrně zde užívám slovo přátel, nikoli kamarádů!) a to: Já(Martin Sukaný), Vojta Polášek, Katka Zárubová, Lukáš Hosnedl, Andrea Klozová "a" Tom Vrtek.
Neděle 16.7.
Oproti předcházejícím táborům, letos se uskutečnily "živé budíčky", kterýžto fakt jsme poznali na vlastní kůži(resp. uši) hned první ráno. A nekompromisní "Za deset minut rozcvička na hřišti" nás ani na okamžik nenechalo na pochybách, kde to vlastně jsme. Ale abych Vlaďce nějak nekřivdil. Na rozcvičky šla obezřetně - všechna čest. Nejprve to byly takové "rozcvičky nerozcvičky" trvající necelých deset minut, leč s přibývajícími zrníčky písku v neúprosných hodinách lettošního tábora úměrně narůstala i jejich délka a obtížnost(aspoň prvních pár dní - pak se stav stabilizoval).
Dost už však "planým" řečem a vzhůru do svěžího dopoledne, které přineslo osvěžující spánek(při čtení). Dále byl v plánu družinkový program, jenž se zabýval vymýšlením názvů, potažmu pokřiků. Nakonec z toho všeho zmatku vyšly tyto skupinky: Kvahamot, Ymkové, Bystří orli, Divocí medvědi a Bílí tygři(na ty jsem si nemohl za nic vzpomenout :-) :-) :-) ). Já osobně společně s Tomem Vagnerem, Katkou, Terkou a Anetkou jsme patřili do skupinky Kvahamot, jejíž vedoucí byli Katka Uličná, Jiřka(později vystřídaná Katkou Kosovou, Evou a Honzou Hegrem, který byl nějakým nevyspytatelným způsobem znám spíše jako Johny Hacker.. Jinak pro pořádek zde uvádím i složení spací družinky na devítce: Já, Vojta, malý Lukáš, Ondra, Kamča a Radim.
V odpoledních hodinách se konala letošní první etapovka(Záchrana uneseného děvčete, respektive panenky). Její podstatou byla přeplavba řeky v raftu(za pomoci lana) a na protějším břehu nalezení oné výše zmiňované panenky(v rozsoše stromu) a následně dostání se zpět přes řeku. Tato hra byla zaměřena na týmovou spolupráci a domluvu, jejímž příkladem byla absence vedoucích v naší bezprostřední blízkosti. Večer se uskutečnil "nadstavbový" program v podobě besedy s Maruščinými rodiči stran Americké přírody.
Pondělí 17.7.
Raz....dva....tři teď zachřestí klíče, vrzne klika, teda houby, co to povídám! Klika sice možná vrzne(je-li špatně promazána), nicméně klíče asi chřestit nebudou, leda tak kamínky pod nohama při ranní rozcvičce, ale nic příbuznějšího mě nenapadá.
Tentokrát již ranní nástup rozezvučel okolní krajinu hlaholem pokřiků. Kvahamotův(Tomahavkův) zněl asi takto: Az Nostdlvespra, az nostdlvespra jíjubo, an matmaty, an matmaty jínubub, tam, tam, TAM, TAM KVAHAMOOOOOTTTTTTT(Za spravedlnost bojují, na tamtamy bubnují! tam, tam, TAM, TAM TOMAHAAAAAVVVVKKKKK!!!!!!). I táborovku jsme se naučili(složil ji Fenzík s kamarádem:-) - Honzou - překvapivě :-) ) a zněla asi takto:
1. Jezerní hladina ve slunci bliští se, vlnky si na ní pohrávají.
Pod ní je schovaný, stovky let hlídaný, poklad, co Tonkava dobře tají.
Ref. Tak vydej se po vzoru trempů a traperů nahoru k jezeru za pokladem. Ten skrytej je bezpečně, chovej se statečně, hledej ho společně s kamarádem.
2. Cornella najdeme, plánek mu vezmeme, trempi jsou pochybná sebranka. Berme však v úvahu, nestálost Utahů, sliby se slíbí a nedodrží.
Ref.
Toto byla celá oficiální táborovka. K této části Fenzík "domyslel" i část třetí - tady je:
3. Při tomhle hledání si kámo drž svěrače, protože tohle je i na mě moc. A hlavně si nemysli, že když začneš ječet, někdo ti tu příjde napomoc!
Odpoledne na nás čekala v pořadí již druhá etapová hra, tentokrát se honosila příznačným názvem "Ze života na divokém západě". Lidsky řečeno šlo o projítí pěti stanovišť, na nichž se plnily různé úkoly. 1. Žvýkání kůži(žvíkací gumy), 2. krocení divokého mustanga(viz. sportovní den), 3. rýžování zlata - jednalo se o velmi zajímavou část, ve které jsme od Marušky dostávali instruktáž v angličtině, která při téhle hře byla současně jediný dorozumývací prostředek. Nakonec z toho vyšlo přibližně to, že musíme víčkem z ešusu nabírat písek zalitý vodou(ucházející imitace "koryta" řeky) a třídit jej z kamínky(valounky zlata). No dopadlo to tak(v Kvahamotu), že asi tak po minutě rýžování jsem s Katkou začal stavět přehradu uprostřed korýtek - no uznejte sami - skvělá recese :-) :-) :-), 4. zápas s medvědem(Radkem a Zdravuškou) a za páté to byl Šaman. Nevím, jak ostatní, ale pro mě to byl jakýsi trvalý závazek. Zkrátka se měl každý nad sebou zamyslet a říci, co by chtěl změnit(na sobě). Nebudu zde sice rozebírat, oč v mém případě šlo, nicméně to beru jako trvalé předsevzetí, které se budu snažit(v rámci možností) dodržet. Večer se uskutečnila další beseda, tentokrát o hudebních nástrojích.
Úterý 18.7.
Krom rutinních záležitostí stojí za zmínku snad jen etapovka, která se poměrně hodně podobala té předcházející. Tentokrát bylo úkolem zdolání jistých fyzických překážek, které uvedu v pořadí, jak jsem je procházel.
1. "Přechod nad propastí": Dvě lana napjatá mezi dvěma stromy. Na spodním nohy, na horním ruce - prostě easy!
2. Průchod bludiště. Zde se bral zřetel na pravo-levou orientaci a zapamatování trasy.
3. Průchod mluvící bránou(název disciplíny ze sportovního dne) - zkrátka se muselo projít čímsi nedefinovatelným tak, aby zacinkalo co nejméně rolniček.
4. Chůze pomocí nezvyklé vodící linie. Každý z nás se velmi často setkává s vodící linií v různých podobách. Leč vodící linie nacházející se metr nad vaši hlavou(v podobě provázku) už tak častým jevem není..... Nutno poznamenat, že "hůl" s podobně dorasovanou "kuličkou" jsem ještě neviděl :-) :-) :-)
5. Žebřík nad propastí: Co dodat, prostě nad teréní sníženinou byl napříč položen žebřík, po kterém se mělo přelézt na druhou stranu.
Je to k neuvěření, ale večer byla beseda:-) Tentokrát však na mé velmi oblíbené téma - vesmír. sice se domnívám, že těm menším asi nic moc neříkala, ale pro mě to byla ta nejlepší za celý tábor. I když jsem se při ní asi nic nového nedozvěděl(s vyjímkou podstaty černých děr), přesto to bylo excelentní!
Středa 19.7.
Tento den mi zůstane vryt do dlouhodobé paměti asi na celý život. Částečně je to mou kronikou, kterou jsem odkládal až do 28.7., ale hlavně kvůli úplně suprovému odpolednímu programu, za nějž jmenovitě Marušce, Jiřce a Vlaďce nekonečné díky!
Tento nadmíru neobvyklý den začal zcela obyčejně, dokonce by se dalo říci nudně! Ke značně rozbolavělému pohybovému aparátu určitě neprospěla ranní rozcvička. Také strhující příběh Karla Máye se dnes odbýval velmi pomalu. Ale s jeho koncem(vděčně odaplaudovaným) se smůla tohoto dne naprosto a nečekaně zlomila. Hrál se totiž kombibal, pašeráci a vyháněná. Jelikož posledním dvěma nijak zvláště neholduji, bylo už na začátku jasné, že můj je kombibal. Naše družstvo zvítězilo 17 ku 11, přičemž již teď se těším na slibovaný revanž. Po vydatném obědě v podobě rajské omáčky s těstovinami následovala - a to překvapivě(ty těstoviny byly ve skutečnosti knedlíky) půlhodinka zdravého odpočinku, po níž se většina účastníků odebrala na koupaliště(tuším že do Tišnova). Malá skupinka zůstanevšich(Já, Katka, Vojta, Andrea, Lukáš, Tom Vrtek a Míša) trávila zbytek odpoledne hraním her pro starší - myslím že není vůbec na škodu trochu je zde rozvést.
1. Lávka - Představte si, že stojíte na úzké lávce. Za vámi i před vámi jest nedozírná hlubina. Vaší prioritou je seřadit se podle předem definovatelných pravidel - podle velikosti, abecedně, chronologicky tak, abyste neskončili v uvedené hlubině.
2. Tržiště. Tato hra mě osobně zaujala asi nejvíce ze všech her, co jsem kdy hrál. Vlastně šlo o to, že si všichni představovali, že jsou na jakémsi virtuálním tržišti, na němž se obchodovalo(respektive dávalo a bralo) s lidskými emocemi, vlastnostmi, klady, zkrátka s tím, co v nás vlastně je. Jediné omezení bylo to, že jsme si nemohli nic vzít, dokud něco sami nedáme. Po ukončení obchodování jsme se měli sami zařadit. Vlevo stála Vlaďka, uprostřed Jiřka a úplně vpravo Fenzík. U Fenzíka se měli shromáždit ti, kteří víc dali než brali, u Jiřky rovnováha a u Vlaďky pravý opak. Následně jsme se měli uspořádat tak, jak bychom chtěli, aby to bylo ve skutečnosti.
3. Balón. No, tak tohle bylo opravdu hodně brutální. Měli jsme si představit, že jsme v balónu, který se pomalu, leč jistě řítí k zemi. Jeden z nás ho musel opustit. Museli jsme se obhajovat, že my to být nemůžeme, že právě my pro svět znamenáme více, než-li ti druzí a přitom jsme se nemohli sami obětovat. Tohle mě emočně dostalo asi nejvíc. Nedokážu přesně popsat, jak mi tenkrát bylo, ale s jistotou vím, že to patřilo k těm nejhorším psychickým stavům. Dle mě šlo o to přítomné co nejvíce podusit a uvědomit si, kam až je člověk schopen zajít..... Zkrátka síla!
Čtvrtek 20.7.
Narozdíl od středy, kdy se žádná etapovka nekonala, čtvrtek se mohl pochlubit hned dvěma. První("Vodní boje") se hrála u mučednického kůlu(na louce), kde každá družinka měla svou vesnici, ve které musela zapálit oheň(svíčku( a nepřipustit její uhašení. Jakmile měly všechny družiny oheň rozdělán, byl vydán pokyn k útoku na ostatní osady za cílem zničení a ukořistění ohně(mokrých svíček). Jako zbraně byly užity lahve naplněné vodou s dírou ve víčku, by mohl útočník prostým tlakem na její stěny docílit výstřiku vody do okolí.
Druhá etapovka(Indiánský souboj) bylo něco zcela odlišného, i když se to hrálo na totožném místě. Tentokráte byli ke kůlu přivázáni dva "bojovníci" vlastnící tři pěnové míčky, jimiž měli(podle zvuku) zasáhnout svého protivníka. Navíc u všeho byly tzv. sázkové kanceláře(Rejžák a Krejčířovy fondy). Každý měl právo vsadit si na svého favorita. V případě výhry se mu přičítaly body(v podobě čárek). Za tyto body dostával přídavek do restaurace, jež se uskutečnila hned v zápětí a byla plná překvapení.
Jako předchozí léta, i letos jsem neopoměl svou tradici(snězení všech jídel). Pravda tradičně jsem měl průjem, ale to už je vedlejší záležitost. Co se týká těch novot: Jednak v restauraci hrála živá hudba a jednak po jejím ukončení následovala diskotéka. Pravda, většina kousků, co se hrály mě absolutně neoslovila, ale pár ploužáčků se taky našlo. Abych řekl pravdu, jsem strašně rád, že ona výše popisovaná střevní potíž mě potkala už před diskotékou :-)
Pátek 21.7.
Tento den byl netypický už svou podstatou a vlastně i samotným svým názvem - PTAČKA. Budu jej líčit z pohledu první osoby(mě) takovou, jakou jsem ji zažil(prožil).
Standartně jsme byli vysazeny na České ulici v Brně, odkud jsme se "rozprchli" za plněním našich úkolů. Já osobně jich měl pět, přičemž má "nespící bdící" byla BOBO. První úkol spočíval ve vyhledání městské knihovny a opatření kopie básně "Má duše temná je" od Georga Gordona Byrona. Samotné zadání zní velmi lákavě, ovšem strohé oznámení o uzavření knihovny zas tak přívětivé nebylo. Nic naplat, šlo se dál. Následoval nákup tří jablek pro mlsnou vedoucí, což mě potíže nečinilo. snad jen dostání se na zelný trh, ale i tuto překážku jsem zdolal relativně v dobrém čase. Pak už to bylo horší - následovalo totiž hlavní nádraží :-), v jehož blízkosti se měly opatřit noviny "METRO", ty však už byly vyprodány, takže opět nic. Ručička osudu mi byla opět nakloněna, protože zjištění vlakového spoje do Ústí nad Orlicí bylo poměrně jednoduché. Sice orientace na hlaváku občas není žádná sranda, zažil jsem i o dost horší situace(v předchozích letech). Poslední úkol - zjištění otevíraci doby na Špilberku. Tento údaj jsem se chtěl pokusit vypátrat prostřednictvím internetové kavárny, přičemž jsem chtěl zrovna napsat zprávu domů, avšak čas mi nebyl příznivě nakloněn, neboť v 12:15 jsem se měl sejít(před vlakáčem) s Jiřkou a Katkou. Ty potkal takový řekněme kuriózní zážitek: Na Petrově jim nějaký týpek chtěl prodat trávu :-) Následně nás opustila Jiřka a zbytek naší čtveřice se vydal směr "Přístaviště". Tam jsme čekali něco okolo hodiny, než se dopotáci zbytek naší početné výpravy. Pak už jsme se jen nalodili a odcestovali zpět do Veverské Býtýšky.
Sobota 22.7.
Jako včera - i dnes se konal netradiční den. A nebyl to den ledajaký, kupodivu ani kouzelný, byl to den sportovní! Hned ráno nás přivítala "sportovní rozcvička", která nás měla připravit na nadcházející den plný sportu. Tradičně se odehrály tři sportovní části: Sportovní den, Soutěže něžností a Maraton. V prvých dvou etapách jsme byli vyzbrojeni kartičkou, na níž nám vedoucí odškrtávali splněné disciplíny. Většinou se jednalo o časem zaběhnuté úkony, avšak i letošní tábor přinesl něco nového. Například odpalování vodních raket, krocení divokého mustanga(níže) a další. Mezi nejzdařilejší patřily standartní dřepy, sedy lehy a kliky a také bych nesměl opomenout Vinetouův quickstep, jenž byl totožný s loňskou Harwardskou lavicí. Co se týče toho mustanga: v podstatě šlo o sud zavěšeny lany asi tak metr a půl nad zemí. Přez něj byla přehozena nějaká přikrývka(deka), jež měla imitovat sedlo. Úkolem bylo udržet se co nejdéle na tomto provizorním koni, když byl soustavně rozhoupáván divokým cowboyem(Davidem).
O soutěžích něžností se nebudu nějak zdlouhavě rozepisovat, snad jen jeden příklad - držení kolíčku, kdy se držel klasický kolíček na prádlo mezi dvěma prsty(samozřejmě na čas).
No a už se pomalu, leč jistě propracováváme k poslední části tohoto dne - Maratonu. Jedná se o tří minutový běh, při němž ze sebe(většinou) účastníci vydají úplné maximum. Za své druhé místo bych chtěl jmenovitě poděkovat Vlaďčiným rozcvičkám a "běžeckému trenažéru".
Neděle 23.7.
Tábornický život se pomalu, ale jistě vracel do zaběhaných koleí, takže nikoho ani nepřekvapila dopolední úmorná etapovka. Její začátek byl poměrně zábavný, neboť chytání bizonů(v podobě vedoucích) se jen tak nevidí, však s přibývajícím časem, kdy jsme museli z kukuřice vyrobit mouku, z vody, soli a mouky těsto, dále pak vyrýt do destičky znak našeho kmene, tak pak už to sranda nebyla, tedy byla, neboť potom se v nějakých 34°C rozdělal ohe%n a ono těsto se peklo :-). Místo neklidů se opět konal polední klid, v němž si mnozí z nás přeprávali své ošacení. V odpoledních hodinách jsme si měli rozvrhnout, co si vezme na tempem se blížící puťák. Večer se konala beseda - tentokrát o zbraních a airsoftu. Hned po výše popisované astronomické besedě následovala v mém žebříčku popularity tahle. I koně zde letos byli. Přestože v podvečer značně pršelo spala naše skupinka přátel pod širákem, což se odrazilo v pondělním programu, neboť tři až čtyři hodiny spánku evidentně nejsou dostačující :-) :-) :-)
Pondělí 24.7.
Jak už jsem psal, probudil jsem se značně rozespalý. Štěstí, že dneska byl volný program. dopoledne zde byl pokus o hry pro starší, jenomže většina starších byla stejně rozespalá jako já, tak se od toho upustilo a po obědě byl polední klid. Ve tři hodiny odpoledne měli v Brněnském rozhlase prezentaci Katka, Vojta a Radek. Po jejich příjezdu jsme hlasitě provolali básničku, kterou na jejich počest složil Lukáš. Sice nějaký "inteligent" při této příležitosti přetextoval táborovku, ale to mě připadlo hodně trapné, tak zde uvedu pouze Lukášovo dílo:
Byli jste povědět, jak náš svět chodí,
v Brněnském rozhlase, což se všem hodí.
Ničíte iluze nekňubů tlustých,
boříte hradby a to je fakt hustýýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!
V noci se uskutečnila stezka odvahy trvající maximálně třicet minut. Vzhledem k tomu, že jsem jaksi usnul a vedoucí mě nemohli najít, končil jsem po hodině a dvaceti minutách :-)
Úterý 25.7. a Středa 26.7.
Tentokrát jsem se uchýlil ke sloučení dvou dní do jednoho bloku, protože rozkouskovaný puťák se mi vůbec nezamlouvá. Níže je vylíčen puťák skupiny Kvahamot s absencí Anetky, jež se nacházela v neznámé společnosti( z důvodu stejnoměrného rozvržení sil).
Takže!
Vycházeli jsme z Hratčan a našim cílem bylo dostat se v průběhu dvou dní(dle předem zadaného popisu) do býtýšky.
Zkrátka a dobře všechno šlo podle plánu, dokud jsme nedošli k jednomu proklatému rozcestí, na němž se nacházela lavička. Na tuto lavici jsme měli nějakým způsobem vyobrazit znak našeho kmene, což by samo o sobě nic strašného nebylo. Avšak asi po hodině jsme v popisu trasy měli něco v tom smyslu, že dojdeme k lavičce, na níž nám někdo zanechal zprávu. Samozřejmě, že to byla totožná lavička a ta zpráva vlastně zněla "KVAHAMOT". Tak jsem si od plic zanadával(na adresu vedoucích) a šlo se dál. Večer i noc jsme ztrávili u krmelce pochybného původu neustále obletovaného nevábným hmyzem(asi sršni). Následující ráno jsme zbalili stan, spacáky a karimatky, uklidili ten bordel, který by jinak po našem táboření zůstal a vyrazili dál. Po půlhodině chození nesprávnou cestou se zničeho nic ozvala věta ve tvaru: "Suky, já tě zabiju!". Upřímně řečeno se ani nedivím, protože stejnou cestou jsme šli i loni a také jsme udělali totožnou chybu. Ale i tohle jsme zdárně přečkali a o čtvrt na tři jsme v pořádku dorazili do tábořiště.
Pokud by někdo měl zájem o rozvleklejší popis, odkazuji na kroniku z Puťáku(napsala Terka).
SOUKROMÁ NOČNÍ HRA
Vzhledem k tomu, že nadcházela Vojtova a Katčina poslední noc tohoto tábora, rozhodli jsme se mi dva šílenci z devítky, že zajdeme pokecat na čtverku. Takže tmavé kalhoty, tmavé mikiny a šlo se na záchod. Tady jsme museli asi patnáct minut setrvat nehnutě v kabinkách, protože Vlaďka s Davidem si evidentně šli zapálit. Když se konečně vzdálili, rozběhli jsme se přískoky ke kohoutku na cestě k záchodům, odkud jsme zabočili prudce v pravo, abychom se dostali ke stromu, jenž byl náš orientační bod. Pak jsme šli na čtyři a plazili jsme se za pětku. Podél stěny jsme se dostali až k mezeře oddělující čísla čtyři a pět. Tam už jsme se plazili doopravdy. Leč za čtverkou nám osud opět nepřál. Nevím, co vedoucí jedli, ale podle míry návštěvnosti toalet měli asi střevní potíže. Párkrát jsme si už mysleli, že jsme odhaleni, neboť asi třikrát v naší blízkosti prošel kdosi s baterkami. Asi po půl hodině nehnuté strnulosti někdo Vojtovi šlápl na hlavu. Zjistilo se, žejde o Andreu, která se pokoušela zjistit, co se s náma děje. Pak už jsme se do čtyřky dostali relativně v pohodě. Cesta zpátky už byla procházka růžovým sadem.
Čtvrtek 27.7.
Tento den bych charakterizoval, jako začátek konce, neboť nás opustili Vojta s Katkou, z čehož lze logicky vydedukovat, že ze mě zbyla pouze jedna třetina. I program už byl hodně volný, což potvrzovala absence etapovek s vyjímkou noční hry, jež se uskutečnila v našem případě v 23:30. Začínalo se u záchodů, odkud nás jakýsi potulný indián(Vráťa) dovedl k začátku lana vedoucímu k tábořišti trempů. Zde jsme měli nepozorováni ukořistit plánek cesty k pokladu. Po jeho nalezení jsme se museli dát na zběsilý úprk, neboť "trempové" vypátrali naši přítomnost a pokoušeli se nám ukořistěný plánek znovu odcizit.
Pátek 28.7.
Při nástupu jsem konečně přečetl svou kroniku ze den 19.7. a následovalo poslední(díky bohu) čtení celotáborové knihy. Po jejím ukončení následovala první část finální etapovky, kdy se měli všechny družinky sesednout(třeba v jídelně) a složit z fragmentů celou mapu(šlo o mapu tábora) a následně najít části zprávy na vyznačených místech. Smozřejmostí bylo poskládání celého vzkazu. Svorně jsme se domluvili, že poklad se nachází u splavu(v dutině pod břehem). Takže po obědě jsme se vydali do druhé části etapovky - vzhůru za pokladem. Ten se skládal ze sladkostí, které byly rozděleny při večerním táboráku a posledním nástupu.
Večer už byl jen onen zmiňovaný táborák, při němž se povídalo o puťáku. Večer jsme opět(spolu s Lukášem, Andreou a Tomem Vrtkem) spali pod širákem.
Sobota 29.7.
Tak a je zde poslední táborové ráno. Poslední snídaně, poslední nástup. A před odjezdem loučení. Obětí, či pevný stisk ruky, sbohem na dlouhou dobu. Nejistota, kdy, či jestli vůbec se ještě někdy potkáme. Pak už to proklaté zvolání "Marťo" z úst mé matky, hluboké povzdechnutí, poslední rozloučení s jedinými přáteli..... Slzy v očích, nasedání do auta a na dlouhou dobu smutek a stesk v duši. Proč to do háje muselo být tak krátké???????????
Závěrem bych chtěl nekonečně mnoho poděkovat všem, kteří se zasloužili o to, že se tábor vlastně uskutečnil, těm, kteří se o nás bedlivě starali po celou jeho dobu, těm, kdož pro nás neúnavně připravovali jídlo........ Zkrátka všem za všechno.
Děkuje a na další společnou akci se těší Martin Sukaný.
* * *
Letní tábor 2006
(15. - 29. 7. 2006)
sobota 15.7.
Jako předcházející tři léta - i letos jsem na tábor dorážel pln směsice elánu, optimismu a napjatého očekávání věcí příštích. Hnedle po příjezdu jsme byli rozděleni do deseti chatek(respektive do čtyř, protože v ostatních byli vedoucí). Holky se usídlily v chatkách čtyři a pět a my - "staří mazáci"(tedy většinou) jsme uvelebili svá(mnohdy i cestou zmožená) těla do devítky a desítky. Postupně se do tábořiště dokodrcali i poslední z jeho osazenstva a začalo rytuální seznamovací kolečko, při němž o sobě každý něco řekne a odpovídá na případné dotazy stran sebe a svých zájmů. Při večerním nástupu na hřišti jsme se(tedy většina) dozvěděli název celotáborové knihy - a to "Poklad na stříbrném jezeře", což se nesetkalo s nadšením z předchozých let. První společný půl den jsme završili celotáborovou večerkou. Pro ty, kdo nevědí, o co kráčí - tady je její text: "Dobrou noc vám, kterým doma na oči sen padá. Dobrou noc vám, kterým na cestě slunko zapadá. Dobrou noc vám, přes modravé hory posílám. Dobrou noc vám, které rád mám!"
POZNÁMKA: Teď si přesně nevzpomínám, kdy to přesně bylo, nicméně asi v prvních dvou dnech našeho společného soužití v tábořišti YMCA se dalo dohromady - no říkejme tomu jakési společenství přátel(záměrně zde užívám slovo přátel, nikoli kamarádů!) a to: Já(Martin Sukaný), Vojta Polášek, Katka Zárubová, Lukáš Hosnedl, Andrea Klozová "a" Tom Vrtek.
Neděle 16.7.
Oproti předcházejícím táborům, letos se uskutečnily "živé budíčky", kterýžto fakt jsme poznali na vlastní kůži(resp. uši) hned první ráno. A nekompromisní "Za deset minut rozcvička na hřišti" nás ani na okamžik nenechalo na pochybách, kde to vlastně jsme. Ale abych Vlaďce nějak nekřivdil. Na rozcvičky šla obezřetně - všechna čest. Nejprve to byly takové "rozcvičky nerozcvičky" trvající necelých deset minut, leč s přibývajícími zrníčky písku v neúprosných hodinách lettošního tábora úměrně narůstala i jejich délka a obtížnost(aspoň prvních pár dní - pak se stav stabilizoval).
Dost už však "planým" řečem a vzhůru do svěžího dopoledne, které přineslo osvěžující spánek(při čtení). Dále byl v plánu družinkový program, jenž se zabýval vymýšlením názvů, potažmu pokřiků. Nakonec z toho všeho zmatku vyšly tyto skupinky: Kvahamot, Ymkové, Bystří orli, Divocí medvědi a Bílí tygři(na ty jsem si nemohl za nic vzpomenout :-) :-) :-) ). Já osobně společně s Tomem Vagnerem, Katkou, Terkou a Anetkou jsme patřili do skupinky Kvahamot, jejíž vedoucí byli Katka Uličná, Jiřka(později vystřídaná Katkou Kosovou, Evou a Honzou Hegrem, který byl nějakým nevyspytatelným způsobem znám spíše jako Johny Hacker.. Jinak pro pořádek zde uvádím i složení spací družinky na devítce: Já, Vojta, malý Lukáš, Ondra, Kamča a Radim.
V odpoledních hodinách se konala letošní první etapovka(Záchrana uneseného děvčete, respektive panenky). Její podstatou byla přeplavba řeky v raftu(za pomoci lana) a na protějším břehu nalezení oné výše zmiňované panenky(v rozsoše stromu) a následně dostání se zpět přes řeku. Tato hra byla zaměřena na týmovou spolupráci a domluvu, jejímž příkladem byla absence vedoucích v naší bezprostřední blízkosti. Večer se uskutečnil "nadstavbový" program v podobě besedy s Maruščinými rodiči stran Americké přírody.
Pondělí 17.7.
Raz....dva....tři teď zachřestí klíče, vrzne klika, teda houby, co to povídám! Klika sice možná vrzne(je-li špatně promazána), nicméně klíče asi chřestit nebudou, leda tak kamínky pod nohama při ranní rozcvičce, ale nic příbuznějšího mě nenapadá.
Tentokrát již ranní nástup rozezvučel okolní krajinu hlaholem pokřiků. Kvahamotův(Tomahavkův) zněl asi takto: Az Nostdlvespra, az nostdlvespra jíjubo, an matmaty, an matmaty jínubub, tam, tam, TAM, TAM KVAHAMOOOOOTTTTTTT(Za spravedlnost bojují, na tamtamy bubnují! tam, tam, TAM, TAM TOMAHAAAAAVVVVKKKKK!!!!!!). I táborovku jsme se naučili(složil ji Fenzík s kamarádem:-) - Honzou - překvapivě :-) ) a zněla asi takto:
1. Jezerní hladina ve slunci bliští se, vlnky si na ní pohrávají.
Pod ní je schovaný, stovky let hlídaný, poklad, co Tonkava dobře tají.
Ref. Tak vydej se po vzoru trempů a traperů nahoru k jezeru za pokladem. Ten skrytej je bezpečně, chovej se statečně, hledej ho společně s kamarádem.
2. Cornella najdeme, plánek mu vezmeme, trempi jsou pochybná sebranka. Berme však v úvahu, nestálost Utahů, sliby se slíbí a nedodrží.
Ref.
Toto byla celá oficiální táborovka. K této části Fenzík "domyslel" i část třetí - tady je:
3. Při tomhle hledání si kámo drž svěrače, protože tohle je i na mě moc. A hlavně si nemysli, že když začneš ječet, někdo ti tu příjde napomoc!
Odpoledne na nás čekala v pořadí již druhá etapová hra, tentokrát se honosila příznačným názvem "Ze života na divokém západě". Lidsky řečeno šlo o projítí pěti stanovišť, na nichž se plnily různé úkoly. 1. Žvýkání kůži(žvíkací gumy), 2. krocení divokého mustanga(viz. sportovní den), 3. rýžování zlata - jednalo se o velmi zajímavou část, ve které jsme od Marušky dostávali instruktáž v angličtině, která při téhle hře byla současně jediný dorozumývací prostředek. Nakonec z toho vyšlo přibližně to, že musíme víčkem z ešusu nabírat písek zalitý vodou(ucházející imitace "koryta" řeky) a třídit jej z kamínky(valounky zlata). No dopadlo to tak(v Kvahamotu), že asi tak po minutě rýžování jsem s Katkou začal stavět přehradu uprostřed korýtek - no uznejte sami - skvělá recese :-) :-) :-), 4. zápas s medvědem(Radkem a Zdravuškou) a za páté to byl Šaman. Nevím, jak ostatní, ale pro mě to byl jakýsi trvalý závazek. Zkrátka se měl každý nad sebou zamyslet a říci, co by chtěl změnit(na sobě). Nebudu zde sice rozebírat, oč v mém případě šlo, nicméně to beru jako trvalé předsevzetí, které se budu snažit(v rámci možností) dodržet. Večer se uskutečnila další beseda, tentokrát o hudebních nástrojích.
Úterý 18.7.
Krom rutinních záležitostí stojí za zmínku snad jen etapovka, která se poměrně hodně podobala té předcházející. Tentokrát bylo úkolem zdolání jistých fyzických překážek, které uvedu v pořadí, jak jsem je procházel.
1. "Přechod nad propastí": Dvě lana napjatá mezi dvěma stromy. Na spodním nohy, na horním ruce - prostě easy!
2. Průchod bludiště. Zde se bral zřetel na pravo-levou orientaci a zapamatování trasy.
3. Průchod mluvící bránou(název disciplíny ze sportovního dne) - zkrátka se muselo projít čímsi nedefinovatelným tak, aby zacinkalo co nejméně rolniček.
4. Chůze pomocí nezvyklé vodící linie. Každý z nás se velmi často setkává s vodící linií v různých podobách. Leč vodící linie nacházející se metr nad vaši hlavou(v podobě provázku) už tak častým jevem není..... Nutno poznamenat, že "hůl" s podobně dorasovanou "kuličkou" jsem ještě neviděl :-) :-) :-)
5. Žebřík nad propastí: Co dodat, prostě nad teréní sníženinou byl napříč položen žebřík, po kterém se mělo přelézt na druhou stranu.
Je to k neuvěření, ale večer byla beseda:-) Tentokrát však na mé velmi oblíbené téma - vesmír. sice se domnívám, že těm menším asi nic moc neříkala, ale pro mě to byla ta nejlepší za celý tábor. I když jsem se při ní asi nic nového nedozvěděl(s vyjímkou podstaty černých děr), přesto to bylo excelentní!
Středa 19.7.
Tento den mi zůstane vryt do dlouhodobé paměti asi na celý život. Částečně je to mou kronikou, kterou jsem odkládal až do 28.7., ale hlavně kvůli úplně suprovému odpolednímu programu, za nějž jmenovitě Marušce, Jiřce a Vlaďce nekonečné díky!
Tento nadmíru neobvyklý den začal zcela obyčejně, dokonce by se dalo říci nudně! Ke značně rozbolavělému pohybovému aparátu určitě neprospěla ranní rozcvička. Také strhující příběh Karla Máye se dnes odbýval velmi pomalu. Ale s jeho koncem(vděčně odaplaudovaným) se smůla tohoto dne naprosto a nečekaně zlomila. Hrál se totiž kombibal, pašeráci a vyháněná. Jelikož posledním dvěma nijak zvláště neholduji, bylo už na začátku jasné, že můj je kombibal. Naše družstvo zvítězilo 17 ku 11, přičemž již teď se těším na slibovaný revanž. Po vydatném obědě v podobě rajské omáčky s těstovinami následovala - a to překvapivě(ty těstoviny byly ve skutečnosti knedlíky) půlhodinka zdravého odpočinku, po níž se většina účastníků odebrala na koupaliště(tuším že do Tišnova). Malá skupinka zůstanevšich(Já, Katka, Vojta, Andrea, Lukáš, Tom Vrtek a Míša) trávila zbytek odpoledne hraním her pro starší - myslím že není vůbec na škodu trochu je zde rozvést.
1. Lávka - Představte si, že stojíte na úzké lávce. Za vámi i před vámi jest nedozírná hlubina. Vaší prioritou je seřadit se podle předem definovatelných pravidel - podle velikosti, abecedně, chronologicky tak, abyste neskončili v uvedené hlubině.
2. Tržiště. Tato hra mě osobně zaujala asi nejvíce ze všech her, co jsem kdy hrál. Vlastně šlo o to, že si všichni představovali, že jsou na jakémsi virtuálním tržišti, na němž se obchodovalo(respektive dávalo a bralo) s lidskými emocemi, vlastnostmi, klady, zkrátka s tím, co v nás vlastně je. Jediné omezení bylo to, že jsme si nemohli nic vzít, dokud něco sami nedáme. Po ukončení obchodování jsme se měli sami zařadit. Vlevo stála Vlaďka, uprostřed Jiřka a úplně vpravo Fenzík. U Fenzíka se měli shromáždit ti, kteří víc dali než brali, u Jiřky rovnováha a u Vlaďky pravý opak. Následně jsme se měli uspořádat tak, jak bychom chtěli, aby to bylo ve skutečnosti.
3. Balón. No, tak tohle bylo opravdu hodně brutální. Měli jsme si představit, že jsme v balónu, který se pomalu, leč jistě řítí k zemi. Jeden z nás ho musel opustit. Museli jsme se obhajovat, že my to být nemůžeme, že právě my pro svět znamenáme více, než-li ti druzí a přitom jsme se nemohli sami obětovat. Tohle mě emočně dostalo asi nejvíc. Nedokážu přesně popsat, jak mi tenkrát bylo, ale s jistotou vím, že to patřilo k těm nejhorším psychickým stavům. Dle mě šlo o to přítomné co nejvíce podusit a uvědomit si, kam až je člověk schopen zajít..... Zkrátka síla!
Čtvrtek 20.7.
Narozdíl od středy, kdy se žádná etapovka nekonala, čtvrtek se mohl pochlubit hned dvěma. První("Vodní boje") se hrála u mučednického kůlu(na louce), kde každá družinka měla svou vesnici, ve které musela zapálit oheň(svíčku( a nepřipustit její uhašení. Jakmile měly všechny družiny oheň rozdělán, byl vydán pokyn k útoku na ostatní osady za cílem zničení a ukořistění ohně(mokrých svíček). Jako zbraně byly užity lahve naplněné vodou s dírou ve víčku, by mohl útočník prostým tlakem na její stěny docílit výstřiku vody do okolí.
Druhá etapovka(Indiánský souboj) bylo něco zcela odlišného, i když se to hrálo na totožném místě. Tentokráte byli ke kůlu přivázáni dva "bojovníci" vlastnící tři pěnové míčky, jimiž měli(podle zvuku) zasáhnout svého protivníka. Navíc u všeho byly tzv. sázkové kanceláře(Rejžák a Krejčířovy fondy). Každý měl právo vsadit si na svého favorita. V případě výhry se mu přičítaly body(v podobě čárek). Za tyto body dostával přídavek do restaurace, jež se uskutečnila hned v zápětí a byla plná překvapení.
Jako předchozí léta, i letos jsem neopoměl svou tradici(snězení všech jídel). Pravda tradičně jsem měl průjem, ale to už je vedlejší záležitost. Co se týká těch novot: Jednak v restauraci hrála živá hudba a jednak po jejím ukončení následovala diskotéka. Pravda, většina kousků, co se hrály mě absolutně neoslovila, ale pár ploužáčků se taky našlo. Abych řekl pravdu, jsem strašně rád, že ona výše popisovaná střevní potíž mě potkala už před diskotékou :-)
Pátek 21.7.
Tento den byl netypický už svou podstatou a vlastně i samotným svým názvem - PTAČKA. Budu jej líčit z pohledu první osoby(mě) takovou, jakou jsem ji zažil(prožil).
Standartně jsme byli vysazeny na České ulici v Brně, odkud jsme se "rozprchli" za plněním našich úkolů. Já osobně jich měl pět, přičemž má "nespící bdící" byla BOBO. První úkol spočíval ve vyhledání městské knihovny a opatření kopie básně "Má duše temná je" od Georga Gordona Byrona. Samotné zadání zní velmi lákavě, ovšem strohé oznámení o uzavření knihovny zas tak přívětivé nebylo. Nic naplat, šlo se dál. Následoval nákup tří jablek pro mlsnou vedoucí, což mě potíže nečinilo. snad jen dostání se na zelný trh, ale i tuto překážku jsem zdolal relativně v dobrém čase. Pak už to bylo horší - následovalo totiž hlavní nádraží :-), v jehož blízkosti se měly opatřit noviny "METRO", ty však už byly vyprodány, takže opět nic. Ručička osudu mi byla opět nakloněna, protože zjištění vlakového spoje do Ústí nad Orlicí bylo poměrně jednoduché. Sice orientace na hlaváku občas není žádná sranda, zažil jsem i o dost horší situace(v předchozích letech). Poslední úkol - zjištění otevíraci doby na Špilberku. Tento údaj jsem se chtěl pokusit vypátrat prostřednictvím internetové kavárny, přičemž jsem chtěl zrovna napsat zprávu domů, avšak čas mi nebyl příznivě nakloněn, neboť v 12:15 jsem se měl sejít(před vlakáčem) s Jiřkou a Katkou. Ty potkal takový řekněme kuriózní zážitek: Na Petrově jim nějaký týpek chtěl prodat trávu :-) Následně nás opustila Jiřka a zbytek naší čtveřice se vydal směr "Přístaviště". Tam jsme čekali něco okolo hodiny, než se dopotáci zbytek naší početné výpravy. Pak už jsme se jen nalodili a odcestovali zpět do Veverské Býtýšky.
Sobota 22.7.
Jako včera - i dnes se konal netradiční den. A nebyl to den ledajaký, kupodivu ani kouzelný, byl to den sportovní! Hned ráno nás přivítala "sportovní rozcvička", která nás měla připravit na nadcházející den plný sportu. Tradičně se odehrály tři sportovní části: Sportovní den, Soutěže něžností a Maraton. V prvých dvou etapách jsme byli vyzbrojeni kartičkou, na níž nám vedoucí odškrtávali splněné disciplíny. Většinou se jednalo o časem zaběhnuté úkony, avšak i letošní tábor přinesl něco nového. Například odpalování vodních raket, krocení divokého mustanga(níže) a další. Mezi nejzdařilejší patřily standartní dřepy, sedy lehy a kliky a také bych nesměl opomenout Vinetouův quickstep, jenž byl totožný s loňskou Harwardskou lavicí. Co se týče toho mustanga: v podstatě šlo o sud zavěšeny lany asi tak metr a půl nad zemí. Přez něj byla přehozena nějaká přikrývka(deka), jež měla imitovat sedlo. Úkolem bylo udržet se co nejdéle na tomto provizorním koni, když byl soustavně rozhoupáván divokým cowboyem(Davidem).
O soutěžích něžností se nebudu nějak zdlouhavě rozepisovat, snad jen jeden příklad - držení kolíčku, kdy se držel klasický kolíček na prádlo mezi dvěma prsty(samozřejmě na čas).
No a už se pomalu, leč jistě propracováváme k poslední části tohoto dne - Maratonu. Jedná se o tří minutový běh, při němž ze sebe(většinou) účastníci vydají úplné maximum. Za své druhé místo bych chtěl jmenovitě poděkovat Vlaďčiným rozcvičkám a "běžeckému trenažéru".
Neděle 23.7.
Tábornický život se pomalu, ale jistě vracel do zaběhaných koleí, takže nikoho ani nepřekvapila dopolední úmorná etapovka. Její začátek byl poměrně zábavný, neboť chytání bizonů(v podobě vedoucích) se jen tak nevidí, však s přibývajícím časem, kdy jsme museli z kukuřice vyrobit mouku, z vody, soli a mouky těsto, dále pak vyrýt do destičky znak našeho kmene, tak pak už to sranda nebyla, tedy byla, neboť potom se v nějakých 34°C rozdělal ohe%n a ono těsto se peklo :-). Místo neklidů se opět konal polední klid, v němž si mnozí z nás přeprávali své ošacení. V odpoledních hodinách jsme si měli rozvrhnout, co si vezme na tempem se blížící puťák. Večer se konala beseda - tentokrát o zbraních a airsoftu. Hned po výše popisované astronomické besedě následovala v mém žebříčku popularity tahle. I koně zde letos byli. Přestože v podvečer značně pršelo spala naše skupinka přátel pod širákem, což se odrazilo v pondělním programu, neboť tři až čtyři hodiny spánku evidentně nejsou dostačující :-) :-) :-)
Pondělí 24.7.
Jak už jsem psal, probudil jsem se značně rozespalý. Štěstí, že dneska byl volný program. dopoledne zde byl pokus o hry pro starší, jenomže většina starších byla stejně rozespalá jako já, tak se od toho upustilo a po obědě byl polední klid. Ve tři hodiny odpoledne měli v Brněnském rozhlase prezentaci Katka, Vojta a Radek. Po jejich příjezdu jsme hlasitě provolali básničku, kterou na jejich počest složil Lukáš. Sice nějaký "inteligent" při této příležitosti přetextoval táborovku, ale to mě připadlo hodně trapné, tak zde uvedu pouze Lukášovo dílo:
Byli jste povědět, jak náš svět chodí,
v Brněnském rozhlase, což se všem hodí.
Ničíte iluze nekňubů tlustých,
boříte hradby a to je fakt hustýýýýýýýýýýýýýýýý!!!!!
V noci se uskutečnila stezka odvahy trvající maximálně třicet minut. Vzhledem k tomu, že jsem jaksi usnul a vedoucí mě nemohli najít, končil jsem po hodině a dvaceti minutách :-)
Úterý 25.7. a Středa 26.7.
Tentokrát jsem se uchýlil ke sloučení dvou dní do jednoho bloku, protože rozkouskovaný puťák se mi vůbec nezamlouvá. Níže je vylíčen puťák skupiny Kvahamot s absencí Anetky, jež se nacházela v neznámé společnosti( z důvodu stejnoměrného rozvržení sil).
Takže!
Vycházeli jsme z Hratčan a našim cílem bylo dostat se v průběhu dvou dní(dle předem zadaného popisu) do býtýšky.
Zkrátka a dobře všechno šlo podle plánu, dokud jsme nedošli k jednomu proklatému rozcestí, na němž se nacházela lavička. Na tuto lavici jsme měli nějakým způsobem vyobrazit znak našeho kmene, což by samo o sobě nic strašného nebylo. Avšak asi po hodině jsme v popisu trasy měli něco v tom smyslu, že dojdeme k lavičce, na níž nám někdo zanechal zprávu. Samozřejmě, že to byla totožná lavička a ta zpráva vlastně zněla "KVAHAMOT". Tak jsem si od plic zanadával(na adresu vedoucích) a šlo se dál. Večer i noc jsme ztrávili u krmelce pochybného původu neustále obletovaného nevábným hmyzem(asi sršni). Následující ráno jsme zbalili stan, spacáky a karimatky, uklidili ten bordel, který by jinak po našem táboření zůstal a vyrazili dál. Po půlhodině chození nesprávnou cestou se zničeho nic ozvala věta ve tvaru: "Suky, já tě zabiju!". Upřímně řečeno se ani nedivím, protože stejnou cestou jsme šli i loni a také jsme udělali totožnou chybu. Ale i tohle jsme zdárně přečkali a o čtvrt na tři jsme v pořádku dorazili do tábořiště.
Pokud by někdo měl zájem o rozvleklejší popis, odkazuji na kroniku z Puťáku(napsala Terka).
SOUKROMÁ NOČNÍ HRA
Vzhledem k tomu, že nadcházela Vojtova a Katčina poslední noc tohoto tábora, rozhodli jsme se mi dva šílenci z devítky, že zajdeme pokecat na čtverku. Takže tmavé kalhoty, tmavé mikiny a šlo se na záchod. Tady jsme museli asi patnáct minut setrvat nehnutě v kabinkách, protože Vlaďka s Davidem si evidentně šli zapálit. Když se konečně vzdálili, rozběhli jsme se přískoky ke kohoutku na cestě k záchodům, odkud jsme zabočili prudce v pravo, abychom se dostali ke stromu, jenž byl náš orientační bod. Pak jsme šli na čtyři a plazili jsme se za pětku. Podél stěny jsme se dostali až k mezeře oddělující čísla čtyři a pět. Tam už jsme se plazili doopravdy. Leč za čtverkou nám osud opět nepřál. Nevím, co vedoucí jedli, ale podle míry návštěvnosti toalet měli asi střevní potíže. Párkrát jsme si už mysleli, že jsme odhaleni, neboť asi třikrát v naší blízkosti prošel kdosi s baterkami. Asi po půl hodině nehnuté strnulosti někdo Vojtovi šlápl na hlavu. Zjistilo se, žejde o Andreu, která se pokoušela zjistit, co se s náma děje. Pak už jsme se do čtyřky dostali relativně v pohodě. Cesta zpátky už byla procházka růžovým sadem.
Čtvrtek 27.7.
Tento den bych charakterizoval, jako začátek konce, neboť nás opustili Vojta s Katkou, z čehož lze logicky vydedukovat, že ze mě zbyla pouze jedna třetina. I program už byl hodně volný, což potvrzovala absence etapovek s vyjímkou noční hry, jež se uskutečnila v našem případě v 23:30. Začínalo se u záchodů, odkud nás jakýsi potulný indián(Vráťa) dovedl k začátku lana vedoucímu k tábořišti trempů. Zde jsme měli nepozorováni ukořistit plánek cesty k pokladu. Po jeho nalezení jsme se museli dát na zběsilý úprk, neboť "trempové" vypátrali naši přítomnost a pokoušeli se nám ukořistěný plánek znovu odcizit.
Pátek 28.7.
Při nástupu jsem konečně přečetl svou kroniku ze den 19.7. a následovalo poslední(díky bohu) čtení celotáborové knihy. Po jejím ukončení následovala první část finální etapovky, kdy se měli všechny družinky sesednout(třeba v jídelně) a složit z fragmentů celou mapu(šlo o mapu tábora) a následně najít části zprávy na vyznačených místech. Smozřejmostí bylo poskládání celého vzkazu. Svorně jsme se domluvili, že poklad se nachází u splavu(v dutině pod břehem). Takže po obědě jsme se vydali do druhé části etapovky - vzhůru za pokladem. Ten se skládal ze sladkostí, které byly rozděleny při večerním táboráku a posledním nástupu.
Večer už byl jen onen zmiňovaný táborák, při němž se povídalo o puťáku. Večer jsme opět(spolu s Lukášem, Andreou a Tomem Vrtkem) spali pod širákem.
Sobota 29.7.
Tak a je zde poslední táborové ráno. Poslední snídaně, poslední nástup. A před odjezdem loučení. Obětí, či pevný stisk ruky, sbohem na dlouhou dobu. Nejistota, kdy, či jestli vůbec se ještě někdy potkáme. Pak už to proklaté zvolání "Marťo" z úst mé matky, hluboké povzdechnutí, poslední rozloučení s jedinými přáteli..... Slzy v očích, nasedání do auta a na dlouhou dobu smutek a stesk v duši. Proč to do háje muselo být tak krátké???????????
Závěrem bych chtěl nekonečně mnoho poděkovat všem, kteří se zasloužili o to, že se tábor vlastně uskutečnil, těm, kteří se o nás bedlivě starali po celou jeho dobu, těm, kdož pro nás neúnavně připravovali jídlo........ Zkrátka všem za všechno.
Děkuje a na další společnou akci se těší Martin Sukaný.
Co mi škola dala a vzala?
CO MI ŠKOLA DALA A VZALA
Když jsem před devíti lety poprvé bral za kliku školní budovy, poprvé otevřel dveře třídy 1.A a poprvé usedl do školní lavice, bylo to konáno s tou dětskou neviností a ničím nezkalenou důvěrou. Avšak společně s přibývajícími životními zkušenosti a svými vlastními názory se pro mě dříve tak osobitý optimismus vytratil. Už jsem nebyl to snadno ovlivnitelné dítě, jako dřív. Zkrátka se ze mne stal úplně nový člověk s vlastními názory a vlastním pohledem na život a svět.
Takže kdybych měl pokud možno pravdivě odpovědět na otázku co mi škola dala, tak asi takto:
V první řadě mi dala spoustu vědomostí, kterých si nesmírně cením. Dále mě naučila, že nejlepší je si pravdu nechat vždycky pro sebe a za žádných okolností ji nerozhlašovat do okolí. Dala mi kamarády – „kamarády“ v uvozovkách a kamarády bez nich. Dokázala mi, že i v učitelském sboru mohou být lidé, kteří jsou ochotni naslouchat a kterým nechybí porozumění. Naučila mě, jak se stát šplhounem, jak podlézat, jak zradit kamarády.Jak „spravedlivě“ naddržovat, jak žalovat, jak lhát, či jak se stát sobcem. Dala mi smutek, ale i soucit a pochopení. A mezi všemi těmito pro mě nepodstatnými věcmi, naučila mne nikdy se nevzdávat a stát si za svým přesvědčením a názorem!!!!!
Na druhou stranu však existuje i odvrácená tvář školy, která mi hodně věcí vzala:
Tak například mi vzala onu zmiňovanou dětskou nevinost a důvěru. Vzala mi otevřenost vůči ostatním lidem, důvěřivost, průměrnou délku lidského kníru. Vzala mi ideály o spravedlnosti, o dnešním světě, o současné generaci. Vzala mi vlastně část sebe sama, část mého nitra(mé duše).
Jako v poslední době každou úvahu, i tuto bych chtěl uzavřít vhodným citátem, který by Základní Školu ve Slavičíně dokonale vystihl:
„Everybody hurts sometimes – sometimes everything is wrong...“
(C)Copiright R.E.M.
Když jsem před devíti lety poprvé bral za kliku školní budovy, poprvé otevřel dveře třídy 1.A a poprvé usedl do školní lavice, bylo to konáno s tou dětskou neviností a ničím nezkalenou důvěrou. Avšak společně s přibývajícími životními zkušenosti a svými vlastními názory se pro mě dříve tak osobitý optimismus vytratil. Už jsem nebyl to snadno ovlivnitelné dítě, jako dřív. Zkrátka se ze mne stal úplně nový člověk s vlastními názory a vlastním pohledem na život a svět.
Takže kdybych měl pokud možno pravdivě odpovědět na otázku co mi škola dala, tak asi takto:
V první řadě mi dala spoustu vědomostí, kterých si nesmírně cením. Dále mě naučila, že nejlepší je si pravdu nechat vždycky pro sebe a za žádných okolností ji nerozhlašovat do okolí. Dala mi kamarády – „kamarády“ v uvozovkách a kamarády bez nich. Dokázala mi, že i v učitelském sboru mohou být lidé, kteří jsou ochotni naslouchat a kterým nechybí porozumění. Naučila mě, jak se stát šplhounem, jak podlézat, jak zradit kamarády.Jak „spravedlivě“ naddržovat, jak žalovat, jak lhát, či jak se stát sobcem. Dala mi smutek, ale i soucit a pochopení. A mezi všemi těmito pro mě nepodstatnými věcmi, naučila mne nikdy se nevzdávat a stát si za svým přesvědčením a názorem!!!!!
Na druhou stranu však existuje i odvrácená tvář školy, která mi hodně věcí vzala:
Tak například mi vzala onu zmiňovanou dětskou nevinost a důvěru. Vzala mi otevřenost vůči ostatním lidem, důvěřivost, průměrnou délku lidského kníru. Vzala mi ideály o spravedlnosti, o dnešním světě, o současné generaci. Vzala mi vlastně část sebe sama, část mého nitra(mé duše).
Jako v poslední době každou úvahu, i tuto bych chtěl uzavřít vhodným citátem, který by Základní Školu ve Slavičíně dokonale vystihl:
„Everybody hurts sometimes – sometimes everything is wrong...“
(C)Copiright R.E.M.
středa 13. února 2008
pondělí 11. února 2008
BlindUbuntu 7.10.5
Dobré odpoledne,
Právě jsem dokončil BU 7.10.5. Od verzí
předcházejících se liší v několika zásadních bodech:
- Byl přidán multimediální přehrávač audacious(blindfriendly v prostředí
GNOME)
- Přidána slovenská lokalizace odečítače Orca
- Aktualizována česká lokalizace odečítače Orca
- Zavedena podpora braillských zobrazovačů v prostředí X11
- Aktualizována podpora slovenštiny v eSpeaku
- Byla přidána integrace webového prohlížeče w3m do Emacsu
- Byl zaveden nový upgradovací systém
- Brltty se spouští už při zavádění systému
- V LiveDVD režimu se automaticky spustí Orca po startu systému
- Bylo odstraněno jádro 2.6.22 se speakup patchem
Upgradovací systém funguje tak, že stačí zadat příkaz
bu-upgrade
a vše potřebné už se zajistí(synchronizace s upgrade skriptem na straně
serveru atp.).
Co se týče speakupu, nainstalovat lze příkazem
install-speakup
a odinstalovat
uninstall-speakup
Právě jsem dokončil BU 7.10.5. Od verzí
předcházejících se liší v několika zásadních bodech:
- Byl přidán multimediální přehrávač audacious(blindfriendly v prostředí
GNOME)
- Přidána slovenská lokalizace odečítače Orca
- Aktualizována česká lokalizace odečítače Orca
- Zavedena podpora braillských zobrazovačů v prostředí X11
- Aktualizována podpora slovenštiny v eSpeaku
- Byla přidána integrace webového prohlížeče w3m do Emacsu
- Byl zaveden nový upgradovací systém
- Brltty se spouští už při zavádění systému
- V LiveDVD režimu se automaticky spustí Orca po startu systému
- Bylo odstraněno jádro 2.6.22 se speakup patchem
Upgradovací systém funguje tak, že stačí zadat příkaz
bu-upgrade
a vše potřebné už se zajistí(synchronizace s upgrade skriptem na straně
serveru atp.).
Co se týče speakupu, nainstalovat lze příkazem
install-speakup
a odinstalovat
uninstall-speakup
pátek 25. ledna 2008
Úsměv pro Sluni :-) :-) :-)
S přihlédnutím k faktu, že jsem v posledních několika měsících psával pouze o takových těch krabicích s připojenými tlačítkárny, bylo mi "taktně připomenuto", že bych svou tvořivou činnost mohl směřovat i trochu odlišnými cestami, pročež zde vkládám jedno své dílko(prošlo to už mnoha úpravami) a taky bylo s postupnými úpravami věnováno několika lidem. Takže si přeberte každý sám v sobě, komu že je to dedikováno tentokrát....
###
Lehátko na schodech, kde fontány chrlí štěstí.
Vždy tři jsme my dva...
Chlapeček z Kašmíru a myška s pilinou na rtech...
rozhazují plnými hrstmi koše posečené trávy.
Růže s kapkou rosy?
* * *
Procházím se deštěm bez deštníku,
tam................. :-)
Kdo to řek, že nejsme vlci?
Vrabci zpívaj, dovolte, chci si sáhnout.......
Zvonečkem zvoním na pozdrav,
"Buď zdráv!"
Ať si.....
tři a dva jsou stále čtyři :-)
* * *
Nechceš sedět v bystřině,
když zchyluje se k ránu?
Nechceš poznat kouzlo smíchu
na chatrném prámu???
A co takhle zahrabat se v písku?
I kdyby se měl zbořit svět,
ať si...
tři a dva jsou stále čtyři :-)
A stále je co říct!
Chtěl bych úsměv,
* * *
Kakaová bábovka s nádechem štěstí...
Víme jen my,
že máš krásnej hlas,
protože.....protože...
tři a dva jsou stále čtyři :-)
* * *
Protože...
Objetí, které bylo bolí stokrát víc, než polibek, který nikdy nebude!
Růžové sny zemřely společně s ideály,
brané cvičení v duchu nostalgie,
která pláče do šálku s čerstvě namletou kávou.
Šanci maj vždy Ti druzí,
Chtěl bych... chtěl bych lítat!
A království za kafe!
Pořád tam někde U pitomejch snů???
Chci Ti zahrát smutný blues!
Já vím, Ty víš,
bejt magorem je přítěž..... a láska bolí,
###
Lehátko na schodech, kde fontány chrlí štěstí.
Vždy tři jsme my dva...
Chlapeček z Kašmíru a myška s pilinou na rtech...
rozhazují plnými hrstmi koše posečené trávy.
Růže s kapkou rosy?
* * *
Procházím se deštěm bez deštníku,
tam................. :-)
Kdo to řek, že nejsme vlci?
Vrabci zpívaj, dovolte, chci si sáhnout.......
Zvonečkem zvoním na pozdrav,
"Buď zdráv!"
Ať si.....
tři a dva jsou stále čtyři :-)
* * *
Nechceš sedět v bystřině,
když zchyluje se k ránu?
Nechceš poznat kouzlo smíchu
na chatrném prámu???
A co takhle zahrabat se v písku?
I kdyby se měl zbořit svět,
ať si...
tři a dva jsou stále čtyři :-)
A stále je co říct!
Chtěl bych úsměv,
* * *
Kakaová bábovka s nádechem štěstí...
Víme jen my,
že máš krásnej hlas,
protože.....protože...
tři a dva jsou stále čtyři :-)
* * *
Protože...
Objetí, které bylo bolí stokrát víc, než polibek, který nikdy nebude!
Růžové sny zemřely společně s ideály,
brané cvičení v duchu nostalgie,
která pláče do šálku s čerstvě namletou kávou.
Šanci maj vždy Ti druzí,
Chtěl bych... chtěl bych lítat!
A království za kafe!
Pořád tam někde U pitomejch snů???
Chci Ti zahrát smutný blues!
Já vím, Ty víš,
bejt magorem je přítěž..... a láska bolí,
čtvrtek 17. ledna 2008
BlindUbuntu - Možnost upgrade
Takže na podmět několika lidí jsem vytvořil upgrade skript, který se stará o to, aby v systému byla nejnovější verze BlindUbuntu. Jedná se o to, že kvůli pár KB velkým úpravám se už nemusí stahovat 1.3GB velký obraz disku.
Upgrade skript naleznete na:
http://nvda.venik.org/download/blindubuntu/upgrade
Po jeho stažení stačí zadat
sudo ./upgrade
A vše ostatní už se automaticky provede.
M*
Upgrade skript naleznete na:
http://nvda.venik.org/download/blindubuntu/upgrade
Po jeho stažení stačí zadat
sudo ./upgrade
A vše ostatní už se automaticky provede.
M*
středa 16. ledna 2008
Orca konečně česky
Takže, po několikadenní práci se mi konečně podařilo dokončit betaverzi českého překladu ScreenReaderu orca pracovního prostředí GNOME.
Češtinu naleznete na http://nvda.venik.org/download/blindubuntu/updates.
Po stažení a rozbalení zdrojového archivu stačí napsat následující příkaz
sudo ./checkout
a čeština se automaticky zavede(je nutná rekompilace - U BlindUbuntu s tím není problém - potřebné knihovny jsem do distribuce zařadil).
Vím, že čeština má ještě některé nedostatky - není přeloženo cca zbývajících 5% dialogů, ale usoudil jsem, že je ve stavu, kdy ji mohu vypustit.
Ať slouží!
M.Sukaný
Češtinu naleznete na http://nvda.venik.org/download/blindubuntu/updates.
Po stažení a rozbalení zdrojového archivu stačí napsat následující příkaz
sudo ./checkout
a čeština se automaticky zavede(je nutná rekompilace - U BlindUbuntu s tím není problém - potřebné knihovny jsem do distribuce zařadil).
Vím, že čeština má ještě některé nedostatky - není přeloženo cca zbývajících 5% dialogů, ale usoudil jsem, že je ve stavu, kdy ji mohu vypustit.
Ať slouží!
M.Sukaný
středa 9. ledna 2008
BlindUbuntu 7.10
BlindUbuntu 7.10
Pro potřeby zrakově postižených uživatelů počítače jsem v nedávné době upravil systém Ubuntu Linux 7.10. BlindUbuntu ze systémmu Ubuntu přímmo vychází a jedná se o jeho modifikacii. Mezi ty nejzásadnější věci patří například přítomnost jádra 2.6.22 opatchovanéhho SpeakUpem, přítomnost editoru Emacs(samozřejmě s podporu hlasového výstupu i braillských řádků), podpora Speech-Dispatcheru pro odečítač grafického prostředí GNOME atd.
Více podrobností se dočtete v souborech README, INSTALL a TODO.
Odkaz na umístění projektu:
http://nvda.venik.org/download/blindubuntu
Chtěl bych rovněž poděkovat Martinu Balážovi za poskytnutí webového prostoru.
M.Sukaný
Pro potřeby zrakově postižených uživatelů počítače jsem v nedávné době upravil systém Ubuntu Linux 7.10. BlindUbuntu ze systémmu Ubuntu přímmo vychází a jedná se o jeho modifikacii. Mezi ty nejzásadnější věci patří například přítomnost jádra 2.6.22 opatchovanéhho SpeakUpem, přítomnost editoru Emacs(samozřejmě s podporu hlasového výstupu i braillských řádků), podpora Speech-Dispatcheru pro odečítač grafického prostředí GNOME atd.
Více podrobností se dočtete v souborech README, INSTALL a TODO.
Odkaz na umístění projektu:
http://nvda.venik.org/download/blindubuntu
Chtěl bych rovněž poděkovat Martinu Balážovi za poskytnutí webového prostoru.
M.Sukaný
sobota 5. ledna 2008
FTP a OpenSSL
FTP(File Transfer Protocol) je sám osobě nešifrovaný, což znamená, že jak odchozí, tak příchozí data lze pomocí tzv. "Packet snifferů" odchytávat. Této možnosti lze však předejít několika způsoby:
1. Využitím SCP(Secure Copy). Tato možnost je však pro běžného uživatele velmi nepraktická, navíc SCP klienti pracují se službou SSH(Secure Shell), což sice na jedné straně přináší velkou bezpečnostní výhodu, na straně druhé má uživatel přístup k de facto celému systému. Jistěže se dají nastavit potřebná oprávnění, ale je to velmi zdlouhavé.
2. Využití TLS/SSL. TLS/SSL je šifrovací metoda velmi podobná PGP(založena na asymetrické šifře). Funguje to tak, že na počátku každé relace si klient a server vymění pozdravy(certifikáty a veřejné klíče). Pokud je certifikát podepsán nějakou uznávanou certifikační autoritou, pokročí se dál. V opačném případě zobrazí klient zprávu o přijetí neznámého certifikátu(většinou se jedná o tzv. "Self-signed certificate" - certifikát, který je podepsán sám sebou). Následně se vytvoří tunel(šifrované spojení), kterým obousměrně prochází veškerá data. Vzhledem k tomu, že standardem pro SSL/TLS jsou dnes 1024 bitové RSA klíče, je jejich prolomení takřka nemožné.
* * *
OpenSSL
OpenSSL je UNIXovská knihovna funkcí pro práci s SSL. Patří zde např. generování a podepisování klíčů(certifikátů), šifrování/dešifrování souborů a mnoho dalšího. Tady je přehled aspoň těch nejzákladnějších funkcí knihovny OpenSSL:
ca - správa certifikačních autorit (CA)
crl - správa revokačních certifikátů (CRL)
crl2pkcs7 - konverze CRL na PKCS#7
dsa - práce s DSA klíči
dsaparam - generování a manipulace s DSA
enc - manipulace se symetrickými šiframi
dhparam - správa Diffie-Hellman parametrů
gendsa - generování DSA parametrů
genrsa - generování RSA parametrů
ocsp - poskytne různorodé informace o certifikátu
passwd - generování hashovaných hesel
pkcs12 - správa pkcs12 certifikátů
pkcs7 - správa pkcs7 certifikátů
rand - generování pseudonáhodných čísel
req - generování certifikátů
rsa - správa RSA dat
rsautl - utilita pro podepisování, ověřování, šifrování a dešifrování pomocí RSA
s_client - vytvoření SSL/TLS spojení ke vzdálenému serveru
s_server - server bude čekat na SSL/TLS spojení od klientů
s_time - SSL časovač
sess_id - správa SSL sessions
speed - měření rychlosti algoritmu
verify - ověřování X.509 certifikátů
version - informace o verzi OpenSSL
x509 - správa X.509 certifikátů
V následujících dvou příkladech si ukážeme nejprve zašifrování a posléze dešifrování textového souboru algoritmem DES3 pomocí knihovny OpenSSL
1.
martin@suky:~$ echo "Toto je testovací soubor" > input
martin@suky:~$ openssl enc -des3 -salt -in input -out output
2.
martin@suky:~$ openssl enc -des3 -d -salt -in output -out input
enter des-ede3-cbc decryption password:
martin@suky:~$ cat input
Toto je testovací soubor
* * *
Vygenerování vlastního páru klíčů a certifikátu
Nyní si ukážeme, jak vygenerovat self-signed certifikát a příslušný pár RSA klíčů pro FTP server Pure-FTP.
Než však budeme moci pokračovat, musíme vytvořit adresář, do něhož se budou všechny potřebné soubory ukládat
sudo mkdir -p /etc/ssl/private
Nyní vytvoříme pár klíčů pro pure-ftp.
sudo openssl req -x509 -nodes -newkey rsa:1024 -keyout /etc/ssl/private/pure-ftpd.pem -out /etc/ssl/private/pure-ftpd.pem -days 1098
Tady by bylo záhodno na chvíli se zastavit a vysvětlit si, co se vlastně stalo(na první pohled se může výše citovaný příkaz zdát trošičku chaotický a nepřehledný).
req - bude se pracovat s certifikační žádostí
x509 - Bude se pracovat s tzv. self-signed certifikátem
nodes - soubor s párem klíčů nebude zašifrován
newkey rsa:1024 - vytvoří se pár 1024 bitových RSA klíčů
keyout a out - vyexportují dvojci klíčů do příslušného souboru
days 1098 - certifikát bude platný po dobu tří let.
Nyní pokročíme dál
sudo chown 600 /etc/ssl/private/*.pem
600 - právo jen pro čtení(zapisovat smí pouze vlastník - v našem případě root)
sudo openssl req -new -key /etc/ssl/private/pure-ftpd.pem -out cert.csr
Vytvoří se certifikát k příslušnému páru klíčů.
Nyní musíme povolit TLS u serveru, takže
sudo echo "2" > /etc/pure-ftpd/conf/TLS
sudo /etc/init.d/pure-ftpd restart
Nyní se už jen stačí připojit k serveru a vše by mělo fungovat :-)
POZNÁMKA: Jako typ serveru musíme zvolit FTPES(File Transfer Protokol Over Explicit SSL/TLS).
1. Využitím SCP(Secure Copy). Tato možnost je však pro běžného uživatele velmi nepraktická, navíc SCP klienti pracují se službou SSH(Secure Shell), což sice na jedné straně přináší velkou bezpečnostní výhodu, na straně druhé má uživatel přístup k de facto celému systému. Jistěže se dají nastavit potřebná oprávnění, ale je to velmi zdlouhavé.
2. Využití TLS/SSL. TLS/SSL je šifrovací metoda velmi podobná PGP(založena na asymetrické šifře). Funguje to tak, že na počátku každé relace si klient a server vymění pozdravy(certifikáty a veřejné klíče). Pokud je certifikát podepsán nějakou uznávanou certifikační autoritou, pokročí se dál. V opačném případě zobrazí klient zprávu o přijetí neznámého certifikátu(většinou se jedná o tzv. "Self-signed certificate" - certifikát, který je podepsán sám sebou). Následně se vytvoří tunel(šifrované spojení), kterým obousměrně prochází veškerá data. Vzhledem k tomu, že standardem pro SSL/TLS jsou dnes 1024 bitové RSA klíče, je jejich prolomení takřka nemožné.
* * *
OpenSSL
OpenSSL je UNIXovská knihovna funkcí pro práci s SSL. Patří zde např. generování a podepisování klíčů(certifikátů), šifrování/dešifrování souborů a mnoho dalšího. Tady je přehled aspoň těch nejzákladnějších funkcí knihovny OpenSSL:
ca - správa certifikačních autorit (CA)
crl - správa revokačních certifikátů (CRL)
crl2pkcs7 - konverze CRL na PKCS#7
dsa - práce s DSA klíči
dsaparam - generování a manipulace s DSA
enc - manipulace se symetrickými šiframi
dhparam - správa Diffie-Hellman parametrů
gendsa - generování DSA parametrů
genrsa - generování RSA parametrů
ocsp - poskytne různorodé informace o certifikátu
passwd - generování hashovaných hesel
pkcs12 - správa pkcs12 certifikátů
pkcs7 - správa pkcs7 certifikátů
rand - generování pseudonáhodných čísel
req - generování certifikátů
rsa - správa RSA dat
rsautl - utilita pro podepisování, ověřování, šifrování a dešifrování pomocí RSA
s_client - vytvoření SSL/TLS spojení ke vzdálenému serveru
s_server - server bude čekat na SSL/TLS spojení od klientů
s_time - SSL časovač
sess_id - správa SSL sessions
speed - měření rychlosti algoritmu
verify - ověřování X.509 certifikátů
version - informace o verzi OpenSSL
x509 - správa X.509 certifikátů
V následujících dvou příkladech si ukážeme nejprve zašifrování a posléze dešifrování textového souboru algoritmem DES3 pomocí knihovny OpenSSL
1.
martin@suky:~$ echo "Toto je testovací soubor" > input
martin@suky:~$ openssl enc -des3 -salt -in input -out output
2.
martin@suky:~$ openssl enc -des3 -d -salt -in output -out input
enter des-ede3-cbc decryption password:
martin@suky:~$ cat input
Toto je testovací soubor
* * *
Vygenerování vlastního páru klíčů a certifikátu
Nyní si ukážeme, jak vygenerovat self-signed certifikát a příslušný pár RSA klíčů pro FTP server Pure-FTP.
Než však budeme moci pokračovat, musíme vytvořit adresář, do něhož se budou všechny potřebné soubory ukládat
sudo mkdir -p /etc/ssl/private
Nyní vytvoříme pár klíčů pro pure-ftp.
sudo openssl req -x509 -nodes -newkey rsa:1024 -keyout /etc/ssl/private/pure-ftpd.pem -out /etc/ssl/private/pure-ftpd.pem -days 1098
Tady by bylo záhodno na chvíli se zastavit a vysvětlit si, co se vlastně stalo(na první pohled se může výše citovaný příkaz zdát trošičku chaotický a nepřehledný).
req - bude se pracovat s certifikační žádostí
x509 - Bude se pracovat s tzv. self-signed certifikátem
nodes - soubor s párem klíčů nebude zašifrován
newkey rsa:1024 - vytvoří se pár 1024 bitových RSA klíčů
keyout a out - vyexportují dvojci klíčů do příslušného souboru
days 1098 - certifikát bude platný po dobu tří let.
Nyní pokročíme dál
sudo chown 600 /etc/ssl/private/*.pem
600 - právo jen pro čtení(zapisovat smí pouze vlastník - v našem případě root)
sudo openssl req -new -key /etc/ssl/private/pure-ftpd.pem -out cert.csr
Vytvoří se certifikát k příslušnému páru klíčů.
Nyní musíme povolit TLS u serveru, takže
sudo echo "2" > /etc/pure-ftpd/conf/TLS
sudo /etc/init.d/pure-ftpd restart
Nyní se už jen stačí připojit k serveru a vše by mělo fungovat :-)
POZNÁMKA: Jako typ serveru musíme zvolit FTPES(File Transfer Protokol Over Explicit SSL/TLS).
pátek 4. ledna 2008
SpeechText 1.11 - Air revoir MS Windows
S přihlédnutím k faktu, že jsem před nějakým časem opustil prostředí systému MS Windows, rozhodl jsem se uvolnit svůj SpeechText v. 1.11. Jedná se o aplikaci, kterou jsem napsal v průběhu tohoto roku v Delphi(nejspíš má poslední) a slouží k převodu textu do "mluvené podoby"(využívá rozhraní MS Speech API 5.1".
Balík SpeechText _1.11.rar obsahuje mimo vlastního programu také OpenSource hlasový synthetizér eSpeak, který je s SAPI 5.1 kompatibilní.
Tady je odkaz:
http://uloz.to/134684/SpeechText_1.11.rar
V případě, že by byl zrušen a měli byste o program zájem, kontaktujte mě na e-mailové adrese
sukany@braillnet.cz
Balík SpeechText _1.11.rar obsahuje mimo vlastního programu také OpenSource hlasový synthetizér eSpeak, který je s SAPI 5.1 kompatibilní.
Tady je odkaz:
http://uloz.to/134684/SpeechText_1.11.rar
V případě, že by byl zrušen a měli byste o program zájem, kontaktujte mě na e-mailové adrese
sukany@braillnet.cz
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
